Nemá jméno ani obojek, a přesto mu jeho majitelé každý den věnují pár minut pozornosti. Ráno ho pokropí, večer si ho prohlížejí a fotky jeho drobných proměn sdílejí s cizími lidmi na internetu. Koníček, kterým se baví mladí lidé na druhém konci světa, vypadá na první pohled jako vtip. Psychologové v něm ale čtou únavu celé generace a lékaři zase důvod ke zbystření.
Na parapetu malého pronajatého bytu stojí plastová krabička od jídla z donášky. Uvnitř leží omšelá červená cihla, kterou její majitel zvedl ze země cestou kolem řeky nebo na okraji staveniště, kde se bourá starý dům. Každý den ji několikrát přestříká vodou a pozorně sleduje, jestli se na drsném povrchu neobjevil první zelený chloupek. Tak vypadá „jang čuan-tchou“, volně přeloženo „chov cihel“, koníček, kterým letos žijí čínské sociální sítě.
Jak popsala rozhlasová stanice Čínský hlas, jejíž reportáž převzal portál Guangming Online, cihlu stačí najít při procházce u silnice, u řeky nebo na místě demolice, položit ji do krabičky od jídla a denně kropit čistou vodou, dokud na ní nevyroste mech. Návody, fotky a deníky svých cihel sdílejí mladí Číňané hlavně v aplikacích Xiaohongshu a Weibo, jak upozornil i americký technologický web Gadget Review.
Mazlíček, kterého skoro nejde zabít
Proč zrovna cihla? Čínský ekonomický deník Economic Daily vysvětluje, že výtrusy mechů jsou ve vzduchu skoro všude. Když se jim nedaří, upadnou do klidu a čekají, až se vrátí vhodná vlhkost a teplota. Stará pálená cihla je pórovitá a drsná, drží vodu i prach, a proto se pro výtrusy stává ideálním útočištěm.
Nadšenci cihlu nejdřív na celý den namočí do čisté vody, pak ji položí na podnos z krabičky od jídla a kropí ji dvakrát až třikrát denně. Zbytek nechávají na čase. Když na zalévání zapomenou, mech jen ztratí barvu a usne. Stačí ho znovu postříkat a zelená se vrátí.
Někteří si proměny zapisují jako deník. Jeden z nadšenců popsal, že na jeho cihle se po roce péče kromě souvislého koberce mechu objevily i drobné žluté květy a kapradiny. Lidé na sítích tomu proto říkají „přírodní překvapení v krabičce“: nikdo dopředu neví, co se z cihly nakonec vyklube.
Únava, úzkost a mazlíček, který nic nechce
Na cihle nadšence láká hlavně to, že nic nestojí, nezabere místo, nic v bytě nezničí a nemusí se po ní uklízet. Uživatelé sítí ji podle deníku Economic Daily shrnuli tak, že je méně starostí než s kočkou nebo psem a péče je jednodušší než u sukulentů. Lien Jüe-čchi z Pekingu se o svou cihlu stará přes rok. Pohled na každý nový přírůstek zeleně podle reportáže deníku přináší pocit, jako by dokončil projekt, na kterém dlouho pracoval.
Odborníci v tom vidí odpověď na tlak, pod kterým žije velká část mladých lidí v Číně. Podle průzkumu agentury iiMedia Research, na který se odvolává deník Economic Daily, trápí dlouhodobá úzkost zhruba 60 % mladých obyvatel čínských měst. Mnohé láká právě to, že péče o cihlu nemá žádný cíl a nikomu se z ní nemusejí zpovídat. Je to opak dnů v práci, kde se od nich neustále čekají výsledky a odpovědi. Americký web Gadget Review v koníčku vidí ozvěnu hnutí „ležet naplocho“, s nímž mladí Číňané odmítají kariérní honičku a neustálý stres.
Neurolog Lu Ming z pekingské nemocnice Čchao-jang popsal péči o cihlu jako jednostranný vztah bez rizika zklamání. Každá drobná změna podle něj mozku poskytne malou odměnu v podobě dopaminu. „Nulové náklady navíc dělají takovou společnost ještě snazší,“ dodal pro deník Economic Daily.
Registrovaný psycholog Čeng Aj-ming z Čínské psychologické společnosti zase pro rozhlas upozornil, že na rozdíl od domácích mazlíčků cihla od člověka nic nežádá. Pes potřebuje venčit, kočka společnost. Právě v tom podle něj tkví kouzlo koníčku pro osamělé lidi z kanceláří.
Emoce, které se dají koupit, a emoce, které vyrostou samy
Čínský trh se zbožím a službami, které mají zlepšit náladu, přitom roste závratným tempem. Podle zprávy agentury iiMedia Research měla takzvaná ekonomika emocí v Číně loni hodnotu zhruba 2,72 bilionu jüanů, tedy podle aktuálního kurzu kolem 8,9 bilionu korun. Nejvíc za ni utrácejí lidé mezi 23 a 28 lety, kteří si kupují sběratelské figurky, překvapení v krabičkách nebo letenky na koncerty.
Polovina dotázaných mladých lidí ale zároveň přiznala, že v tomhle byznysu převažuje marketing nad skutečnou hodnotou. Sociolog Ču Ti z Čínské akademie společenských věd proto pro deník Economic Daily připomněl, že lidem dnes nechybí hezky zabalené zboží, ale skutečná emoční odezva. Deník v tom vidí i vysvětlení, proč tolik lidí zaujala obyčejná cihla: zelený chomáček na kusu staré zdi dává odezvu, za kterou nikdo nic nezaplatil.
Lékaři varují, kam cihlu rozhodně nedávat
S rostoucí oblibou se ozvali i lékaři, kteří upozorňují na rizika pro zdraví. Deník Science and Technology Daily, jehož článek převzala agentura Xinhua, oslovil odborníky z Fakultní nemocnice Siung-nan při Vojenské lékařské univerzitě v Čchung-čchingu. Lidé, kteří si cihlu pořídili, si podle nich stěžují na kýchání, rýmu a svědění očí. „Většinou jde o alergii,“ uvedl pneumolog Siung Fu. Hlavním viníkem jsou podle něj plísně rodu Aspergillus, jejichž výtrusy se z vlhkého mechu a hlíny uvolňují při každém zalévání a přenášení.
Lidem s astmatem, chronickou obstrukční plicní nemocí nebo oslabenou imunitou může plíseň podle lékařů způsobit i vážnou plicní infekci. Dermatolog Wu Ja-kuang upozornil na další riziko: stará cihla z pole, stavby nebo břehu řeky může nést zbytky barev, prach i bakterie způsobující tetanus. Přes drobné ranky na rukou se do těla navíc může dostat houba, která způsobuje sporotrichózu, onemocnění s tvrdými bulkami na kůži.
Lékaři proto radí sbírat a čistit cihly v rukavicích a s rouškou, nepouštět se do toho s poraněnými dlaněmi a cihlu nenechávat v ložnici. Patří na větraný balkon a nemá na ni foukat ventilátor ani klimatizace. Po každé péči je dobré umýt si ruce i obličej. Kdo má přetrvávající suchý kašel, tlak na hrudi, horečku nebo bulky na kůži, má jít k lékaři a říct mu, že doma pěstuje mech na cihle.
Opatrnost doporučují i botanici. Odborníci z mechové komise Čínské botanické společnosti, mezi nimi Cuo Čchin z botanické zahrady Sien-chu ve městě Šen-čen, podle portálu Guangming Online varují před cihlami z okolí chemiček, ze znečištěných řek nebo s olejovými skvrnami. To, že na cihle roste mech, ještě neznamená, že je bezpečná.
Trpělivost, kterou nejde urychlit
Ani pečlivá péče přitom úspěch nezaručuje. Wen Cchung-fa ze stejné mechové komise doporučuje novou cihlu nejdřív namočit, aby z ní vylezl hmyz, a pak jí dopřát hlavně dostatek rozptýleného světla. „Mech ani jiné rostliny se na cihle nepěstují snadno a šance, že vyrostou přesně podle vašich představ, je malá,“ upozornil.
Cihla nesplní žádný plán ani termín a rostliny na ní rostou vlastním tempem, ať je majitel pobízí, nebo ne. Připomeňme, že mech patří k nejstarším suchozemským rostlinám na Zemi a dokázal přežít, protože umí počkat na lepší časy. Možná i proto si ho za tichého společníka vybrala generace, která žije v neustálém spěchu.
Zdroje: Economic Daily, Guangming Online, Xinhua, Gadget Review