Nejprve ucítíte sladkou vůni květů, která se vzápětí změní v pach rozkladu. Kdo vyrostl v jihovýchodní Asii, ví, co to podle pověsti znamená. Legenda o ženě v bílém s dlouhými černými vlasy děsí lidi po generace a dala jméno i jednomu indonéskému městu.
Je noc, vesnice voní květy frangipani a z banánovníkového háje se ozve ženský smích. Podle indonéského webu IDN Times je to dobré znamení pouze tehdy, když se bytost směje hlasitě. Hlasitý smích prý znamená, že je daleko, zatímco tichý naznačuje, že stojí přímo vedle vás. Sladká vůně květů, kterým Indonésané říkají kamboja, se pak podle stejného zdroje promění v zápach mrtvého těla.
Řeč je o pontianak, jak ji znají v Malajsii a Singapuru. V Indonésii jí říkají kuntilanak. Podle amerického časopisu JSTOR Daily jde o pomstychtivého ducha ženy, která zemřela během těhotenství nebo při porodu. Je svůdná, ale krvežíznivá, a přebývá v lesích, kde rostou banánovníky nebo fíkovníky banyány.
Mívá dlouhé černé vlasy, bílé šaty, ostré zuby a nehty jako drápy, popisuje web Atlas Obscura. Podle indonéské zpravodajské televize CNN Indonesia pije krev a nebezpečná je zejména pro ženy při porodu. Podle tradice se jí lze bránit hřebíkem. IDN Times uvádí, že bytost lze zastavit hřebíkem zatlučeným do temene hlavy, v některých oblastech pak do otvoru na zátylku.
Město, které prý vzniklo za hřmění děl
Pověst má i své skutečné místo na mapě. Indonéské město Pontianak na ostrově Borneo podle zpravodajského webu detik založil 23. října 1771 Syarif Abdurrahman Alkadrie, pozdější první sultán. Prales v místě soutoku řek Landak a Kapuas prý obývaly kuntilanak, které ho obtěžovaly už během plavby po řece. Sultán proto nechal vystřelit z děla, aby je zahnal.
Odkud jméno města pochází, není jisté. Detik uvádí čtyři teorie, od pověsti o kuntilanak přes malajské spojení „perempuan mati beranak“, tedy žena, která zemřela při porodu, až po slovo označující vysoký strom. JSTOR Daily dodává, že dělostřelba při oslavách založení města měla ducha symbolicky vyhnat.
Tradice žije dodnes. Při letošních oslavách konce ramadánu 19. března se podle indonéského rozhlasu RRI na březích řeky Kapuas rozeznělo 229 karbidových děl na 42 místech. Od roku 2016 je tato tradice zapsána na seznamu národního nehmotného dědictví.
Socha, kterou obyvatelé nechtěli
Když v roce 2017 vznikl nápad postavit ve městě obří sochu kuntilanak, která by podle Atlas Obscura měřila zhruba 90 metrů, 98 % obyvatel bylo proti. Pro místní není pověst turistickou atrakcí, ale součástí světa, ve kterém žili jejich předkové. Německý antropolog Timo Duile z univerzity v Bonnu podle CNBC Indonesia vysvětluje, že duchové podle místních původně sídlili ve vysokých stromech. Když lidé vykáceli les a postavili město, dostali duchové nové jméno.
Připomeňme, že pontianak stála i u zrodu malajského hororu. Film Pontianak z roku 1957, který natočilo singapurské studio Cathay-Keris, udělal hvězdu z herečky Marie Menado. Na legendu pak navázaly desítky dalších snímků, například singapurský film Revenge of the Pontianak z roku 2019.
Ať už věříte čemukoli, až vás příště v tropické noci ovane sladká vůně frangipani, možná si vzpomenete na ženu v bílém. Podle nás je na pověsti nejsilnější to, co vypovídá o lidech: kdysi v ní hledali vysvětlení pro smrt matek, kterou nikdo nedokázal zastavit. Dnes inspiruje horory i tradiční slavnosti a její jméno nese celé město.
Zdroje: JSTOR Daily, IDN Times, Atlas Obscura, CNN Indonesia, detik, RRI, CNBC Indonesia