Šamanismus, petroglyfy nebo tušová krajinomalba — to jsou také dějiny umění. Seznamte se s uměleckou historií Asie! (1. část)

Jak vypadalo asijské umění ve starověku? Jaké motivy byly oblíbené během válek? Kde byl skutečně poprvé vynalezen hrnčířský kruh? Asijské umění je známé svou bohatou a širokou škálou děl, od rituálních bronzů a keramických předmětů přes poeticky malované krajiny a neobvyklé svatyně až po dřevotisky a kaligrafii.

V naší kultuře a vzdělání se s dějinami Asie setkáváme jen zřídka. Evropa se v nich zdá být uzavřeným tématem, které jen občas zmíní Ameriku. V knihách se dočteme o Giottovi di Bondone, Vincentu van Goghovi, Michelangelu Buonarottim, ale víme, kdo je An Gyeon, Taiko Josetsu nebo Murasaki Shikibu?

Historická období

Pravěk (10 000 – 3000 před. n. l.)

Čína byla od pradávna vzorem pro okolní země. Archeologické vykopávky opracovaných kamenů a čepelí potvrzují, že již v této době se setkávaly různé asijské kultury a Čína se stala autoritou, ke které ostatní země vzhlížely. To však nevylučuje existenci odlišně rozvinutých kultur v Japonsku a Koreji v období neolitu. Toto období je charakteristické výrobou hliněných nádob (v Japonsku nejstarší nalezená keramika na světě), pečetí a terakotových (zvláštní typ keramiky, který se dnes používá jako květináče) figurek, které byly typické pro harappskou kulturu žijící v povodí Indu v dnešním Pákistánu. Nálezy odhalily bohatou znalost symbolů a smysl pro výzdobu tehdejších obyvatel.

Keramické pozůstatky byly přirozeně nalezeny také v Číně. Dnes víme, že vznikaly dvojím způsobem — v období černé keramiky a v období malované keramiky. V období 5000 – 4000 př. n. l. Číňané obohatili užité umění o geometrické vzory a lineární vzory. Nádoby se využívaly na pohřby nebo v domácnosti. Také kultura Dawenkou (čínské neolitické obyvatelstvo ve východní části země) vyvinula hrnčířský kruh zhruba ve stejné době jako Egypťané, ačkoli nejsou známy žádné důkazy o jejich vzájemném kontaktu. Zajímavým objevem jsou také petroglyfy — vytesané kameny nalezené v oblasti Střední Asie (dnešní území států Kazachstán, Kyrgyztán, Tádžikistán atd.). Takové dílo vytvořil pravěký člověk pomocí kamenného dláta a kladiva, kterým odstranil povrchovou vrstvu a odhalil tak světlejší část horniny.

Doba bronzová a dynastie Shang (3000 – 1200 před n. l.)

Zatímco Korea a Japonsko šly svou vlastní cestou, v základech čínské dynastie Šang se již v letech 1600 – 1046 př. n. l. rozvíjela výroba bronzu, keramiky, kamene a nefritu. V provincii S‘-čchuan byly spolu s lidmi, pravděpodobně pouze vysoce postavenými, pohřbeny obrovské antropomorfní bronzové sochy, mamutí kly, bronzové a nefritové zbraně. Manželka krále Wu Dinga Fu Hao, vojenský generál a velekněžka, byla kolem roku 1200 př. n. l. velkolepě pohřbena obklopena třpytivým majetkem. Královská hrobka dynastie Šang byla jediná, která byla nalezena neporušená, a její obsah svědčí o skutečném bohatství rodu. Rozdílné chápání symbolů a používání těchto předmětů v různých částech Číny potvrzuje existenci několika paralelních kultur. Kuchyně jako nedílná součást bytí starověké společnosti se vyvinula i v sousedních zemích — Korea se ujala pěstování rýže kolem roku 700 př. n. l. a Japonsko o něco později.

Doba železná a období starověku (1500 před n. l. – 500 n. l.)

Japonsko

Období japonského pravěku a starověku se dělí na období Jōmon (10 500 let př. n. l. až 300 let př. n. l.) a Yayoi (300 let př. n. l. až 250 let n. l.). Období Jōmon se vyznačovalo sběrem kamenů na výrobu keramiky, sháněním potravy a sdružováním komunit. Po jejím dlouhém trvání ji vystřídala pokročilejší fáze Yayoi, jejíž keramika byla nalezena až v roce 1884! Architektura těchto let se vyznačovala obydlími ze slaměných došků, což bylo způsobeno zachováním agrárního způsobu života lidí. Japonská doba železná se vyznačovala především rozvojem metalurgie, která se pyšnila masivními zbraněmi, zbrojí a také zvony zvanými dōtaku, které se používaly k náboženským rituálním účelům.

Při zdobení svých výrobků se nejčastěji zaměřovali na šrafované linie, spirály, podobně jako v Číně měli rádi geometrické vzory a experimentovali také s obrazy domácích zvířat a každodenního života. Mezi lety 300 př. n. l. a 250 n. l. se do Japonska vystěhovala část Korejců a Číňanů, což způsobilo změny v jejich zavedené kultuře. V této době pozorujeme první použití bronzu a železa. Kromě umění se rozvíjely i politické aspekty společnosti, které se projevily například vznikem třídního systému, nezávislých vesnic a budováním bohatství prostřednictvím skladování obilí. Japonsko v této době neznalo žádné vrchnostenské úřady; fungovaly na úrovni vesnic jako nezávislých jednotek.

V Číně se v tomto období hovoří již o dynastii Han (206 př. n. l. – 220 n. l.).

Dynastie Tchang a tři korejské království (50 před n. l. – 900)

Je obtížné určit přesnou společnou hranici historických období v Asii, protože každá země žila svou vlastní nezávislou časovou linií. Zatímco v Číně ještě přetrvávala doba železná a Japonsko se vzdávalo neolitu, na území Koreje vznikla tři království Silla, Kogurjo a Baekje (a malá říše Gaya, jejíž existence byla o rok kratší než trvání velké trojky).

Čína

Dynastie Tchang (618 – 907) byla spolu s dynastií Han nejpůsobivějším obdobím čínských a asijských dějin. Neustále odolávaly vlivu středomořských zemí, a tak přetrvaly ve své jedinečné kultuře až do dnešních dnů. Pokračovaly ve zkoumání výtvarného umění prostřednictvím prostředků, které považovaly za typické a blízké svému lidu. Patřila k nim hlína, nefrit, lak, bronz, kámen a v malířství zejména kaligrafie. Aby se nezdálo, že východní země byly v dávných dobách pouze přáteli, je důležité vědět, že období tří korejských království bylo poznamenáno také válkami. Při pokusech o rozšíření korejského území na čínské území se Čína bránila útokům a vyhasl život více než 50 000 lidí.

Korea

Několik následujících let pod vojenským útlakem, který si vyžádal životy korejských panovníků i vojáků, znemožnilo záchranu starobylého umění. Lidé žijící v královstvích ukládali řemeslné výrobky do snadno přístupných hrobek, a proto byla většina z nich navždy ztracena nebo zničena. V Baekchae a v Sille bylo nalezeno jen velmi málo děl. Známým artefaktem je například kobae, kamenná mísa s širokým podstavcem.

Byly nalezeny také vysoké vázy a nádoby ve tvaru zvířat, lodí, chrámů nebo bojovníků. Keramika se zdobila řezáním, nanášením dalších vrstev hlíny a vytvářením mřížkovaných vzorů. V Kogurju byly objeveny hrobky malované výjevy z každodenního života a mystickými bytostmi. Počátky portrétní malby sahají do doby před 5 000 lety a za první nález se považuje Egypt, ale na druhém konci světa se nástěnné malby zobrazující tváře nešťastníků začaly objevovat na cihlových hrobkách již v letech 37 př. n. l. – 668 n. l. V roce 1848 se objevily na hrobkách v Egyptě. Specifickou technikou bylo buď nanášení barvy přímo na kamenné stěny, nebo na podklad z vápenné omítky. Bylo nalezeno více než 80 takto vyzdobených komor.

Dalším charakteristickým uměním pro oblast Baekje byl pozlacený bronz. Buddhismus je typický pro východní země a starověká korejská království nebyla výjimkou. Bronzové útvary zdobené zlatem jim sloužily jako prostředek k výrobě expresivních soch Buddhy, Maitréji a bódhisattvů. Bronz a zlato zpracovávali také do korun a dalších šperků, které byly nejoblíbenější v oblasti Silla. Některé části korun připomínaly stromy a jelení parohy, což představovalo spojení se šamanismem.

Ačkoli se styly v průběhu let měnily, všechna východoasijská umění se vyznačovala úctou k minulosti, kterou vyjadřovala reinterpretací událostí a zachováváním typické symboliky.

Heian období a Koryo dynastie (794 – 1392)

Japonsko

Nejbohatším obdobím japonského umění a kultury je bezpochyby období Heian (794 – 1185). Země se konečně rozhodla zaměřit na vlastní půdu a projevit hrdost na své dědictví. Uctívali buddhismus a tvořili v souladu s ním. Do hry vstupuje také vývoj japonského jazyka, jak jej známe dnes, jehož počátky se objevily v podobě abecedy kana a podpořily zrod literárního umění waka. Waka byl typ poezie, který používal 31 slabik, a později z něj vzniklo haiku, které se zkrátilo na 17 slabik, a různé další typy básnické tvorby. Pokud jde o literaturu, období Heian se může pochlubit vznikem nejdelších uznávaných děl, a to knih Příběh prince Gendžiho, jejímž autorem je šlechtična Murasaki Šikibu, a Knihy polštářů (původně nazvaná Makura no sōshi) dvorní dámy Sei Šonagon.

Oblibu sochařství nahradilo malířství, které prošlo různými změnami. Zpočátku byla cítit inspirace čínskou tušovou malbou, ale později se přešlo k barevnějšímu vzhledu. Jamato-e, v doslovném překladu japonská malba, byl žánr, který měl odlišit japonskou estetiku od vypůjčených námětů z Číny. Vznikl v době míru, kdy byla šlechta centrem rozvoje nového umění a kultury. Náměty, ke kterým malíři v té době tíhli, byly především příběhy z knih, historické události a vše, co souviselo se čtyřmi ročními obdobími. Postava byla stylizovaná, rysy obličeje byly zkrácené a zobrazení přírody se vyznačovalo použitím hustých pásů mraků a odhalováním jemně zobrazených hor japonského venkova. Zajímavá je také technika fukinuki yatai, při níž se zobrazovaly budovy s průhledem do interiéru, jako by jim chyběly střechy. Mnoho obrazů neslo formát emaki, což je japonský typ papírové role. Díky snadnému uchování a ochraně vnitřní malované strany papíru se mnoho maleb z období Heian dochovalo dodnes.

Korea

Souběžně v Koreji vládla dynastie Koryo (918 – 1392), z níž se paradoxně v Japonsku nachází pouze 10 neporušených originálních obrazů. Náměty pro malbu v těchto letech měly převážně buddhistický nádech, méně pak lovecké a krajinné scenérie. Nadšence korejského umění pravděpodobně nepotěší pokles zájmu o sochařství. Buddha zůstal trvalým námětem; jeho sedící podobizna byla nalezena v oblasti Čungdžu a jedna zdobí výstavní prostory Korejského národního muzea v Soulu. Vedle malířství a sochařství se těšilo zájmu také řezbářství, které do zavedené asijské estetiky vneslo svěží vítr. Venkovský mistr totiž vyráběl masky inspirované exotickým realismem. Oči vypadaly asymetricky, byly hluboko posazené, nos byl nezvykle dlouhý a hákovitý a brada mohutná. Předpokládá se, že tento motiv vznikl ve Střední Asii, kdy do Číny pronikly prvky perského umění.

Zdroje: Britannica – East Asian Arts, Oxford Art Online – Asia timeline, Oxford Art Online – Asian art, National Park Service, the Metropolitan Museum of Art – Yayoi culture, University of Pittsburgh, BBC, World History Encyclopedia, Tate, Columbia University, the Metropolitan Museum of Art – Yamato-e painting, Britannica – Koryo period