Píše se rok 2017 a v ulicích jednoho malého asijského státu se koná vůbec první pride průvod v historii této země. Účastní se ho přibližně 500 lidí a vedle sebe stojí studenti, vládní úředníci, lidé oblečení v tradičních oděvech i jeptišky.
Na první pohled může být matoucí vidět jeptišky účastnit se duhového pochodu, dokonce i s vládními úředníky po boku. Ve Východním Timoru je to však přirozené. Aby nám to dávalo o trochu větší smysl, musíme se podívat do historie této maličké země.
Malá země s velkou historií
Východní Timor je malý ostrovní stát v jihovýchodní Asii s přibližně 1,5 miliony obyvatel. Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa, kde se přibližně 97 % obyvatel hlásí ke křesťanství. Zároveň je Východní Timor jedním z nejmladších států světa, nezávislost totiž získal teprve v roce 2002. Této nezávislosti ale předcházela několik století trvající portugalská kolonizace (odtud pochází silná katolická tradice) a následná indonéská okupace.
Tato indonéská okupace byla velmi násilná a zanechala za sebou desítky tisíc mrtvých. Obyvatelé Východního Timoru proti ní vedli partyzánské války, a právě katolická víra se stala nečekanou součástí jejich odporu. Církev totiž byla jednou z mála institucí, která si udržela alespoň částečnou autonomii, přičemž kněží a jeptišky poskytovali útočiště pronásledovaným a předávali informace mezi partyzány. Svobodu získal Východní Timor až po mnoha letech boje, a právě tato historická zkušenost ho formuje dodneška, a to i v boji za LGBTQ+ práva.
ČTĚTE TAKÉ: LGBTQ+ komunita ve východní Asii: Z černobílé minulosti se tiše mění na duhovou budoucnost
LGBTQ+ práva ve Východním Timoru
Heslo timorského oboje znělo „A Luta Continua“, tedy v překladu boj pokračuje, a v současnosti si ho záměrně přivlastnilo timorské LGBTQ+ hnutí. Tehdy šlo o právo národa existovat, dnes jde o právo každého člověka být sám sebou.
Realita je ale složitější, než by se mohlo zdát. Na jednu stranu je toto timorské hnutí silně podporováno místní vládou. Například prezident José Ramos-Horta, držitel Nobelovy ceny za mír, se pridu osobně účastnil roku 2022, kdy z jeho iniciativy průvod končil právě v prezidentském paláci. Hnutí podporuje také část církve, průvodu se pravidelně účastní i jeptišky, které ho často otevírají společnou modlitbou. Jejich argument je prostý: všichni lidé jsou stvořeni dle Boží vůle a nikdo by neměl trpět za to, kým je.
Na druhou stranu velká část populace je stále relativně konzervativní a LGBTQ+ lidé často čelí psychickému a fyzickému týraní, a to nejčastěji ze strany vlastní rodiny. Dále zde také nejsou právně uznány stejnopohlavní svazky a chybí i širší antidiskriminační zákon. Na papíře toho tedy pořád není mnoho, ale na poměry Asie je Východní Timor výjimečný.
V některých státech regionu je totiž jakýkoliv odklon od heterosexuality stále trestný a hrozí za něj i smrt (například v Malajsii nebo Bruneji). Zároveň třeba v Singapuru byla homosexualita legalizována teprve nedávno, až v roce 2022. Východní Timor ji naopak legalizoval již o 47 let dříve, tedy v roce 1975. Východní Timor se tak spolu s Thajskem či Filipínami řadí mezi regionální průkopníky v oblasti LGBTQ+ práv.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bangkok Pride ukázal, že rovnost na největším kontinentu světa není jen cílem, ale již i realitou
Každým rokem o krok dál
Východní Timor se po dlouholeté dramatické historii rozhodl jít kupředu, a to i v oblastech, ve kterých to od něj nikdo nečekal. Ulice, které si pamatují masakry, nyní každé léto ožívají v barvách duhy. Místního průvodu se účastní každý rok více a více lidí a významní timorští LGBTQ+ aktivisté, jako například Bella Galhos, se dostávají i do vyšších pozic ve vládě. Konkrétně právě Galhos je poradkyní současného timorského prezidenta.
Dalším významným timorským aktivistou je Natalino Ornai Guterres. Byl to právě on, kdo zorganizoval první pride v roce 2017. Guterres je také spoluzakladatelem spolku Hatutan, který má být bezpečným místem pro všechny mladistvé. Po letech práce se mu také podařilo usmířit se svým bratrem, který ho kvůli jeho sexuální orientaci původně odmítal. Jeho životní příběh je důkazem, že přestože čeká Východní Timor ještě mnoho práce, svým odhodláním a rezistencí může být inspirací nejen pro ostatní státy regionu.
Zdroje: Outright International, Hivos, Ljubljana Pride Association, New Naratif, The Diplomat, Südostasien
