Neetická noční můra? V Jižní Koreji se objevil nový trend v oblasti skin boosterů. Jde o injekčně aplikovanou buněčnou hmotu – a ne jen tak ledajakou, ale pocházející z těl zesnulých. Tato praxe vyvolává rozporuplné reakce. Jde o inovativní objev, nebo máme co do činění s neetickým a obtížně regulovatelným byznysem?
Co je vlastně skin booster?
Pro nezasvěcené si pojďme udělat malé okénko do estetické medicíny. Skin booster, který lze volně přeložit jako „vzpruha pro pleť“, se injekčně aplikuje do pokožky obličeje. Nejčastěji obsahuje kyselinu hyaluronovou, může však jít také o polynukleotidy nebo přípravky obohacené o různé vitamíny. Cílem je intenzivní hydratace pleti přímo u zdroje. Mezi výhody tohoto zákroku patří omlazení pleti, zlepšení její elasticity a také stimulace produkce kolagenu a elastinu, což vede ke zlepšení kvality a celkového zdraví pleti.
Zdá se však, že Korejcům, známým svým zájmem o estetické zákroky, dosud dostupné možnosti nestačily. Přišli proto s novinkou, nad níž může některým zůstat rozum stát.
ČTĚTE TAKÉ: Pět chlapců zmizelo za bílého dne při hledání žab: To, co následovalo, dodnes nahání husí kůži
Korejci přišli s novinkou: booster z lidského „materiálu“
Princip je stejný jako u tradičních skin boosterů. Rozdíl však spočívá v tom, že místo kyseliny hyaluronové, vitamínů nebo mlíčí lososa (ano, polynukleotidy se ve většině případů získávají z mlíčí lososů či pstruhů) se používá buněčná hmota získaná z dárcovské kůže zemřelých. Tato procedura, která se dosud využívala především například při léčbě těžkých popálenin, se tak nyní dostává i do estetické medicíny. Jako jedna z jejích výhod se uvádí, že lidská buněčná hmota obsahuje ve velkém množství kolagen. Ten je zodpovědný za elasticitu a pevnost pokožky, a funguje tak jako přirozený omlazující prvek.
Novinkou také je, že tento zákrok není omezen pouze na Jižní Koreu. Podstoupit ho lze už i na některých klinikách v Singapuru. O jeho dalším rozšíření zatím nejsou zprávy.
Etická stránka věci: Je v pořádku takto nakládat s orgány zesnulých dárců?
Tato praktika s sebou přináší řadu problémů a morálních dilemat. Jedním z hlavních je otázka, jak dobře funguje informovaný souhlas s využitím dárcovských tkání v estetické medicíně, tedy bez naléhavé zdravotní indikace. Jde o velmi novou praxi, a lze proto předpokládat, že mnoho lidí ani netuší, že jejich těla či těla jejich blízkých mohou být použita k těmto kosmetickým účelům. Nabízí se také otázka, zda není využívání lidského „materiálu“ v těchto případech pro zesnulé a jejich pozůstalé do určité míry degradující.
Mohou se také objevit obavy ohledně státní regulace a možného vzniku černého trhu s lidskými tkáněmi. Pokud by poptávka po této proceduře výrazně vzrostla, mohly by se tyto obavy stát nepříjemnou realitou. To už sice může znít jako zápletka ze sci-fi filmu, na další vývoj však budeme jistě všichni zvědaví.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Svým talentem prorazili natolik, že jejich modely nosí i největší hvězdy. Asijští návrháři mění pohled na světové trendy
Vědecká inovace, nebo pád do neznáma?
Na tuto problematiku můžeme nahlížet ze dvou úhlů. Ten první nabízí pohled vědecké inovace – zákroku, který může výrazně zpomalit viditelné projevy stárnutí. Zároveň může jít o vysoce lukrativní byznys v už tak dost luxusním odvětví.
Druhý úhel pohledu se však zaměřuje na etiku. Je to v pořádku? Darování orgánů je dnes dobře ukotvený a důležitý systém. Kde je ale hranice? Je darování tkání pro čistě estetické účely eticky přijatelné? A mohl by takový vývoj ovlivnit památku a důstojnost zesnulých?
Zdroj: TheKoreaHerald, MedicalPress, ChosunBiz, Mesoestetic, NexusAesthetics
