Myslíme si, že strach je jen sezónní zábava určená k oslavám Halloweenu, která pomine s vytvořením našeho kostýmu. Jenže ta nejčistší temnota chodí potichu, bez svědků a bez motivu. Známý masakr z Japonska dokazuje, že i obyčejný letní večer se může změnit v noční můru plnou utrpení, která ani po třiceti letech neodhalila své jméno.
S příchodem Halloweenu ulice zaplaví umělé pavučiny, dýně a pestrobarevné masky připomínající přízraky. Lidé dobrovolně vyhledávají pocit strachu, smějí se strašidelným historkám a s nadšením se noří do světa nebezpečí, které však po svléknutí kostýmu okamžitě pomine.
Skutečný strach ovšem nepotřebuje masku, půlnoc ani strašidelný dům na opuštěném kopci. Ta nejmrazivější temnota přichází zcela tiše, uprostřed obyčejného večera, v prostředí, kde nikdo nečeká nic jiného než rutinu. Přesně taková nevysvětlitelná noční můra se odehrála 30. července 1995 v klidném japonském městě Hachioji.
V přítmí supermarketu Nampei
Bylo asi čtvrt na deset večer, když v prodejní části supermarketu Nampei Owada zhasla poslední světla. Běžná letní neděle se chýlila ke konci a v budově panoval zdánlivý klid. Ve druhém patře, ve stísněných prostorách administrativní kanceláře, se tři zaměstnankyně chystaly odejít domů.
Sedmačtyřicetiletá Noriko Inagaki a dvě mladé středoškolačky na letní brigádě, sedmnáctiletá Megumi Yabuki a šestnáctiletá Hiromi Maeda však netušily, že v tichu uzavřené budovy už nejsou samy. Někdo je tiše sledoval. Ze stínu úzké chodby se náhle vynořil vetřelec, který během několika děsivých minut proměnil obyčejnou kancelář v chladnokrevné popraviště.
Minuty hrůzy a rány do ticha
Scéna, kterou později spatřila přivolaná policie, připomínala záběry z toho nejtemnějšího psychologického thrilleru. Nešlo o chaotickou potyčku ani zoufalý boj o přežití. Útočník postupoval s mrazivou jistotou a profesionální rozvahou. Všechny tři bezbranné ženy nejprve znehybnil lepicí páskou, přičemž obě mladé studentky svázal zády k sobě, tváří v tvář bezmocnosti. Nebylo slyšet žádný výkřik o pomoc, který by pronikl přes zavřená okna do nočních ulic města. Každou z obětí chladnokrevně popravil jedinou ranou do hlavy z bezprostřední blízkosti.
Vražednou zbraní byl nelegální revolver značky Squires Bingham ráže 38, vyrobený na Filipínách, jehož nelegální původ zavedl kriminalisty do spleti asijského podsvětí. Ačkoliv vyšetřovatelé zpočátku pracovali s verzí o nepovedené loupeži, masivní ocelový trezor s celodenní tržbou zůstal neotevřený. Vrah do něj sice vystřelil ve snaze mechanismus prolomit, ale zámek nepovolil a pachatel si z místa činu neodnesl ani jediný jen. Ani jedna ze svázaných žen totiž neznala bezpečnostní číselnou kombinaci. Jejich brutální smrt tak zůstala děsivě nesmyslná, chladná a zahalená neproniknutelným závojem tajemství.
Otisk muže ze záhrobí
Roky plynuly, ale z kanceláře v Hachioji se stal temný stín, který japonským kriminalistům nedává spát ani po třech desetiletích. Tokijská metropolitní policie shromáždila více než 1 600 tipů od vyděšené veřejnosti a Národní policejní agentura vypsala finanční odměnu 6 milionů jenů za jakoukoliv informaci vedoucí k dopadení vraha. Navzdory enormnímu nasazení stovek vyšetřovatelů a tisícům vyslechnutých svědků nemá monstrum z onoho letního večera dodnes oficiální jméno ani tvář.
Záhada se však časem stala ještě mrazivější, a to díky jednomu forenznímu objevu. Na lepicí pásce z těl zajistili kriminalisté částečný otisk prstu. Moderní databáze později ukázaly shodu v osmi charakteristických znacích s jistým mužem z tokijského okresu Tama, který měl bohatou kriminální minulost. V době tohoto zjištění byl podezřelý již mrtvý, zemřel totiž přirozenou smrtí v roce 2005. Navíc přísný japonský systém vyžaduje pro nezvratnou identifikaci pachatele alespoň dvanáct shodných bodů. Kriminalisté rovněž nezískali jediný přímý důkaz, že by se onen zesnulý muž v osudnou noc vůbec nacházel v blízkosti supermarketu. Stopa, která slibovala průlom, se rozplynula jako přízrak a vyšetřování uvízlo ve slepé uličce.
Ozvěny z cely smrti
Ještě temnější a bizarnější zvrat přinesl rok 2009, se kterým se pojí konkrétní tvrzení pocházející přímo z cely smrti v Číně. Odsouzený japonský pašerák drog Teruo Takeda krátce před popravou nečekaně promluvil. Vyšetřovatelům tvrdil, že byl v minulosti členem organizovaného lupičského gangu, a že jeho čínský komplic měl být přímo zapleten do masakru v Hachioji, případně měl znát podrobné okolnosti samotného přepadení.
Tímto mužem měl být Liang He, který v době trojnásobné vraždy bydlel v sousední prefektuře Kanagawa a později uprchl s falešným pasem do Kanady. Japonsko vynaložilo obrovské diplomatické úsilí, aby tohoto muže získalo zpět, a to navzdory tomu, že Tokio a Ottawa nemají uzavřenou smlouvu o vydávání osob. Po zdlouhavých soudních sporech v kanadském exilu byl Liang v roce 2013 deportován do Japonska, kde byl odsouzen za podvod v sériovém rozsahu. O samotné vraždě v supermarketu však odmítl cokoli prozradit a vyšetřovatelé z něj nedostali jediné slovo. Nitka spravedlnosti se tak opět přetrhla.
Stíny, které nikdy nezmizely
I dnes, po dlouhých třiceti letech nevysvětlitelného krveprolití, zůstávají odpovědi pohřbeny hluboko pod povrchem. Samotná kancelář supermarketu Nampei Owada již dávno přestala existovat, ale paměť onoho místa stále nese tíhu nevinných životů, které vyhasly během několika minut bez zjevného smyslu. Tento případ patří mezi nejtemnější a nejděsivější nevyřešené případy moderní kriminalistiky.
Když se v těchto chladných podzimních dnech stmívá a kolem nás ožívají halloweenské stíny, uvědomění jedné prosté skutečnosti se zdá být ještě děsivější. Skutečné zlo nepotřebuje filmová klišé, laciné masky ani nadpřirozený důvod. Kráčí tiše, bez svědků a bez výčitek. Člověk, který onu červencovou noc spoutal tři bezbranné ženy a stiskl spoušť, se možná nikdy nedostal za mříže. Možná dodnes kráčí po světě jako neznámý přízrak mezi živými.
Zdroje: Autorský text, Japantoday, goldsea, TokyoReporter