Neznám nikoho, kdo by rád uklízel, leč žijeme v době, kdy lidé lpí na věcech a když se pak mají přestěhovat nebo se pustí do rekonstrukce bytu, teprve zjistí kolik zbytečných krámů se jim doma válí. Co s tím? Autorka výše uvedené knihy poradí.
Marie Kondo je japonská odbornice na úklid a vymyslela speciální metodu, kterou pojmenovala KonMari. O úklid se začala zajímat již jako dítě a v 15 letech to začala brát opravdu vážně. Dnes pracuje jako konzultantka a píše knihy a natáčí seriály, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků a staly se bestsellery. Je vdaná a má tři děti. Můžete ji sledovat na instagramu nebo navštívit její stránky.
Abych se přiznala, úklid není mým největším koníčkem, ale mám doma čím dál víc věcí a tak jsem si řekla, že se na její knihu Zázračný úklid podívám a možná se něco zajímavého přiučím. Kromě toho jsem ji četla i kvůli kamarádce, která se bude stěhovat a už předem jí z toho vstávají vlasy na hlavě.
Autorka tvrdí, že uklízet je třeba ve správném pořadí a že jde hlavně o dvě činnosti: zbavování se věcí a rozhodování se, kde ponechané věci přechovávat. Před samotným úklidem je třeba vyhodit či rozdat zbytečné věci. Samozřejmě že japonské domácnosti vypadají jinak než ty naše, ale ani my nechceme žít v přeplněných místnostech, kde to nedýchá a člověk se bojí kamkoliv šlápnout. Ovšem zbavit se zbytečných krámů je problém. Třeba takové oblečení. Člověk má sklon si říkat, že se ty věci buď vrátí do módy nebo do nich případně zhubne či přibere. Nakonec to dopadne tak, že na ně úplně zapomene nebo že si koupí krásné nové šaty a nemá je kam dát. Dalším problémem je příliš osobní vztah k věcem nebo lítost. Pocit, že vyhodit cokoli je škoda a plýtvání. Jak jednat v takovém případě? I na to má autorka svoji odpověď. Přemýšlejte nad skutečným účelem těch věcí, zbavte se toho, co vám nedělá radost a naučte se bez určitých věcí obejít.
Kniha je rozdělena do pěti částí a mě nejvíce zaujala část „Jak uklízet podle kategorie“. V ní se totiž líčí, jak si uspořádat oblečení, knihy, fotografie, papíry a upomínkové předměty. Já mám bohužel pouze jednu šatní kříň a jednu velkou knihovnu, tudíž se přiznám, že se mi mnohé rady opravdu hodily. Hlavně se mi líbil systém ukládání ponožek. Předtím jsem vůbec netušila, že i taková ponožka potřebuje odpočívat. Také kategorie o neuvěřitelných zásobách byla velmi zábavná. Psalo se tam například o klientce, která měla doma do foroty 60 zubních kartáčků a 80 rolí toaletního papíru.
Mohlo by se zdát, že když autorka podporuje zbavování se věcí, tak si jich neváží. Není to ale pravda. Tím se více zabývá kapitola nazvaná „Považujte si svých věcí“. Pokud s nimi zacházíme dobře, odvděčí se nám. Věřili byste třeba tomu, že spokojený a chválený svetr se dokonce pomaleji žmolkovatí? Něco to do sebe a má a já se nebojím to vyzkoušet.
Jednou z nejdůležitějších kapitol byla ta, která dostala název „Prostředí, v jakém žijete, působí na vaše tělo“. Tam musím dát mnohému za pravdu. Všichni víme, že čím méně máme věcí, tím lépe se nám bojuje s prachem a nečistotami. V domech je pak více světla, my tolik neprahneme po hmotných statcích a hýčkáme si věci, kterých si doopravdy vážíme. Také nezaháníme stres neustálým nakupováním zbytečností.
Zkrátka a dobře, v knize je hromada dobrých a užitečných rad, které buď můžeme nebo nemusíme využít. Nikdo nás nenutí využít všechny a já osobně jsem si mnohé uzpůsobila a ušila přímo sobě a svému obydlí na míru. Není na škodu si knihu prostudovat a je docela možné, že někomu bude sedět vše, co v ní najde. Mně osobně tak úplně ne, přesto to marné čtení nebylo. Myslím si, že i kdyby člověk uplatnil jen jedinou radu nebo myšlenku, svůj účel to rozhodně mělo.
