Mistrovství světa ve fotbale tento rok teprve začíná, ale některé příběhy mají sílu přežít desetiletí. Jeden z nich se odehrál v Anglii během mistrovství světa v roce 1966 a dodnes působí jako filmový scénář. Tým ze země, kterou svět téměř neznal, vyřadil fotbalovou velmoc, získal si srdce anglických fanoušků a poté kolem něj zavládlo ticho.
Když se dnes mluví o největších senzacích v historii mistrovství světa, většina fanoušků si vzpomene na Maradonovu Argentinu, chorvatskou bronzovou medaili z roku 1998 nebo marocké semifinále z roku 2022. Jen málokdo si však vybaví Severní Koreu z roku 1966 – tým, který šokoval fotbalový svět, porazil Itálii a málem vyřadil Portugalsko s Eusébiem.
Na papíře to nedávalo smysl. Země byla pouhých třináct let po korejské válce, izolovaná od světa a bez výrazné fotbalové tradice. Přesto se severokorejský tým probojoval na mistrovství v Anglii jako první asijský zástupce od roku 1954. Už samotná kvalifikace byla plná politických komplikací – Jižní Korea odmítla nastoupit proti Severní a Austrálie prohrála dvouzápasové play-off 2:9 na góly. O jejich cestě píše několik zdrojů, včetně These Football Times a Sky History.
Britská vláda navíc dlouho váhala, zda severokorejským hráčům vůbec udělit víza. V archivech ministerstva zahraničních věcí se podle Sky History dochovaly dokumenty, které upozorňovaly, že zákaz vstupu by mohl vést k přesunu celého turnaje mimo Anglii. Zvítězil nakonec fotbal nad politikou?
Ne tak úplně. Nakonec totiž přišlo typické britské řešení v podobě kompromisu: tým dostal povolení vstoupit do země, ale jeho hymna se neměla při zápase hrát. Tým byl ubytován v Middlesbrough, daleko od lesku Londýna. A právě tam vzniklo nečekané spojenectví.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Nejbohatší fotbalista na světě? Není to Ronaldo ani Messi. Hraje v Thajsku a pochází z královského rodu
Místní fanoušci si severokorejské hráče zamilovali. Hráči působili skromně, zdvořile a upřímně nadšeně z možnosti vidět svět za hranicemi vlastní země. Trénovali na hřišti chemického závodu ICI a navíc hráli v červené barvě stejně jako Middlesbrough. Město je tak víceméně přijalo za své.
Od outsiderů k senzaci
První zápas prohráli se Sovětským svazem 0:3, ale jejich výkon nebyl tak beznadějný, jak naznačuje výsledek. Následná remíza 1:1 s Chile již přitáhla pozornost. A pak přišel zápas, který změnil historii.
Itálii stačila k postupu pouhá remíza. Severní Korea musela vyhrát. Nikdo nevěřil, že outsideři mají šanci. Ve 42. minutě však Pak Doo-ik, voják a zubní technik, vystřelil zpoza šestnáctky a překonal italského brankáře Albertosiho. Stadion Ayresome Park explodoval. Domácí fanoušci, kteří přišli sledovat fotbalovou elitu z Itálie, najednou fandili neznámému týmu ze vzdálené Asie. Severní Korea zvítězila těsným výsledkem 1:0 a vyřadila dvojnásobné mistry světa.
„Pak Doo-Ik včera večer odpálil jeden z největších výbuchů ve fotbale,“ napsal tehdy britský novinář Arnold Howe, kterého cituje These Football Times.
Čtvrtfinále proti Portugalsku zpočátku vypadalo jako pokračování pohádky. Severní Korea vedla po prvních 25 minutách 3:0. Goodison Park nevěřil vlastním očím. Pak ale přišel Eusébio a čtyřmi góly otočil zápas na 5:3. Byl to jeden z největších individuálních výkonů v historii turnaje – a zároveň konec severokorejského snu.
Co se stalo po návratu domů?
Právě v tomto bodě se příběh mění v jednu z největších fotbalových záhad. Léta se šířily zvěsti, že hráči po návratu skončili v pracovních táborech nebo byli potrestáni za to, že prohráli po vedení 3:0. Britský bulvární deník The Sun tato tvrzení znovu oživil s odvoláním na severokorejského disidenta a novináře Kang Chol-hwana, který ve své knize Aquariums of Pyongyang tvrdí, že potkal jednoho z hráčů v gulagu Yodok.
Tato tvrzení však zůstávají sporná. Dokumentarista Daniel Gordon v roce 2002 vyhledal několik členů týmu a natočil s nimi film The Game of Their Lives. Zjistil, že podle tvrzení hráčů nebyli posláni do táborů, ale žili relativně normální životy a doma byli oslavováni jako hrdinové. Někteří se vrátili k práci v armádě nebo ve státních podnicích, jiní působili jako trenéři.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Krajina, která láká turisty, ale zároveň děsí neustálým dohledem: Představte si dovolenkovat jen podle přísných pravidel, která nesmíte za žádných okolností porušit
Úplnou pravdu dnes pravděpodobně nikdo nezná. Severní Korea zůstává uzavřenou zemí a mnohá svědectví si navzájem odporují. Jisté je jen to, že tým z roku 1966 se stal legendou daleko za hranicemi své vlastní země.
Příběh, který přežil desetiletí
Jedno je jisté: Pak Dook-ik se svým týmem se stali legendami jak v Severní Koreji, tak i v Middlesbrough. Na stadionu Riverside, který nahradil Ayresome Park, dnes stojí pamětní deska připomínající jejich vítězství nad Itálií.
Severní Korea se od té doby dostala na mistrovství světa už jen jednou, v roce 2010, a tentokrát prohrála všechny tři zápasy. Fotbal se v této zemi nikdy nerozvinul tak jako v Japonsku nebo v Jižní Koreji.
Zdroje: These Football Times, Sky History TV Channel, The Sun, ExtraTimes
