Studium v Asii je snem mnoha mladých lidí, ale jen málokdo ví, co to obnáší a co člověka v neznámé zemi čeká. O studiu v Jižní Koreji, cestování po celém světě, oblíbené asijské kuchyni a také o tom, zda se někdy měla chuť vrátit domů, pro náš web vyprávěla Eliška Juřinová.
„Ahoj, jsem Eliška Juřinová a rozhodla jsem se studovat v Koreji. Právě s tímto rozhodnutím se pojí i začátek mé tvorby, protože jsem o svém studiu a životě v Koreji začala vytvářet obsah. Tak vzniklo ElisTheUniGuide. Prostřednictvím profilu jsem lidem ukazovala, jaký je život v Koreji, jak probíhal můj přihlašovací proces, jaké byly podmínky pro přijetí, jaká je korejská kultura, každodenní život, jídlo a mnoho dalšího. Zároveň jsem se snažila poukázat na to, že studium v Koreji, ale i celkově v Asii, vůbec nemusí být tak drahé a nedostupné, jak si lidé často myslí. Chtěla jsem totiž ukázat, jak se studuje napříč Asií, nejen v Koreji, ale také například v Singapuru, Hongkongu a dalších zemích. Před rokem jsme si společně s kamarádkou Vendy založily YouTube kanál Dvě v Koreji, kde sdílíme náš každodenní život, studium, práci a snažíme se rozšířit povědomí o tom, jak vypadá korejská realita.“
Takto se Asianstyle představila inspirativní osobnost Eliška Juřinová, která na svém Instagramu, TikTok profilu a YouTube kanálu rozebírá mnoho zajímavých témat ze svých studií a cest nejen po Asii. A my jsme dostali jedinečnou možnost Elišce položit otázky, na které nás zajímaly její odpovědi.
Co Vás inspirovalo založit Instagram účet @elistheuniguide a co Vás přesvědčilo o tom, že chcete svůj život a zážitky sdílet s lidmi na této sociální síti?
Co mě inspirovalo založit můj profil, bylo především to, že jsem chtěla dokumentovat svou cestu. Chtěla jsem lidem ukázat, že studovat v zahraničí je možné a že to nutně neznamená, že k tomu člověk potřebuje extrémně bohaté rodiče. Zároveň jsem měla potřebu přiblížit, jak to celé skutečně vypadá: jak jsem se do zahraničí dostala, jaké to je žít a studovat mimo domov a jak vypadá realita mého každodenního života, ať už ve škole nebo mimo ni. Tvorba videí mě vždycky bavila a měla jsem k ní blízko už od malička. Dlouho jsem jen hledala ten správný obsah, skrze který bych se mohla vyjádřit, a ten přišel právě s mojí cestou na vysokou školu v zahraničí. V momentě, kdy se to všechno propojilo, vznikl přirozeně i můj profil, který se stal prostorem pro sdílení mého příběhu, zkušeností a reality života studenta v zahraničí.
Všimli jsme si, že děláte i zajímavé podcasty. Podle čeho vybíráte témata, která chcete s posluchači sdílet?
Někdy se zeptáme sledujících na Instagramu, jindy prostě probíráme něco zajímavého a aktuálního, co víme, že naše posluchače bude zajímat. O Koreji je toho spoustu co říct, a tak o témeta opravdu není nouze.
Studovala jste v Jižní Koreji, o které je známo, že má opravdu náročné školy. Proč jste se rozhodla studovat právě tam? Uvažovala jste i o studiu v jiné zemi nebo to byla rovnou vaše první volba?
Já vždycky říkám, že jsem se do Jižní Koreje dostala tak trochu náhodou. Původně jsem totiž plánovala studovat v Evropě, nebo spíš na Západě. Původně jsem se zaměřovala na Velkou Británii. Bohužel právě v roce, kdy jsem se hlásila, došlo ke změnám v důsledku Brexitu. Studenti z Evropské unie už neměli nárok na studentskou půjčku a museli začít platit školné, které se pohybovalo až okolo 750 tisíc korun ročně. Zároveň se výrazně změnily i podmínky ve Skotsku, kde bylo do té doby studium zdarma, ale nově se i tam zvedlo školné z nuly na 750 tisíc korun ročně. Tolik peněz jsem neměla, a tak jsem se musela velmi rychle přeorientovat a zvolit jiný směr a tím se stala Amerika, která byla mým plánem B. Začala jsem se tam hlásit a právě tehdy jsem se poprvé dozvěděla o možnosti studovat také v Asii. Přihlašovala jsem se přes velký univerzitní portál zvaný Common App, kde byl seznam všech amerických univerzit, a to jak těch na území USA, tak i amerických škol mimo Ameriku. Právě tam jsem poprvé narazila na asijské univerzity, a tak jsem si podala přihlášku do Singapuru a do Koreje. Mimo tento portál jsem se pak ještě hlásila do Kuala Lumpuru a do Hongkongu. Nakonec mi Yonsei University v Jižní Koreji nabídla nejlepší podmínky, a tak jsem se rozhodla jít právě tam. Často se říká, že korejské univerzity jsou extrémně náročné, ale tohle tvrzení platí spíše pro korejské základní a střední školy. Vysoké školy v Koreji nejsou tak náročné jako ty nižší stupně vzdělávání, i když samozřejmě určitou míru náročnosti stále mají. Zároveň tam platí specifická pravidla, která by možná vysokoškolákům ze střední Evropy přišla nezvyklá, například povinná docházka, která se i známkuje.
Co Vám na zahraničním studiu přijde nejtěžší a nejvíce rozdílné od škol ve střední Evropě?
Nejtěžší mi asi přišel úplný začátek, udělat to samotné rozhodnutí, že chci studovat v zahraničí, a projít si celým tím procesem i veškerou byrokracií. Už jen rozhodnout se pro takový krok v mladém věku je náročné a některé části tohoto procesu jsou navíc i poměrně otravné a nudné. Docela těžký pro mě byl také samotný začátek v Koreji, konkrétně první semestr, kdy pro mě Korea nebyla úplně tou ideální zemí. Myslím si, že jsem tehdy zažila poměrně velký kulturní šok, hlavně co se týče jazyka, celkového fungování a opět i byrokracie. Ten první semestr je totiž komplikovaný tím, že než si člověk vyřídí všechny potřebné věci jako papíry, kartičky, čísla nebo bankovní účet, je život v Koreji o dost složitější. Jakmile ale dostanete rezidenční kartičku a máte všechny formality hotové, všechno se postupně uklidní a začne fungovat mnohem lépe. Stejně tak se časem zlepší i samotný pocit ze života v Koreji, jakmile si člověk zvykne.
Každopádně si myslím, že kromě těchto začátečních věcí není na škole samotné nic, co by bylo vyloženě těžké. Naopak mám pocit, že je mnohem lépe zorganizovaná než české školství. Velký důraz se klade na praktičnost, kritické myšlení, analýzu, formulování vlastních myšlenek a argumentaci. Nejde tolik o biflování, memorování a mechanické reprodukování naučených informací, ale spíš o schopnost přemýšlet, což je pro mě osobně to nejdůležitější. I samotné testy jsou často kombinací teoretické a praktické části. V jedné části se sice musíme něco naučit a na základě toho psát test, ale druhá část už bývá praktická, například právnická analýza konkrétního případu. Často také míváme takzvané open book testy, což znamená, že nemusíme všechno znát nazpaměť, ale musíme umět přesně vědět, kde informace najít a jak s nimi pracovat. Právě v tom vidím velký rozdíl oproti tomu, na co jsem byla zvyklá, a je to rozdíl, který se mi hrozně líbí a díky kterému je pro mě studium v Koreji mnohem přirozenější a svým způsobem i jednodušší.
Jakou radu byste dala studentům, kteří začínají univerzitní život a chtějí si vytvořit rovnováhu mezi studiem a osobním životem?
Asi je nejdůležitější umět si všechno dobře zorganizovat. Nejlepší je proto vybrat si školu, která nabízí systém, jenž danému studentovi bude nejvíce vyhovovat. Pro mě to byl například ten americký, který mi dal velkou svobodu a kladl důraz na zkušenosti i kritické myšlení. Důležité je také umět si oddělit místo, kde studuješ, od míst, kde trávíš čas s rodinou a přáteli. Já jsem si třeba v Soulu našla jednu konkrétní kavárnu, a dokonce i jednu specifickou židli, na které jsem vždycky seděla a pracovala na školních povinnostech. Pomohlo mi to lépe se soustředit a ušetřilo mi to spoustu času.
Studium v zahraničí a cestování do zemí po celém světě určitě vyžaduje určitou dávku odvahy. Co byste vzkázala lidem, pro které jste inspirací, ale bojí se udělat první krok?
Asi je to klišé, ale opravdu bych jim poradila, ať se nebojí udělat ten první krok, protože ten je vždycky nejstrašidelnější a nejtěžší. Realita je ale taková, že cestování nikdy nebylo jednodušší a dostupnější, a to obzvlášť pro nás, pro ženy. Asie, hlavně Korea a Singapur, jsou navíc velmi bezpečné země, takže jsou podle mě ideálním začátkem. Určitě je důležité zjistit si o dané zemi informace dopředu a nepodcenit přípravu. Každopádně ale můžu říct, že naučit se cestovat sama byla pro mě jedna z nejzásadnějších dovedností, které jsem získala. Otevřelo mi to spoustu nových dveří i obzorů.
Zažila jste během svého pobytu v Jižní Koreji krizi, kdy jste měla chuť vrátit se domů, resp. na Island?
Ano, nejtěžší pro mě byl asi první semestr, kdy jsem přijela úplně do neznáma. Musím se přiznat, že jsem se předtím o Jižní Koreu vlastně moc nezajímala a moc jsem o té zemi nevěděla. I proto byl ten počáteční kulturní šok opravdu velký. Myslím si také, že Korea je v mnoha ohledech poměrně nepřívětivá vůči cizincům, a i na to bylo docela náročné si zvyknout. Jak už jsem říkala, první semestr je hlavně o vyřizování všech dokumentů a formalit a trvá, než člověk dostane rezidenční kartičku, která mu pak celý život v Koreji výrazně ulehčí. Pokud navíc nejste zkušený cestovatel, což já jsem tehdy nebyla, může to být ze začátku opravdu těžké. Byly momenty, kdy jsem si říkala, že už toho mám dost. Nevím, jestli jsem se úplně chtěla vrátit do Česka, ale rozhodně jsem chtěla z Koreje na chvíli odjet, protože první semestr byl pro mě hodně náročný a bylo toho na mě opravdu moc. O to víc jsem teď ale vděčná, že jsem zůstala. Zajímavé je, že mi v tom období hodně chyběl Island. Hlavně proto, že Korea je extrémně přelidněná, což mi ze začátku dělalo velké problémy, především v metru a celkově v hromadné dopravě. Často jsem si v těch chvílích vzpomněla na Island, kde jsem věděla, že moje vesnice měla třeba jen 80 obyvatel, a ten kontrast byl pro mě opravdu obrovský.
Procestovala jste obrovský kus světa. Která asijská země Vás okouzlila nejvíc a proč? Dovedla byste si představit v dané zemi žít natrvalo?
Učarovalo mi samozřejmě hodně zemí, ale co se týče samotného života, hodně se mi líbilo například v Singapuru. Vím, že se tam budu vracet i na své magisterské studium, a hrozně se na to těším. Přijde mi, že je to skvělá země, podobně jako Jižní Korea, ale na rozdíl od ní mi nabízí ještě mnohem lepší podmínky pro život. Velmi se mi líbí, že se tam silně podporují ženy, cizinci a celkově myšlenka merit-based society, tedy společnosti, kde pokud máte co nabídnout a přinášíte hodnotu, dokáže vás ocenit bez ohledu na původ. To je něco, co je mi hrozně blízké a co mě na Singapuru opravdu přitahuje. Zároveň mi tam učarovala i příroda, futuristická atmosféra a celkový vibe té země. Samozřejmě to ale není jediná země, která mě zaujala. Líbilo se mi i v dalších státech, například teď naposledy v Libanonu a Sýrii nebo v Hongkongu a Japonsku. Jak už jsem ale zmiňovala dříve, dlouhodobě mě to táhne také do Latinské Ameriky, o které mám pocit, že by se jednou mohla stát místem, kde se usadím. Vím, že se určitě nechci vrátit do Česka, a svůj budoucí domov bych si chtěla najít jinde, velmi pravděpodobně právě v Latinské Americe.
Jak si vybíráte destinace, které navštívit? Jde o kulturu, odpočinek, přírodu nebo si pobyt vybíráte podle jiných preferencí?
Ono to většinou do mého života tak nějak samo přijde. Školu v Koreji jsem taky neplánovala, a přesto se stala realitou. Spoustu zemí jsem navštívila proto, že byly letadlem „po cestě“ do Koreje nebo třeba blízko Singapuru. Jiné zase proto, že zrovna byly levné letenky a já měla čas. Většinou si ale vybírám země, které mají hodně odlišnou kulturu, a právě proto jsou pro mě nejzajímavější. Možná i proto moc necestuji po Evropě, protože mě tolik neláká. Je ale pravda, že Island a Norsko jsem si z Evropy vybrala hlavně kvůli tomu, že jsem tam dostala pracovní příležitosti, což pro mě bylo zásadní, protože si školu platím sama.
Která asijská kuchyně nebo lokální jídla Vás při cestování nejvíce oslovila?
Já mám hrozně ráda pálivé jídlo, takže korejská kuchyně je pro mě úplně ideální. Zároveň miluju, jak je lehká a zdravá, ale přitom vás dokáže krásně zasytit. Cítíte se naplnění, ale ne těžcí. Tenhle balanc mi na ní přijde úplně perfektní. Kromě korejské kuchyně mám strašně ráda i tu čínskou. Absolutně miluju malatang a mapo tofu. Je ale pravda, že co se týče jak korejské, tak čínské kuchyně, jsem v určitém smyslu omezená, protože jsem vegetariánka a nejím maso, ale vždycky se dá něco najít. Pokud jde o dezerty, ty mi strašně chutnaly například ve Vietnamu, Hongkongu a Thajsku. A jelikož mám opravdu ráda různorodost, tak pro mě byl naprosto ideální Singapur. Právě tam se všechny tyto kuchyně nádherně mísí ještě se singapurskou a člověk tam může ochutnat neuvěřitelně širokou škálu chutí Asie. Je to takový krásný blend různých kultur a kuchyní, kde máš možnost objevovat nové kombinace a zážitky prakticky na každém kroku.
Máte nějaký cestovatelský sen, který byste si ještě ráda splnila?
Já měla vždy tři hlavní destinace, do kterých jsem se chtěla podívat. Na třetím místě byl Singapur, který mě hrozně zaujal, když jsem se začala hlásit na školy v Asii. Když jsem tam pak vycestovala na výměnný program, tak mě to úplně uchvátilo a moje intuice, že se mi tam bude líbit, se mi potvrdila. Na druhém místě byl Blízký východ, který jsem si do jisté míry splnila před měsícem. Samozřejmě celá ta oblast je obrovská, ale podařilo se mi podívat se alespoň do Turecka, Libanonu, Sýrie a Emirátů. Taky se mi tam moc líbilo a intuice opět nelhala. Takže teď se opravdu moc těším na můj největší cestovatelský sen, kterým vždy byla Latinská Amerika. Tam mě srdce táhne už od mala a podle mě to bude jednou i místo, kde se usadím. Miluju španělštinu, latino hudbu a baví mě prozkoumávat latinskoamerické kultury a problematiku daných zemí. Pokud se ale ptáte na Asii, tak z Asie mě momentálně nejvíce láká Taiwan.
Elišku a její cesty po Asii můžete sledovat na jejím Instagramu, TikToku a YouTube.
Zdroj: Autorský text, odpovědi Elišky Juřinové
