Navenek se jednalo o výzkumné centrum, které mělo chránit vojáky před epidemiemi. Za jeho zdmi se však odehrávaly experimenty, které dodnes berou dech historikům i lékařům. O zločinech japonské jednotky se svět po dlouhá desetiletí téměř nezmiňoval.
Během druhé světové války docházelo k válečným zločinům na několika frontách po celém světě. Zatímco nacistické koncentrační tábory se staly symbolem lidské krutosti v Evropě, na opačném konci světa vznikl projekt, o kterém se dlouhá léta mlčelo. Japonská císařská armáda vybudovala v okupovaném Mandžusku tajné zařízení známé jako Jednotka 731, kde pod záminkou vědeckého výzkumu prováděla pokusy na živých lidech.
Její existence byla po celá desetiletí zahalena tajemstvím. Mnozí z odpovědných osob se po válce nikdy nedostali před soud a část dokumentů zůstala utajena. Teprve postupně začali historici, přeživší i bývalí členové jednotky odhalovat, co se za zdmi komplexu skutečně dělo. Podle EBSCO šlo o jeden z nejrozsáhlejších programů biologických a chemických zbraní, jaké během války vznikly.
Výzkumné centrum, které nikdy nemělo léčit
Jednotka 731 vznikla v roce 1936 nedaleko čínského města Charbin pod vedením vojenského lékaře Širó Išiiho. Oficiálně nesla název Oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody, což mělo budit dojem zdravotnického zařízení. Ve skutečnosti však sloužila k vývoji biologických zbraní a testování jejich účinků na lidech.
Komplex se skládal ze stovek budov, laboratoří, operačních sálů, vězeňských cel i krematorií. Podle EBSCO v něm pracovaly tisíce vědců, lékařů, vojáků a techniků. Většinu pokusných osob tvořili čínští civilisté, váleční zajatci či političtí vězni. Mezi oběťmi se však nacházely i ženy a děti.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přežil dvě největší katastrofy v dějinách své země. Po návratu domů mu ale osud připravil ještě děsivější překvapení
Vědci přitom přestali vnímat oběti jako lidi. Označovali je slovem maruta, tedy polena. Jak vysvětluje Pacific Atrocities Education, tento název měl vězně odlidštit a zároveň zakrýt skutečný účel zařízení před okolím. Když někdo mluvil o „polenech“, nešlo o stavební materiál, ale o lidi určené k experimentům.
Lidský život se stal laboratorním materiálem
Cílem výzkumu bylo zjistit, jak biologické zbraně působí na lidský organismus. Vězně proto úmyslně nakazili cholerou, morem, tyfem či antraxem a následně sledovali průběh nemoci. Podle organizace Pacific Atrocities Education prováděli lékaři pitvy ještě za života obětí, protože věřili, že tělo po smrti neposkytne stejně přesné výsledky.
Součástí experimentů byly také testy omrzlin. Fyziolog Jošimura Hisato podle získaných informací nechával vězňům ponořovat končetiny do ledové vody, dokud úplně nezmrzly. Následně zkoumal různé způsoby jejich rozmrazování, aby zjistil, která metoda je nejúčinnější při léčbě vojáků bojujících v extrémních podmínkách. Právě tyto pokusy podle historiků přinesly některé lékařské poznatky, jejich cena však byla nepředstavitelná.
Vědci zkoumali také účinky podvýživy, dehydratace, extrémního tlaku, elektrického proudu či chemických látek. Některé experimenty měly ověřit hranice lidské výdrže, jiné byly přímo zaměřeny na zdokonalení biologických a chemických zbraní určených pro bojiště.
Tajemství, které přežilo válku
Odhady počtu obětí se dodnes liší. Organizace Pacific Atrocities Education uvádí, že podle doktora Harrise Sheldona zahynulo během biologických pokusů nejméně 10 000 až 12 000 lidí. Přesný počet už pravděpodobně nikdy nebude znám.
Po kapitulaci Japonska mnozí očekávali, že vedoucí představitelé Jednotky 731 budou souzeni za válečné zločiny. K tomu však nedošlo. Jak připomíná EBSCO i nejnovější reportáž NPR, Spojené státy poskytly několika členům jednotky imunitu za výsledky jejich výzkumu biologických zbraní. Historik Barak Kushner z Cambridgeské univerzity označil pro NPR tento krok za „selhání nejvyššího stupně“, přičemž podle něj politické zájmy převážily nad potrestáním válečných zločinů.
Minulost, která se stále vrací
Japonsko dlouhá léta oficiálně popíralo existenci Jednotky 731. Teprve v 80. letech začalo přiznávat, že biologické experimenty skutečně probíhaly, a v roce 2002 tokijský soud poprvé uznal, že císařská armáda během války používala biologické zbraně. Ani dnes však není toto téma v zemi zcela uzavřeno.
Organizace NPR nedávno přinesla příběh pětadevadesátiletého Hidea Šimizua, jednoho z posledních žijících členů Jednotky 731. Po téměř osmdesáti letech navštívil bývalý komplex v Číně a veřejně se omluvil obětem. „Nejvíc mě šokoval preparát těla ženy s plodem v děloze,“ vzpomínal na to, co jako mladý chlapec viděl ve vnitřních prostorách zařízení.
Jednotka 731 dnes nepředstavuje jen temnou kapitolu japonských dějin. Je také mementem toho, že věda bez morálních hranic může přestat sloužit člověku a stát se nástrojem utrpení. Historie také opakovaně ukazuje, že nejnebezpečnější experimenty nezačínají v laboratořích, ale v okamžiku, kdy přestaneme v druhém člověku vidět lidskou bytost.
Zdroje: EBSCO, Pacific Atrocities Education, NPR, Warfare History Network
