Čtyři oběti, tisíce důkazů a vrah, který se po brutálním útoku ani nepokusil okamžitě zmizet. Případ z tokijské čtvrti Setagaya patří k nejznepokojivějším nevyřešeným vraždám moderního Japonska. I po více než dvou desetiletích zůstává stejná otázka: Jak mohl pachatel zanechat tolik stop, a přesto uniknout?
Na přelomu let 2000 a 2001 otřásla Japonskem vražda, která působila jako něco, co se v jedné z nejbezpečnějších zemí světa prostě nemělo stát. V rodinném domě v tokijské čtvrti Setagaya byli zavražděni čtyři členové rodiny Miyazawových – čtyřiačtyřicetiletý Mikio, jeho jednačtyřicetiletá manželka Yasuko, osmiletá dcera Niina a šestiletý syn Rei.
Jak uvádí The Japan Times, k činu došlo mezi pozdními hodinami 30. prosince 2000 a časným ránem následujícího dne. Těla našla na Silvestra dopoledne příbuzná rodiny, která bydlela nedaleko a přišla je zkontrolovat poté, co se jí nepodařilo dovolat.
Na první pohled šlo o brutální útok v rodinném domě. Čím více se však vyšetřovatelé nořili do detailů, tím znepokojivěji celý případ působil. Pachatel totiž po vraždě okamžitě neutekl. Zůstal v domě.
Klidný večer, který skončil hrůzou
Podle časopisu Tokyo Weekender se rodina toho večera chovala zcela normálně. Společně povečeřeli, dcera Niina byla u babičky sledovat televizi a otec Mikio se později věnoval pracovním e-mailům. Jeho poslední známá aktivita na počítači byla zaznamenána přibližně ve 22:38.
Vyšetřovatelé se domnívají, že se pachatel do domu dostal krátce poté. Nejmladší syn Rei byl uškrcen ve svém pokoji. Otec rodiny pravděpodobně zareagoval na hluk a zamířil za synem. U schodů ho pachatel napadl nožem, který si podle dostupných informací přinesl s sebou.
Útok pokračoval ještě brutálněji. Matka Yasuko a dcera Niina byly napadeny opakovaně. Jak uvádí The Japan Times, Mikio utrpěl více než deset bodných ran, Yasuko a Niina dokonce desítky.
Bývalý policejní vyšetřovatel Takeshi Tsuchida popsal pro podcast Faceless v epizodě Bloodshed podle Tokyo Weekender scénu mimořádně mrazivě. Řekl, že místo činu vypadalo, jako by oběti byly mučeny pro zábavu. Představa jejich strachu podle něj musela být něco nepředstavitelného.
Vrah se v domě choval, jako by měl čas
Nejpodivnější část případu přišla až po samotných vraždách. Pachatel z domu neutekl hned. Podle Tokyo Weekender se v domě zdržoval ještě po jedné hodině ráno, protože použil rodinný počítač.
Zároveň se podle vyšetřování pohyboval po domě, otevřel ledničku, jedl zmrzlinu, pil ječmenný čaj a použil toaletu. Japan Today připomíná, že pachatel po sobě nezanechal jen předměty, ale i biologické stopy. Choval se tedy způsobem, který by za běžných okolností vyšetřování výrazně usnadnil.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pět chlapců zmizelo za bílého dne při hledání žab: To, co následovalo, dodnes nahání husí kůži
Právě v tom však spočívá největší paradox celého případu. V domě zůstaly otisky prstů, krev, DNA, oblečení, taška, rukavice, šála, nože i další předměty. Přesto se pachatele nikdy nepodařilo identifikovat.
Tsuchida podle Tokyo Weekender uvedl, že za celou svou kariéru neviděl případ s větším množstvím důkazů. Obvykle musí vyšetřovatelé na místě činu hledat drobné stopy. V Setagaji byly podle něj všude.
Tisíce stop a stále žádné jméno
Policie zpočátku věřila, že případ rychle vyřeší. The Japan Times uvádí, že na místě činu byly nalezeny otisky prstů, stopy krve skupiny A, DNA profily i několik osobních předmětů pachatele. Vyšetřovatelé prověřili miliony otisků prstů a obrovské množství vzorků DNA, ale žádná shoda se nenašla.
Tokyo Weekender píše, že na případu se v průběhu let podílely stovky tisíc policistů. Policie měla prověřit více než pět milionů otisků prstů a provést přibližně 1,3 milionu srovnání DNA. Navzdory takovému rozsahu vyšetřování zůstaly výsledky nulové.
Některé detaily vypadaly slibně. Podle Tokyo Weekender analýza mitochondriální DNA naznačila možný původ pachatele po mateřské linii v jižní Evropě, mohlo se však jednat i o velmi vzdáleného předka. Japan Today zároveň uvedl, že další genetické znaky naznačovaly možnou spojitost s východní Asií.
Motiv, který stále uniká
Stejně nejasný jako totožnost pachatele zůstává i motiv. Policie zvažovala loupež, ale tato verze má slabá místa. Jak uvádí Tokyo Weekender, z domu sice zmizely peníze, ale zároveň tam zůstala značná část hotovosti. Pro mnohé proto nedává smysl, aby někdo zavraždil celou rodinu a poté odešel, aniž by si vzal vše, co mohl.
Další možností byla osobní pomsta. V minulosti se hovořilo o konfliktu s lidmi z nedalekého parku, kde se údajně zdržovali skateboardisté. Tato stopa však podle výše uvedeného zdroje vyšetřování neposunula.
Objevily se i odvážnější teorie. Podle Tokyo Weekender investigativní novinář Fumiya Ichihashi ve své knize tvrdil, že za vraždou mohl stát nájemný vrah z Jižní Koreje a že rodina měla být terčem kvůli odmítnutí prodeje pozemku. Toto tvrzení však zůstalo neprokázané a policie je nedokázala potvrdit.
Případ proto stále stojí mezi několika možnostmi: loupež, pomsta, plánovaný útok nebo motiv, který policie dodnes nezná.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Mizely na cestě domů a země čekala na odpovědi. Výsledky vyšetřování přišly ale pozdě a mrazí dodnes
Dům, který stále připomíná nevyřešenou vraždu
Podle deníku The Japan Times dům rodiny Miyazawových stále stojí, je však oplocený a zarostlý. Místo se postupně mění v tichou připomínku případu, který Japonsko nedokázalo uzavřít.
Policie se přitom snaží, aby vražda zmizela z veřejné paměti. Výše uvedený zdroj také uvádí, že počet tipů od veřejnosti klesá. V roce 2024 jich přišlo již jen 184. Objevily se i případy, kdy mladí lidé kreslili graffiti na plot kolem domu nebo vstoupili na pozemek, aniž by věděli, že se jedná o místo čtyřnásobné vraždy.
Pro rodinu je každý další krok bez odpovědi bolestivý. Matka zavražděného Mikio Miyazawy, Setsuko, má podle The Japan Times přes devadesát let a stále doufá, že se dožije vyřešení případu. Řekla, že dokud je naživu, chce svému synovi a jeho rodině říct, že vrah byl konečně dopaden.
Případ, který se odmítá vytratit
Vražda rodiny Miyazawových je děsivá nejen svou brutálností, ale i tím, co následovalo. Pachatel nezmizel hned v noci. Zůstal v domě obětí, jedl, používal počítač, zanechal po sobě krev, oblečení i otisky prstů.
Za normálních okolností by takový rozsah stop mohl znamenat rychlé vyřešení případu. V Setagaji se však stal pravý opak. Čím více důkazů policie měla, tím více bylo zarážející, že žádný z nich k pachateli nevedl.
Zdroje: The Japan Times, Tokyo Weekender, Japan Today, Medium, podcast Faceless
