Titanic zná celý svět. Jen málokdo ale slyšel o lodi, jejíž potopení si vyžádalo nejvíce obětí v historii námořní dopravy. Během jediné noci zmizely tisíce životů a na povrch vyšla řada pochybení, která tragédii umožnila.
Večer 20. prosince 1987 se tisíce lidí vydaly na zdánlivě obyčejnou cestu domů, aby strávily Vánoce se svými rodinami. Na palubě trajektu MV Doña Paz panoval klid. Někteří cestující odpočívali, jiní si povídali a děti už dávno spaly. Nikdo z nich netušil, že se během několika minut jejich plavba promění v tragédii, která se navždy zapíše do dějin jako jedna z nejhorších námořních katastrof. Krátce před jedenáctou hodinou večer se trajekt srazil s ropným tankerem. Následný výbuch proměnil moře v ohnivou past, ze které téměř nebylo úniku.
Asijský Titanic
MV Doña Paz nebyla luxusní zaoceánská loď, ale běžný osobní trajekt spojující filipínské ostrovy. Původně byla postavena v roce 1963 v Japonsku pod názvem Himeyuri Maru a později přešla do služeb filipínské společnosti Sulpicio Lines, která ji přejmenovala na MV Doña Paz. Po stejné trase plula nesčetněkrát, a proto nikdo nepředpokládal, že se z běžné plavby stane jedna z největších tragédií v dějinách námořní dopravy.
Když se dnes řekne nejhorší námořní katastrofa, většině lidí se okamžitě vybaví Titanic. Ve skutečnosti si však nejvíce obětí v době míru vyžádala srážka filipínského trajektu MV Doña Paz s ropným tankerem v prosinci 1987.
Večer 20. prosince 1987 loď vyplula na pravidelnou plavbu z přístavu v Taclobanu na ostrově Leyte do Manily. Na palubě byli především lidé, kteří se vraceli domů, aby strávili Vánoce se svými blízkými. Plavidlo mělo oficiální kapacitu přibližně 1 500 cestujících, jenže předvánoční období přineslo mnohem větší zájem o dopravu. Na palubu se dostaly tisíce dalších osob. Některé bez rezervace, jiné dokonce nebyly vůbec uvedeny na seznamu pasažérů. Podle pozdějších odhadů se na palubě nacházelo více než 4 000 lidí.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Pod hladinou moře vzniklo umělecké dílo, které uvidíte pouze s potápěčským přístrojem. Význam je však mnohem hlubší, než se zdá
Moře v plamenech
Krátce před jedenáctou hodinou večer se v průlivu Tablas odehrálo něco, co navždy změnilo osudy tisíců lidí. MV Doña Paz se za okolností, které dodnes nejsou zcela objasněny, srazila s ropným tankerem, jenž převážel přibližně 8 800 barelů benzínu a dalších vysoce hořlavých látek.
Samotný náraz byl natolik silný, že poškodil oba trupy. Zatímco se cestující snažili pochopit, co se stalo, začalo z tankeru do moře unikat obrovské množství paliva. To se vzápětí vznítilo a hladinu pokryly plameny. Z klidného moře se v několika málo okamžicích stala ohnivá past.
Oheň se rychle rozšířil i na samotný trajekt. Plameny zachvátily jeho nižší paluby a během krátké chvíle pohltily velkou část lodi. Hustý černý kouř zaplnil chodby a cestující se v nastalém chaosu snažili najít cestu k úniku.
Ti, kterým se podařilo dostat na palubu, stáli před děsivou volbou: zůstat na hořící lodi, nebo skočit do moře. Ani voda však nepředstavovala záchranu. Hořící benzín se rozšířil po hladině a lidé, kteří do ní skákali v naději na přežití, se ocitali přímo mezi plameny. Ti, kteří se ohni dokázali vyhnout, bojovali s temnotou, rozbouřeným mořem a vyčerpáním. Mnozí navíc neměli záchranné vesty nebo neuměli plavat. Někteří se drželi trosek či plovoucích předmětů, jiní zůstali celé hodiny unášeni mořem v naději, že se objeví pomoc. Obě plavidla se nakonec během krátké doby potopila a tisíce lidí přišly o život.
Dlouhé hodiny bez pomoci
Katastrofa se odehrála uprostřed noci, což výrazně zkomplikovalo záchranné práce. Situaci navíc zhoršila skutečnost, že po srážce nebylo včas vysláno žádné nouzové volání, a okolní lodě ani záchranné složky se o neštěstí nedozvěděly okamžitě. Tma, požár na hladině a rozsah celé tragédie způsobily, že pomoc dorazila až po několika hodinách.
Ze samotného trajektu přežilo pouze několik desítek lidí. Celkem bylo zachráněno pouhých 26 osob: 24 cestujících z lodi MV Doña Paz a 2 členové posádky tankeru MT Vector. Většina obětí zahynula při požáru, případně později utonula.
Přesný počet obětí se již nikdy nepodařilo spolehlivě určit. Mnoho cestujících totiž nebylo uvedeno na oficiálních seznamech, protože na palubu nastoupili bez rezervace nebo platné jízdenky. Nejčastěji uváděný počet činí přibližně 4 386 obětí.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Zapomeňte na klasická jména z kalendáře. Odlehlá vesnice pojmenovává narozené děti způsobem, který jinde nenajdete
Roky dohadování
Vyšetřování katastrofy odhalilo řadu závažných pochybení na obou stranách a poukázalo na dlouhodobé problémy v oblasti bezpečnosti filipínské lodní dopravy. Velká část pozornosti se zaměřila na tanker MT Vector, který převážel tisíce barelů ropných produktů. Podle vyšetřovatelů se tanker nacházel ve špatném technickém stavu a neměl platné oprávnění k provozu.
Bývalý kapitán tankeru později uvedl, že loď měla problémy s kormidlem a za určitých okolností byli k jejímu ovládání zapotřebí dva lidé. Vyšetřování navíc zjistilo, že někteří členové posádky, včetně kapitána, neměli potřebnou kvalifikaci. Během osudné noci nebyl na palubě nikdo určený jako pozorovatel a lodní dokumenty obsahovaly nepravdivé údaje. Tyto nedostatky mohly významně ovlivnit schopnost posádky včas reagovat na vznikající nebezpečí.
Kritika však směřovala také na trajekt MV Doña Paz a jeho provozovatele, společnost Sulpicio Lines. Vyšetřovatelé upozorňovali na možné přeplnění lodi, protože skutečný počet cestujících pravděpodobně výrazně převyšoval oficiálně evidovaný stav. Problém představoval také nedostatek záchranných prostředků, které v případě katastrofy nestačily pro všechny osoby na palubě. Mnoho cestujících navíc nebylo uvedeno v seznamech cestujících, což výrazně zkomplikovalo identifikaci obětí.
Právní vyrovnání se táhlo řadu let a konečné rozhodnutí padlo až v roce 2008, kdy filipínský Nejvyšší soud potvrdil odpovědnost společností spojených s oběma plavidly. Společnost Vector Shipping, která vlastnila tanker MT Vector, byla na základě tohoto rozhodnutí povinna zaplatit společnosti Sulpicio Lines odškodnění ve výši 800 000 filipínských pesos (přibližně 276 tisíc Kč). Sulpicio Lines následně měla vyplatit rodinám obětí 30 000 pesos (přibližně 10 tisíc Kč) za každého zemřelého, avšak pouze v případech, kdy příbuzní dokázali svůj příbuzenský vztah k oběti. Mnoho rodin tuto podmínku nedokázalo splnit a pokus o hromadnou žalobu nakonec ztroskotal také kvůli vysokým nákladům na právní řízení.
Případ se tak stal nejen symbolem selhání bezpečnostních pravidel, ale také připomínkou obtížného přístupu mnoha pozůstalých ke spravedlnosti. Tragédie vyvolala rozsáhlou kritiku filipínské lodní dopravy a vedla k požadavkům na přísnější kontroly trajektů, nákladních lodí i samotných provozovatelů.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Kultovní klasika se vrací v moderním pojetí. Na Netflix dorazil dlouho očekávaný sci-fi thriller, na kterém se podíleli i tvůrci Godzilly
Svět tuto tragédii přehlédl
Přestože si katastrofa trajektu MV Doña Paz vyžádala více než dvakrát tolik obětí než potopení Titanicu, mimo Filipíny o ní dodnes slyšelo jen relativně málo lidí. Jedním z hlavních důvodů je samotný charakter tragédie. Zatímco Titanic se stal symbolem zániku luxusní éry a na jeho palubě cestovali bohatí pasažéři, známé osobnosti i příslušníci vyšších společenských vrstev, oběťmi katastrofy MV Doña Paz byli převážně obyčejní filipínští cestující, dělníci a lidé cestující za prací, studiem nebo za svými blízkými.
Roli sehrála také skutečnost, že nešlo o historicky významnou loď ani o událost, která by výrazně zasáhla západní svět. Titanic byl britský zaoceánský parník, jehož příběh se odehrál na začátku 20. století a stal se symbolem lidské pýchy, technologického pokroku i tragického selhání. MV Doña Paz naopak zmizela v době, kdy podobné trajektové nehody v jihovýchodní Asii nebyly ve světových médiích sledovány se stejnou pozorností.
Katastrofa navíc přišla v roce 1987, tedy ještě před érou internetu a sociálních médií, které dnes umožňují okamžité šíření informací po celém světě. Tragédie se nikdy nestala předmětem velkorozpočtového hollywoodského filmu ani rozsáhlé globální mediální kampaně, která by ji uchovala v povědomí veřejnosti. Příběh MV Doña Paz tak zůstal především filipínskou národní tragédií.
Dnes jméno MV Doña Paz zná jen málokdo. Přesto právě tato tragédie připravila o život více lidí než Titanic, Lusitania nebo Costa Concordia dohromady. Zůstává smutnou připomínkou toho, že největší katastrofy nejsou vždy těmi nejznámějšími.
Zdroje: Guinnesworldrecords, Medium, Aimsmuseomaritimo, Safety4sea
