Sezóna 2024/25 byla pro Son Heung-mina plná kontrastů. Jihokorejský kapitán Tottenhamu získal první velkou evropskou trofej a přepsal historické rekordy. Zároveň ale čelil zraněním a osobnímu skandálu. Navzdory všemu se vrátil do Koreje jako hrdina – s úsměvem, medailí na krku a jizvou, která vypráví svůj vlastní příběh.
Zvedal nad hlavu trofej, která mu způsobila jizvu na čele. Usmíval se, ale jen pár dní předtím jím otřásl osobní skandál, při kterém všichni očekávali, že ho dostane na samé dno. Son Heung-min, kapitán Tottenhamu a národní hrdina Jižní Koreje, zažil sezónu, která by klidně vydala na jeden kvalitní román – s radostí, napětím i hořkostí.
Z pohledu fanoušků i médií byl rok 2024/25 v jeho podání jako na horské dráze. V jednu chvíli ho oslavovali jako největší sportovní osobnost země, v dalším momentu se stal terčem skandálu, který rozdělil veřejnost. Přesto si Heung-min zachoval důstojnost a nikdy neopustil hřiště se sklopenou hlavou. Jeho příběh je důkazem, že fotbal není jen o číslech, triumfech a titulech, ale také o charakteru.
Vítězství, které přepsalo historii
Pokud existoval okamžik, kdy se Son Heung-min definitivně zapsal do fotbalové historie, byl to večer 22. května 2025. Poté, co Tottenham porazil ve finále Evropské ligy Manchester United 1:0, se právě Son – jako kapitán – stal prvním jihokorejským fotbalistou, který zvedl nad hlavu evropský pohár. Ačkoli nastoupil do zápasu až v druhém poločase, jeho přítomnost na hřišti i při ceremoniálu byla symbolická. Pro Koreu, pro klub, pro něj samotného.
Toto vítězství nebylo jen sportovním milníkem, ale také osobním uspokojením. Krátce před zápasem totiž Son čelil vydírání a mediálnímu tlaku, který mohl snadno narušit jeho koncentraci i výkon celého týmu. To se však nestalo. V den, kdy se stal hrdinou Londýna, ukázal, že je nejen technickým lídrem, ale také osobností schopnou unést tíhu veřejnosti.
Oslavy byly emotivní a upřímné. Na stadionu ho objali jeho rodiče, kteří mu od malička vštěpovali disciplínu a pokoru. Do Bilbaa, kde se odehrávalo finále Evropské ligy, přicestoval také jeho dlouholetý dobrý přítel, herec Park Seo-joon, který je známý nejen v korejském filmovém průmyslu, ale také jako vášnivý fanoušek fotbalu. Jejich objetí po zápase zachytily desítky kamer – pro mnoho Korejců to byl jeden z nejsilnějších momentů večera. Hrdina se svou rodinou, přáteli a vlajkou země jako symbolem, který sjednotil celý národ. Sezóna, kterou Sonny sám v rozhovoru několik dní před finále označil za „nejhorší v životě“, skončila jeho největším triumfem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nejbohatší fotbalista na světě? Není to Ronaldo ani Messi. Hraje v Thajsku a pochází z královského rodu
Další milníky v jeho kariéře
Kromě zisku trofeje se však jihokorejskému kapitánovi podařilo mnoho dalších věcí. V Premier League zaznamenal svůj 127. gól, čímž se stal nejlepším asijským střelcem v historii ligy. Navíc překonal klubový rekord v počtu asistencí a dostal se na dosah magické hranice 200 gólů a asistencí dohromady. Jako bonus k tomu všemu přinesl londýnskému Tottenhamu po 17 letech čekání vytouženou trofej. V reprezentaci se jako kapitán podílel na postupu do semifinále Asijského poháru a byl oceněn jako hráč roku Korejské fotbalové asociace – již poosmé v kariéře.
Ticho před bouří nebo také osobní skandál v nejtěžších dnech
Jen několik dní před finále Evropské ligy čelil Son Heung-Min zkoušce, která neměla s fotbalem nic společného. Jihokorejská média i britský tisk informovala o tom, že se stal obětí vydírání – dvě osoby, dvacetiletá žena a muž o generaci starší, ho údajně kontaktovaly s tvrzením, že čeká s uvedenou ženou dítě. Součástí nátlaku byly údajně také falešné ultrazvukové snímky. Podle policie žena požadovala finanční kompenzaci a její doprovod se pokusil o další vydírání, které se však nepodařilo dotáhnout do konce.
Son nečekal. Jeho agentura Son & Football Limited okamžitě podala trestní oznámení. Podle SB Nation v oficiálním prohlášení agentura uvedla: „Son Heung-Min je v této věci jasnou obětí. Proti pachatelům budou použity všechny právní prostředky bez shovívavosti.“ Policie mezitím provedla domovní prohlídky, zabavila mobilní telefony a zahájila vyšetřování. Podle dostupných informací se mělo jednat o bývalou přítelkyni fotbalisty a jejího současného partnera.
To vše se odehrálo v době, kdy Heung-Min ladil formu na nejdůležitější zápas své klubové kariéry. Fanoušci i média si všimli, že byl tišší a zdrženlivější. „Obáváme se, že ho tato situace psychicky zasáhla a ovlivní i jeho výkon ve finále,“ citoval korejský deník Kookmin Ilbo nejmenovaný zdroj z hráčova okolí. Realita však byla jiná.
Son Heung-Min dokázal udržet koncentraci a v nejnapínavějším okamžiku se soustředil na výkon – ne na titulky v bulvárních novinách. „Byla to velmi špatná sezóna. Ale můžeme vyhrát trofej. To je to, co všichni chceme,“ řekl před finále v rozhovoru pro BBC. A přesně to se stalo.
Veřejnost v Jižní Koreji reagovala rozpačitě. Část fanoušků volala po tom, aby se Sonny veřejně omluvil. Jiní ho bránili: „Je to jeho soukromá věc. Nechte ho žít,” psali uživatelé na fórech, jak uvádí také portál Koreaboo. Objevily se též výzvy, aby dočasně opustil reprezentaci, dokud nebude případ uzavřen. Bez ohledu na rozdíly v názorech se však většina shodla na jednom – jihokorejský kapitán prokázal obrovskou sílu v době, kdy se ostatní lámou.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Mladý fotbalista tragicky zahynul po zranění ve Španělsku. Rodiče žádají o videonahrávku i lékařské záznamy
Zranění, která ho zpomalila, a otazníky nad pozicí lídra
Sezóna 2024/25 nebyla pro Heung-mina jen o trofeji a osobním boji. Jeho tělo mu během dlouhých měsíců opakovaně vysílalo signály, že potřebuje pauzu. Od začátku roku 2025 odehrál v plném rozsahu pouze pět zápasů. Nejčastěji ho trápilo hamstring, které vyžadovalo opakované ošetření i individuální režim. Ačkoli se vždy vracel s odhodláním, ne všechny návraty byly úspěšné.
Proto se začaly objevovat otázky, zda má Son i nadále patřit k neotřesitelným oporám reprezentace. Trenér jihokorejského národního týmu Hong Myung-bo v březnu, jak uvádí také Yonhap News Agency, prohlásil: „Sonovo místo v základní sestavě již není automatické.“ Ačkoli tato slova zřejmě odrážela spíše snahu trenéra motivovat své lídry, v zemi vyvolala bouřlivou diskusi. Pro mnoho fanoušků byla představa, že by národní kapitán začal zápas na lavičce, nemyslitelná.
Sonova pozice se však skutečně mění. Už není jen ikonou, ale hráčem, jehož forma a zdraví musí být realisticky zhodnoceny. A právě v tom spočívá jeho největší výzva – přijmout nový rytmus své kariéry, najít rovnováhu mezi očekáváními a možnostmi.
Připojení k reprezentaci a chvíle (ne)volna
Po skončení sezóny se Son Heung-min vrátil domů do Jižní Koreje. Na letišti Incheon ho vítali fanoušci jako národního hrdinu – s květinami, transparenty i slzami dojetí. Přijel s jizvou na čele, kterou si přivezl z oslav vítězství v Evropské lize, a s medailí hrdě zavěšenou na krku. Usmíval se, pózoval, přijímal dárky a objetí. Dlouho si ale neodpočine.
Za pár dní si totiž oblékne dres národního týmu. Jižní Korea odehraje 6. června kvalifikační zápas o mistrovství světa 2026 proti Iráku a 11. června přivítá doma Kuvajt. Trenér Hong Myung-Bo bude od kapitána očekávat vůdčí výkon, ale také cit pro spoluhráče, protože tým usiluje o jistotu postupu do další fáze.
Teprve po těchto zápasech si Sonny možná dopřeje zasloužený odpočinek – mimo kamery a hektické zprávy. Možná se opět vydá do rodného Chuncheonu, kde rád běhá po břehu řeky a navštěvuje rodiče. Anebo třeba zmizí někam, kde na chvíli nebude symbolem úspěchu, ale ani terčem možné kritiky.
Zdroje: BBC, Kookmin Ilbo, SB Nation, MPP, ChosunBin, Koreaboo, CNN, Korea JoongAng Daily , Yonhap News Agency
