Některé příběhy vás zaujmou světem, jiné postavami a další myšlenkou, která ve vás rezonuje ještě dlouho po přečtení poslední strany. Pak jsou tu však díla, která dokážou všechny tyto tři věci najednou. Stačí jen otevřít první kapitolu a nechat se vtáhnout tam, kde se za běžným vyprávěním skrývá něco mnohem většího.
Jsou knihy, u kterých přesně víte, co od nich dostanete. Otevřete je, přečtete prvních pár stran a velmi rychle si je dokážete zařadit, kam patří. Poison City od Tecuji Cucuiho je však v tomto poněkud záludné. Na první pohled může působit jako temný příběh s hororovou zápletkou. Jenže čím dál se dostanete, tím více je jasné, že autor nechce zůstat jen u strachu z toho, co se může skrývat za rohem.
A právě v tom je jeho největší síla.
Poison City není jen další hororová manga
Nakladatelství CREW přináší českým čtenářům dílo japonského autora Tecuji Cucuiho, které si pohrává s hororem, společenskou kritikou i samotným světem mangy. Příběh se soustřeďuje na mladého autora Mikia Hibina a jeho hororovou tvorbu, ale samotné vyprávění se postupně rozrůstá daleko za hranice jednoho komiksu a jeho autora.
Hibino chce jednoduše tvořit. Jeho práce má vlastní styl, atmosféru a především ambici zaujmout. Jenže prostředí, ve kterém se pohybuje, mu postupně ukazuje, že o osudu uměleckého díla ne vždy rozhoduje pouze jeho autor.
Cucui přitom nemusí vše vysvětlovat slovy. Mnohem účinnější je, když nechává napětí vyrůstat pouze z obyčejných situací. Z rozhodnutí, která se zpočátku mohou jevit jako rozumná. Z pravidel, která možná původně vznikla s dobrým úmyslem. A zejména z momentu, kdy si člověk začne klást otázku, kam až se dá zajít.
Příběh, který se tváří nenápadně, ale postupně přitvrzuje
Jednou z věcí, která nás na Poison City bavila nejvíc, je způsob, jakým pracuje s tempem. Autor se nesnaží všechno vyložit na stůl hned na začátku. Namísto toho nechává příběh postupně nabírat na intenzitě a čtenář má možnost objevovat jeho jednotlivé vrstvy spolu s hlavní postavou.
To je u příběhu postaveného na tak citlivém tématu velká výhoda. Poison City totiž nepůsobí jako přednáška o tom, co si má čtenář myslet. Spíše ho postaví před situace a nechá ho přemýšlet. A čím více se příběh rozvíjí, tím méně jednoduché jsou odpovědi.
Právě proto manga funguje také pro člověka, který se v japonském komiksu nevyzná. Čtenář nemusí znát historii, být odborníkem na japonskou společnost a už vůbec nemusí přicházet s připraveným názorem. Stačí zvědavost.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Když se z umění stává zločin: Strhující manga Poison City odhaluje mrazivé zákulisí cenzury
Když se z osobního příběhu stává mnohem větší otázka
Mikio Hibino není jen nástrojem, jehož prostřednictvím autor vypráví o svém světě. Je především mladým tvůrcem, který se ocitá v situaci, v níž musí přemýšlet nejen nad vlastním příběhem, ale také nad tím, co všechno může jeho tvorba způsobit.
A právě zde Poison City získává svoji lidskost. Cucui totiž neukazuje pouze jednu stranu. V příběhu se setkávají autoři, vydavatelé, redaktoři, úředníci i lidé, kteří mají své vlastní představy o tom, co je správné a co už překračuje hranice. Díky tomu nejde o jednoduchý souboj „dobrých“ proti „špatným“.
To se na samotném příběhu může čtenářům zamlouvat nejvíce. Nemusíte souhlasit s každým rozhodnutím postav, abyste rozuměli tomu, proč ho učinily. A právě tak vzniká příběh, který lze číst do posledního slova.
Tecuja Cucui čerpá z vlastní zkušenosti
Téma, které si autor vybral, navíc není zcela odtrženo od reality. Cucui má vlastní zkušenost s otázkami cenzury v japonském vydavatelském prostředí. Jak jsme uvedli v minulém článku, jeho manga Manhole se v některých částech Japonska ocitla pod zákazem bez předchozího upozornění.
Tato zkušenost dává Poison City další zajímavou vrstvu. Najednou totiž nejde o úplnou fikci, která vymyslela nepříjemný svět. Za příběhem cítíme autora, který ví, že podobné situace nemusí zůstat pouze na papíře.
České vydání navíc doplňuje doslov Anny Křivánkové, který příběh zasazuje do širších historických a společenských souvislostí. Pro čtenáře je to příjemný bonus, protože manga tak nekončí posledním panelem a závěrečnou scénou. Nabízí ještě prostor k pochopení toho, odkud některé myšlenky vyrůstají.
Horor zde funguje i bez toho, aby musel křičet
Navzdory všemu, co Poison City řeší, by byla škoda zapomenout na jednu základní věc: pořád je to hororová manga.
Cucui však nestaví na levném prvoplánovém šoku. Napětí vzniká spíše z postupně se zužujícího prostoru, ve kterém se postavy pohybují. Z nepříjemného pocitu, že něco není v pořádku, a z otázky, co přijde dál.
Právě proto z našeho pohledu funguje vizuální stránka velmi dobře. Kresba nepůsobí tak, že by se za každou cenu snažila zaujmout sama o sobě. Slouží příběhu a atmosféře. A když přijde na nepříjemnější momenty, nemusí je nutně doprovázet velké gesto. Někdy naprosto stačí malý náznak.
ČTĚTE TAKÉ: Recenze: Naskočte s námi na emocionální jízdu plnou napětí v psychologickém hororu Léto, kdy umřel Hikaru
Nejsilnější atmosféra, která zůstává pod kůží
Pokud bychom měli vybrat jednu věc, pro kterou bychom Poison City doporučili dál, byla by to právě jeho jedinečná atmosféra.
Autor dokáže vytvořit pocit, že svět příběhu je větší než to, co zrovna vidíme na stránce. A čím více se do něj ponořujeme, tím více začínáme přemýšlet nad tím, co všechno se odehrává mimo hlavní dějovou linii.
Výsledkem není jen napínavá manga, ale i příběh s nepříjemně aktuálním podtónem. Ne proto, že by se snažil čtenáře vystrašit konkrétní hrozbou. Spíše proto, že mu připomíná, jak snadno se může zdánlivě jednoduchá myšlenka změnit na něco mnohem komplikovanějšího.
A to je přesně ten typ knihy, který si lze zamilovat bez větších problémů. Takový, při kterém si po dočtení neřeknete jen „to bylo dobré“, ale ještě chvíli přemýšlíte a prodýcháváte, proč vlastně.
Manga pro fanoušky příběhů, které mají co říct
Poison City bychom nedoporučovali pouze ostříleným fanouškům mangy. Ano, pokud máte rádi horor a japonský komiks, důvodů k vyzkoušení najdete více než dost. Fungovat však může i na čtenáře, který se k manze dostává spíše náhodou.
Nabízí totiž něco univerzálnějšího než jen žánrový zážitek. Je to příběh o tvorbě, strachu, rozhodnutích a hranicích, které si společnost vytváří. O tom, jak snadno mohou jednotlivé názory narazit do sebe a jak obtížné je najít řešení ve chvíli, kdy má každý pocit, že právě on chrání to správné.
A přitom se Poison City nikdy úplně nevzdává své schopnosti bavit. A to je možná nejpříjemnější překvapení celého díla. I když se dotýká vážných témat, nezapomíná, že čtenář si přišel především přečíst dobrý příběh.
Zdroje: Autorský text
