Představte si, že byste místo jména měli melodii. Ne slovo, ale píseň, krátký popěvek, který patří jenom vám. Přesně tak to totiž funguje v malé indické vesnici Kongthong, kde má každý od narození svou vlastní melodii. A když na vás někdo chce zavolat, použije právě tento krátký popěvek místo vašeho jména.
Jak dlouho zde tato tradice existuje, nikdo přesně neví. Předpokládá se ale, že zde byla ještě před vznikem dávného království Sohra, což by znamenalo, že její kořeny sahají nejméně do 15. století.
Kongthong, vesnice ukrytá v horách
V horách severovýchodního indického státu Méghálaja, nedaleko hranic s Bangladéšem, leží malá vesnice s přibližně 700 obyvateli zvaná Kongthong. Dostat se sem dá pouze tříhodinovou jízdou z hlavního města regionu, Šillongu. Kongthong je známá nejen pro své přírodní krásy, ale hlavně kvůli tradici zvané Jingrwai lawbei. Díky ní si vysloužila přezdívku zpívající nebo pískající vesnice. Podobný zvyk se pak praktikuje i v okolních vesnicích, ale Kongthong je nejznámější z nich.
Krátká melodie místo jména
Jingrwai lawbei je místní tradice, při které matka po porodu složí svému novorozenému dítěti krátkou melodii, která zároveň bude jménem tohoto dítěte. Matky skládají tyto krátké písně přirozeně, protože je považují za vyjádření radosti, kterou ani slovy nelze vyjádřit. Devět měsíců během těhotenství s dítětem, když se poté konečně setkaly, jejich radost byla tak velká, že se mohla vyjádřit pouze písní. Tato melodie se pak stává dítěti jménem, ale zároveň navždy představuje mateřskou lásku k tomuto dítěti. Každá jedna melodie je proto jedinečná a patří jen jednomu člověku. To znamená, že se smrtí člověka umírá i jeho melodie, která potom už nikdy nebude přiřazena někomu jinému.
ČTĚTE TAKÉ: Óm: posvátný zvuk hinduismu ale i mantra, která je využívána při jógových cvičeních
Obyvatelé vesnice Kongthong a jejího okolí ale používají i běžná jména. Konvenční jména zde sice má každý, ale používají se výhradně pro identifikaci na úřadech, případně během cestování do okolních vesnic, kde tento zvyk neexistuje. V každodenním životě se ale používá právě matkou daná melodie, přičemž existují dvě její verze, a to krátká a dlouhá. Delší verze, která trvá přibližně 15 až 20 sekund, se používá například, když na někoho voláte přes pole nebo z jednoho kopce na druhý. Kratší, přibližně pětivteřinová verze, funguje v podstatě jako přezdívka a používá se doma nebo třeba i na hřišti.
Tato melodická jména ale nejsou jen roztomilým zvykem. V Kongthongu věří, že mají i ochrannou moc. Když se lidé vydávají do hlubokého lesa, například pro potravu nebo pro bambus na stavbu, volají na sebe výhradně těmito melodiemi, nikdy ne běžnými jmény. Věří totiž, že zlí duchové žijící v lese neumí rozlišit jejich melodie od zvuků přírody, a tak je nemohou napadnout. Tato tradice má ale pravděpodobně i čistě praktický rozměr, protože melodie se přes kopce a pláně nesou lépe než běžné jméno.
Jingrwai lawbei zároveň není jen tradicí, ale je to i projev toho, že se zde rodová linie a dědictví odvíjí od matky. Matka je proto právě i ta, která svému dítěti dává skrze melodii jméno a identitu. Zajímavostí také je, že tuto tradici zde dodržují všichni bez ohledu na náboženství, ať už se jedná o tradiční víru Niam Khāsi nebo třeba křesťanství.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Srinagar: Indické Švýcarsko nebo také země jezera a zahrady
Tradice, která může zmizet
V posledních letech ale Kongthong čelí výzvě, kterou zná mnoho tradičních komunit po celém světě. Mladí lidé odcházejí za vzděláním a prací do měst a s nimi pomalu odcházejí i místní tradice. Kongthong proto hledá různá řešení. Jedním z nich je například otevřít se světu a turismu, což Kongthong relativně úspěšně dělá. V posledních letech přilákal návštěvníky z celé Indie i ze zahraničí, kteří přijíždějí zažít nejen tuto jedinečnou tradici, ale i dechberoucí okolní přírodu. Ve vesnici Kongthong proto postavili několik tradičních domků přímo určených turistům, kteří sem přijíždějí a chtějí zažít místní kulturu. Obyvatelé Kongthong tak doufají, že skrze zpopularizování této tradice dojde k jejímu zachování a zvýší se tak i její obliba mezi mladými.
Už vás napadá, jak by mohla znít vaše melodie? Pokud ne, inspirujte se videi z Kongthongu.
Zdroje: BBC, AFAR, Big Think, Atlas Obscura
