V odlehlém nepálském údolí Hongu bojují vyvolení členové kmene Kulungů s gravitací, ohromným množstvím žihadel a neodvratně se blížící moderní dobou. Na bambusových žebřících visí desítky metrů nad zemí, aby ze skal vyrvali halucinogenní poklad. S měnícím se světem však jejich poslání pomalu mizí.
Vysoko nad dravou řekou Hongu ve východním Nepálu, v místech, kam by se málokdo odvážil, šplhá po skalní stěně muž na bambusovém žebříku. Naboso stoupá vzhůru, v jedné ruce svírá svazek kouřící trávy a v druhé bambusovou tyč dlouhou několik metrů.
Kolem něj krouží desítky tisíc včel, které na nezvaného hosta útočí, jak jen mohou. Bodají jej do rukou, nohou i krku, aby uchránily svůj cenný poklad. Muž, lovec, si ale nemůže dovolit podlehnout panice ani bolesti. Kdyby se pustil, pád z té výšky by znamenal jistou smrt.
Pro sebe si proto mumlá starobylé mantry a pokračuje dál za svým cílem. Je to muž s posláním. Vydává se totiž pro látku tak vzácnou a nebezpečnou, že kvůli ní lidé dobrovolně podstupují riziko smrti.
Toxin z rododendronů na černém trhu
Cílem nebezpečného výstupu, při němž ti nejodvážnější z kmene Kulungů nasazují krk, je lepkavý mok zvaný „šílený med“.
A tento název dostal zcela právem.
Nektar z květů rododendronů, který včely v průběhu jara sbírají, dodává medu přírodní toxiny a tím pádem i unikátní psychotropní a léčivé vlastnosti. Včela himálajská, největší medonosná včela na světě, navíc staví své obří půlměsícové úly pod nepřístupnými skalními převisy. Takže dostat se k nim není vůbec jednoduchý úkol.
Účinky lepkavého moku jsou drsné a nastupují rychle. V malých dávkách působí jako antiseptikum a účinná medicína. Ale již dvě čajové lžičky vyvolávají silné zvracení, průjem a následnou paralýzu. „Po pročištění těla se střídá světlo a tma. Vidíte a pak nevidíte,“ popisuje pro National Geographic Jangi Kulung, strážce nástrojů a organizátor sběru. „V hlavě vám pulzuje (…) Je to jako v úlu. Nemůžete se hýbat, ale jste zcela při vědomí. Paralýza trvá tak den nebo dva.“
Větší množství šíleného medu může být pro slabšího jedince dokonce smrtelné.
Kulungové z východního Nepálu tento med po dlouhá staletí používali pro přípravu jednoduchých léků proti nachlazení. Pro okolní svět se ale med stal velmi vyhledávaným luxusem a afrodiziakem. Na asijském černém trhu se prodává v přepočtu za 2 400–3 400 korun za kilo, což je až šestkrát více než hodnota klasického nepálského medu.
MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: Po jaderné katastrofě ve Fukušimě zůstal v zakázané zóně jediný člověk. Důvod, proč odmítl odejít, dojímá celý svět
Jedním z důvodů, proč je po šíleném medu taková poptávka, jsou jeho již zmíněné silné účinky. Například v Jižní Koreji se věřilo, že med výrazně zlepšuje sexuální výkonnost. Poptávka v minulosti vyhnala jeho cenu do astronomických výšek, než nakonec hodnota upadla kvůli neověřeným zprávám o úmrtí z předávkování.
Sbírat med může pouze vyvolený
A proč by někdo vlastně riskoval život a zdraví pro pár kapek halucinogenního medu? Pro kmen Kulungů to není pouhé řemeslo nebo zvolená profese. Být lovcem je přímo duchovním posláním.
Místní, kteří jsou hluboce propojeni se zemí a jejími duchovními strážci, věří, že plástve ze skal smí sbírat pouze ten, komu se zdál prorocký sen od ducha Rangkemiho. V kultuře Kulungů tato entita představuje strážce všech včel, opic a nebezpečných skalních převisů.
Například Maulimu Dhanovi, jednomu z posledních lovců medu současnosti, bylo patnáct let, když se mu posvátný sen vyjevil. Stalo se tak hned poté, co poprvé pomáhal otci sbírat med. „Viděl jsem dvě krásné ženy,“ vzpomíná pro National Geographic. „Najednou jsem se ocitl uvězněný v pavučině na útesu. Snažil jsem se dostat ven, když jsem nad sebou uviděl velkou bílou opici. Spustila ocas a ty ženy mi pomohly se ho chytit. Pak mě opice zvedla a já jsem utekl.“
Starší z vesnice posléze potvrdili, že opice, kterou Mauli viděl, byl duch Rangkemi. Sen byl tak určitým povoláním ke sběru a znamenal, že jej duch při výstupu na skalní stěny ochrání.
Tuto poctu a břemeno na svých bedrech Mauli nese již přes 40 let. A přestože riskuje život v boji proti obřím včelám, bohatství se mu za to nedostalo. Žije ve zchátralém domě s doškovou střechou a ze svého výdělku, který činí přibližně 2 100 korun za tři dny práce dvakrát ročně, si je schopen koupit pouze základní potraviny.
Mauliho asistent Asdhan, ač silný a zkušený, se bez posvátného snu do vedení sklizně neodváží. „Jiní lidé to zkusili beze snu a staly se jim špatné věci (…). Zemřeli jim příbuzní, zřítily se jim domy, úroda uschla (…). Z toho mám strach,“ přiznává Asdhan pro National Geographic. On sám se tak nikdy nedotkl vzácné medové plástve, než byla odřezána od skalní stěny.
Rituál krve a mlhy
Než se jakýkoli lovec vůbec dotkne skály, musí šaman kmene ukonejšit duchy starobylým rituálem.
Šaman kmene Kulungů postaví na mýtině pod skalami posvátnou ohrádku z bambusových kolíků a provázků. Na ni zavěsí kousky masa a dalšího jídla a zapálí kadidlo vyrobené z bavlny namočené v másle, jehož kouř se nese vzduchem. Dále postaví dva oltáře z banánových listů, z nichž jeden je pro ochránce včel Rangkemiho a druhý pro lesního ducha Baneskandiho. K oltářům jsou položeny obětiny, mezi nimiž nechybí rýže, kukuřice a ani láhev skotské whisky.
Vrcholem celého rituálu je stětí kuřete, jehož krví šaman potírá lovcům čela. Recitují se starobylé mantry, vzduchem se line zpěv.
Až po tomto ukonejšení přírody se lovec může vydat na skalní stěnu. Rozzlobené včely nezvaného hosta bodají do obličeje, krku i nohou. Lovec musí využít veškerý svůj um, aby od stěny odřezal plástev medu, zatímco se snaží odehnat včely doutnajícím svazkem trávy. Bojuje s děsivou výškou desítek metrů nad zemí, poryvy větru a armádou žihadel.
Když se ale masa vosku a medu nakonec uvolní a zhoupne na připevněném laně, na pomocníky pod útesem se snese lepkavý déšť a krupobití mrtvých včelích tělíček.
ČTĚTE TAKÉ: Obyčejné dny se proměnily v noční můry: Děsivá hrozba donutila celé vesnice zabarikádovat se ve svých domech
Konec jedné éry
Po staletí byli Kulungové odděleni od okolního světa díky husté džungli obklopující jejich vesnici v hluboké rokli vyhloubené řekou Hongu. Ačkoli se Mount Everest nachází jen jedno údolí severně od těchto himálajských podhůří, po dlouhá léta zůstala oblast izolovaná a odlehlá.
Dnes se však svět radikálně mění. V blízkosti vesnice kmene Kulungů se táhne cesta, v plánu je letiště pro turisty a mladá generace místních je zcela jiná, než byla ta předešlá. Místo bambusových tyčí ke sklizni medu drží chytré telefony a z posvátné tradice mají spíše bizarní obsah na sociální sítě. Mladí se schází na skalách, kde chytají signál, místo toho, aby se jakkoli zapojili do udržování zvyků.
Ani Mauliho synové o nebezpečný sběr medu nestojí. A sám Mauli jim ho přísně zakázal. Chce, aby studovali. „Dnešní děti si kultury neváží,“ říká Mauli pro National Geographic. „Pokud to tak bude pokračovat, naše kultura zmizí.“
Zdroje: Autorský text, National Geographic, Honey Hunting Nepal, Renan Ozturk
