Okinawa je zařazena jako jedna z pěti oblastí do takzvané modré zóny, která poukazuje na dlouhověkost místních obyvatel. V posledních letech ale ze studií vyplývá, že Okinawa přestává mezi taková místa patřit. Jaké jsou možné příčiny náhlého poklesu průměrného věku obyvatel?
Okinawa, největší ostrov souostroví Rjúkjú, je známá nejen jako kolébka tradičního japonského bojového umění karate, ale i jako jedno z míst, na kterém se lidé dožívají velmi vysokého věku. Tento pozoruhodný ostrov patří do takzvané modré zóny. Pojem zavedl Dan Buettner ve svém článku v National Geographic Magazine v roce 2005. Podle něj je japonská Okinawa jednou z pěti oblastí, ve kterých mají lidé velkou naději dožít se požehnaného věku.
Studie z roku 2017 potvrzuje, že Okinawa má nejvyšší podíl stoletých lidí na světě. K roku 2010 jich na ostrově žilo necelých 1000, z toho více než 85 % byly ženy. Tuto studii podporují i nejnovější statistiky japonské databáze úmrtnosti z roku 2021. Data ukazují, že se počet lidí, kteří překročili hranici 100 let, zvýšil na 1271. Je také pozoruhodné, že se století Okinawané nejen dožívají vysokého věku, ale jsou mnohdy schopni fungovat samostatně až do svých 90 let.
Na druhou stranu nejnovější statistiky začínají poukazovat i na to, že průměrná délka života okinawských obyvatel se od roku 2020 propadla v žebříčku japonských prefektur až na 31. místo ze 47. Jak je tedy možné, že místo, zařazené mezi oblasti s největší nadějí na dlouhé dožití, zažívá v poslední době tak rychlý pokles? Co stojí za příčinou a jak se dokázal změnit život Okinawanů v průběhu pár desetiletí?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Japonsko schovává bezdomovce před světem a chlubí se nízkými čísly. Realita je ale mnohem temnější
Okinawská dieta a smysl života ikigai
Ostrov, který byl dříve součástí království Rjúkjú, byl dobyt Japonci v roce 1879. Od té doby byl zařazen mezi nejchudší prefektury japonského císařství. Starší Okinawané stále dodržují tradiční jídelníček, který nebyl příliš ovlivněn japonskou kulturou, ale který vychází z dlouholetého vlivu Číny. I když nelze s jistotou říci, co je příčinou dlouhověkosti místních obyvatel, jejich jídelníček i způsob života stojí za důkladnější prozkoumání.
Takzvaná okinawská strava je velmi specifická a pro západní myšlení možná i překvapivá. Prvním důležitým bodem je, že obyvatelé tohoto ostrova opravdu jedí méně. Omezení příjmu kalorií pro dospělého člověka se podle studie pohybuje v rozsahu 10–11 %. Kromě konzumace velkého množství zeleniny jsou Okinawané zvyklí využívat jako hlavní přílohu batáty a ne rýži, čímž se liší od většiny východoasijských států. Batáty jsou dobrým zdrojem základních sacharidů a nejsou tak kalorické jako rýže. Tradičně se obyvatelé Okinawy živili rybolovem, a proto jsou zvyklí zařazovat do jídelníčku mnohem častěji ryby. Díky tomu mají nižší příjem nasycených tuků a stravu bohatou na omega-3 mastné kyseliny. Bílkoviny si také doplňují v podobě luštěnin, ze kterých je nejčastější sója.
Německá stanice Deutsche Welle přinesla rozhovor s Okinawanem Makoto Suzukim, klinickým kardiologem a spoluzakladatelem Okinawského výzkumného centra pro vědu o dlouhověkosti. „Okinawská strava obvykle zahrnovala spoustu zeleniny, místního ovoce, pokrmů jako tofu, ryby a maso, ale v malých porcích,“ říká Suzuki a dodává: „Když jsem byl kluk, jedli jsme maso asi jednou týdně a tento zvyk mi zůstal dodnes.“
Díky těmto zdravým návykům bylo zaznamenáno u Okinawanů nižší riziko onemocnění souvisejících s věkem, jako jsou například cévní mozková příhoda, rakovina a různá kardiovaskulární onemocnění. I vysoký krevní tlak, cukrovka a obezita byly méně časté než u většiny ostatních populací.
NEPŘEHLÉDNĚTE: Klíč ke zdraví a spokojenému životu: Cesta nevede jen přes lékaře, Japonci to vědí už dávno
Okinawané žijí podle tradiční hodnoty ikigai, pro kterou – jako pro mnoho japonských slov – nelze najít doslovný překlad. Termín se skládá ze dvou slov: iki (život) a kai (dopad nebo vliv). Proto se pojem nejčastěji překládá jako „smysl života“ nebo „vnitřní motivace“, která našemu životu přidává hodnotu a radost ze života samotného. Ikigai nemusí být materiálně založené nebo přehnaně ambiciózní. Je to myšlenka, která nám dodává sílu jít dál a snažit se každý den žít podle našich představ.
„Také se domnívám, že pojem ikigai je pro naše životy důležitý, zejména pro starší lidi,“ řekl Suzuki. „Moje práce v nemocnici je velmi náročná a právě to je moje ikigai,“ dodal. „Je pro mě důležité pomáhat nemocným lidem a nepovažuji je za své pacienty, ale za své přátele. Být s nimi pomáhá i mně, protože izolace a osamělost jsou pro staré lidi velmi nebezpečné. Moje žena zemřela před dvěma lety, takže teď často chodím v noci do nemocnice, abych byl s ostatními lidmi, protože tam jsou moji přátelé.“
Proč tedy v poslední době naděje na dlouhověkost Okinawanů začíná klesat?
Z dat z roku 2005 vyplývá, že je očekávaná délka života okinawských mužů nižší než je japonský průměr. Vysvětlení předkládá studie z roku 2011, která poukazuje na to, že dlouhověkost Okinawanů se vztahuje pouze na generace narozené před 2. světovou válkou.
Vysvětlení tohoto „jevu“ není zcela jasné. Roli mohla hrát například „westernizace“ okinawské stravy. Po 2. světové válce se na okinawském ostrově zabydlely americké jednotky, které tamější kulturu silně ovlivnily. Začalo se stavět více fast foodů a mladí Okinawané tak měli vyšší příjem kalorií obsažených v nezdravých tucích. To také zapříčinilo navýšení kardiovaskulárních nemocí.
Tomoko Owan, docentka na fakultě medicíny na Rjúkjúské univerzitě, sdělila stanici Deutsche Welle: „Okinawa byla známá jako místo, kde se lidé dožívají vysokého věku, ale v poválečných letech se to začalo měnit. Přistěhovali se sem lidé ze zahraničí a přinesli s sebou své vlastní kultury. Místní obyvatelé se postupně smísili s těmito nově příchozími a naše strava i tradice se změnily.“
Tomoko Owan si také myslí, že problémem je nejenom westernizace okinawské kultury a tradičního jídla, ale i příliv japonské mentality, která narušuje myšlení okinawské společnosti, pro kterou byla rodina vždy velmi důležitá. Okinawané mají v dnešní době podle Owan stále méně času na relaxaci a upřednostňují spíše pracovní povinnosti před rodinou a svými koníčky.
Makoto Suzuki má podobný pohled: „Průměrná délka života obyvatel Okinawy poměrně rychle klesá a my se domníváme, že problém spočívá v tom, že mladší generace nenavázaly na tradice generací předchozích.“
Dalším velmi zvláštním faktem, který přispívá k pochybnostem, je zničení většiny matrik a registrů, nazývaných Koseki, během bitvy o Okinawu v roce 1945. Obnovit je museli Američané, a to na základě výpovědi obyvatel a svědectví ostatních. Proto velmi často dochází ke spekulacím, jestli je dlouhověkost opravdu výsadou Okinawanů. Systém Koseki, vytvořený po 2. světové válce, nevycházel z původních rodných listů, což mohlo přispět k chybám při zápisu a špatným údajům o věku obyvatel.
Zdroje: National Geographic, National Institute of Population and Social Security Research, Demographic, phenotypic, and genetic characteristics of centenarians in Okinawa and Japan: Part 1—centenarians in Okinawa, The Borgen Project, Calorie Restriction, Aging and Longevity, Comments on Dietary Restriction, Okinawa Diet and Longevity, Exceptional longevity in Okinawa: Demographic trends since 1975
