Měl to být náročný přechod hor s průvodci a další třináctkou turistů. Jedna z účastnic se ale od skupiny oddělila a hustý prales se za ní zavřel. Záchranáři prohledávali svahy, řeky i záznamy z fotopastí. Co jí v následujících dnech pomohlo vydržet?
Představte si, že je kolem vás jen zelená zeď. Kmeny vysoké desítky metrů, pod nohama kluzké kořeny a kameny, nad hlavou koruny, přes které se k zemi dostane jen málo světla. Signál žádný, zásoby dávno pryč a jediné, čeho se můžete držet, je šumění řeky kdesi dole v údolí.
Právě v takové situaci se na konci května ocitla devětačtyřicetiletá Jaslinda Saludin. Zkušená turistka se vydala do hor ve státě Perak severně od Kuala Lumpuru a k lidem se dostala až po dvou týdnech. Její příběh mezitím sledovala celá Malajsie.
Noční start a skupina, která se rozpadla uprostřed hor
Výprava vyrazila 23. května ve dvě hodiny ráno. Jak ve své podrobné chronologii popsal deník Malay Mail, šlo o čtrnáct turistů a dva horské průvodce lesní správy. Čekala je trasa Trans Spencer Chapman, která vede z osady Pos Gedung přes hory Bah Gading a Batu Putih až do Kuala Woh nedaleko městečka Tapah.
Hora Batu Putih měří podle serveru ExplorersWeb 2 132 metrů a trasa patří i mezi zkušenými milovníky horské turistiky k těm velmi obtížným. Komplikace přišly hned první noc. Jeden z účastníků začal mít potíže s dýcháním a zvracel, a tak se zastavil v táboře Kem Batu Kor. Jaslinda a jeden z průvodců zůstali s ním, zbytek skupiny pokračoval k vrcholu.
Ráno 24. května se Jaslinda, kterou podle deníku Malay Mail bolely nohy, vydala k vrcholu sama. Průvodce ji naposledy viděl kolem půl osmé. Odpoledne pořád seděl v táboře a netušil, kde je.
Fotopast, vzkaz na zemi a pátrání, které nekončilo
Do pátrání po pohřešované se zapojili hasiči, policie, lesní správa i speciální jednotky. Na horu létaly vrtulníky a záchranáři mimo hlavní stezku našli stopy, o kterých se domnívali, že patří jí. Na cestě k hoře Rayu pak objevili láhev od vody, doplňky stravy a obaly od bonbonů.
Nejcennější stopou se stal záznam z fotopasti na divokou zvěř. Ta Jaslindu podle chronologie deníku Malay Mail zachytila 24. května v 11.22, jak míří k táboru Kem Sukaneka. Záběr z cesty zpátky už neexistoval. Jeden z průvodců navíc ještě téhož dopoledne našel na zemi načmáraný vzkaz, podle kterého se zřejmě dostala až na vrchol.
Po třech dnech vstoupilo pátrání do kritické fáze. Dne 28. května přibylo dalších 38 lidí, nad svahy a břehy řek kroužil dron a připojili se i dobrovolníci z okolních vesnic. Začátkem června ale úřady začaly mluvit o omezení akce a lesní správa státu Perak 5. června zakázala v rizikových oblastech jednodenní a zrychlené túry.
Voda z rostliny, která se živí hmyzem
Jaslinda mezitím svedla boj o přežití, ve kterém šlo o každý doušek. Jídlo neměla a zdroj pitné vody často také ne. Ve videu, které se po její záchraně šířilo na sociálních sítích, popsala, co pila: „Pila jsem vodu… tmavou vodu, hnědou vodu, vodu z láčkovek,“ citovala ji malajsijská státní agentura Bernama.
Připomeňme, že láčkovky jsou masožravé rostliny typické pro tropickou přírodu jihovýchodní Asie. Jejich listy tvoří visící džbánky s tekutinou, do kterých padá hmyz, a rostlina ho pak pomalu stráví. Lahodný nápoj to tedy není. Pro člověka ztraceného v pralese ale může jít o jeden z mála zdrojů vody.
Podle serveru ExplorersWeb neměla tři dny žádný spolehlivý zdroj vody a sbírala rosu z listů. Jinak pila kalnou vodu z řeky a z láček rostlin a jedla bobule, houby a rostliny, které dokázala poznat. Sama ve videu řekla, že dva týdny nejedla, skutečné jídlo to tedy rozhodně nebylo.
Řeka jako jediný ukazatel cesty ven
Jako zkušená turistka se držela řeky, protože voda dřív nebo později vede k lidem. Terén ji ale opakovaně nutil koryto opouštět. Na strmých březích několikrát spadla z výšky několika metrů a zranila si nohy i hlavu. „Měla jsem pocit, že visím mezi životem a smrtí,“ svěřila se podle ExplorersWeb.
Jak nebezpečná krajina to je, popsal koordinátor horských průvodců lesní správy Muzafar Mohamad. „Terén je extrémně náročný, plný údolí, vodopádů a obtížného povrchu,“ řekl podle hongkongského listu South China Morning Post, který převzal zprávu malajsijského deníku The Star. Jaslinda se podle něj nakonec našla v oblasti, kterou záchranné týmy prošly shora i zdola. Přežití připsal hlavně její vůli a psychické odolnosti.
Rybáři, kteří šli k řece ve správnou chvíli
Zlom přišel v sobotu 6. června kolem páté odpoledne. Pětapadesátiletý Nazri Bah Eng zrovna se dvěma příbuznými mířil k řece na ryby, když nedaleko vesnice Lubuk Gaharu uviděl vrávorající ženu. Byla vyčerpaná, plakala a nesla igelitku s rostlinami a houbami, popsal deník Malay Mail s odkazem na agenturu Bernama.
Nazri patří k Orang Asli, původním obyvatelům Malajského poloostrova, kteří v lesích a jejich okolí žijí odnepaměti a znají je jako málokdo. Jaslindu odvedl do domu náčelníka vesnice, dal jí najíst a napít a pak zavolal úřady.
Z vesnice ji převezli do nemocnice v Tapahu s lehčími zraněními. Podle ExplorersWeb během dvou týdnů zhubla zhruba deset kilogramů. Její sestra Jasima agentuře Bernama řekla, že se ji podařilo najít díky modlitbám všech. Manžel Haszman Othman podle SCMP poděkoval policii, hasičům, dobrovolníkům i všem, kdo se do pátrání zapojili.
Jaslinda se rodině i záchranářům omluvila za starosti, které způsobila. V dalším videu pak přidala větu, která se k jejímu příběhu hodí víc než cokoli jiného: „Buďme všichni vděční, že žijeme,“ citoval ji Malay Mail. Od ženy, která dva týdny hledala vodu v láčkách masožravých rostlin, to nezní jako fráze.
Zdroje: Bernama, Malay Mail, South China Morning Post, ExplorersWeb