Bez výstřelu, bez krve a během několika minut zmizely stovky milionů jenů. Záhada, která vypadala jako dokonale sehraná iluze, se stala jedním z největších nevyřešených případů v Japonsku a dodnes nikdo neví, kdo za ní stál.
Působí to jako příběh ze seriálu, přesto se skutečně stal. Dodnes patří tato loupež mezi největší záhady japonské historie a mnoho lidí se přou o to, jak se mohl tento čin podařit. Bylo to jen využití správného okamžiku a lidské neopatrnosti nebo šlo o dokonale naplánovaný zločin, ve kterém pachatel promyslel každý detail? Stejně záhadná je i otázka, co se stalo s obrovskou částkou peněz. Byly postupně utraceny, ukryty na tajném místě nebo rozděleny mezi více lidí? Odpověď neznáme ani více než padesát let po události.
Miliony, které nikdy nedojely
Než si řekneme, co přesně se odehrálo, musíme si vysvětlit, proč se taková suma peněz vůbec převážela v autě. Dnes by podobná částka pravděpodobně putovala elektronicky, ale v Japonsku v 60. letech bylo běžné převážet firemní bonusy zaměstnanců v hotovosti. Země měla dlouhou tradici vyplácení mimořádných odměn dvakrát ročně, jednou v létě a podruhé na konci roku. Kořeny tohoto zvyku sahají až do období Edo. Obchodníci tehdy svým zaměstnancům poskytovali letní odměny, aby mohli odcestovat domů na svátek Obon a pořídit si nové oblečení či dárky pro rodinu. Zimní bonus pak sloužil jako poděkování za odvedenou práci během celého roku. Právě prosincové bonusy měly být v roce 1968 doručeny zaměstnancům společnosti Toshiba. Ve voze se proto nacházelo téměř 300 milionů jenů (cca 150-180 milionů Kč v dnešní kupní síle), což je obrovská suma odpovídající mzdám tisíců pracovníků. Pachatel si svůj cíl zřejmě nevybral náhodou a dobře věděl, kdy a kam budou peníze převáženy.
A co se vlastně údajně mělo odehrát?
Ještě několik dní před samotnou loupeží však nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k jednomu z nejodvážnějších zločinů v historii Japonska. Ředitel pobočky banky Nihon Shintaku Ginko totiž obdržel anonymní výhružný dopis, ve kterém neznámý pachatel požadoval 300 milionů jenů. Pokud by jeho požadavku nebylo vyhověno, vyhrožoval odpálením dynamitu v ředitelově domě nebo bance (podle dostupných informací se scénáře trochu rozcházejí). Dopis byl sestaven z vystříhaných písmen z časopisů, což jen umocňovalo jeho znepokojivý charakter. Policie na hrozbu okamžitě zareagovala, posílila ostrahu banky i domu jejího ředitele a zaměstnance upozornila, aby byli mimořádně obezřetní. Nikdo tehdy ještě netušil, že výhrůžka mohla být součástí plánu.
10. prosince roku 1968 převáželi zaměstnanci banky Nihon Shintaku Ginko hotovost určenou na výplatu bonusů pracovníkům továrny společnosti Toshiba. Kvůli sérii anonymních bombových výhrůžek, které banka v předchozích dnech obdržela, byla bezpečnostní opatření zpřísněna a místo obvyklé dvoučlenné posádky vyrazili s penězi rovnou čtyři zaměstnanci.
Během cesty jejich vůz zastavil muž v uniformě dopravního policisty na motocyklu. Sdělil jim, že dům ředitele banky byl údajně napaden a že policie obdržela informaci o možné náloži umístěné pod jejich vozidlem. Aby svým slovům dodal důvěryhodnost, zalezl pod vůz a o několik okamžiků později odpálil světlici. Zpod auta se začal valit kouř, což vystrašené zaměstnance přesvědčilo, že hrozba je skutečná. V obavách o vlastní život okamžitě utekli do bezpečí.
Ve chvíli, kdy byli dostatečně daleko, falešný policista vylezl zpod automobilu, nasedl za volant a odjel i s vozem plným peněz. Během několika minut tak zmizela hotovost v hodnotě téměř 300 milionů jenů.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Vydělávají obrovské peníze na lidské samotě. Kontroverze, nebo útěcha pro lidi, kterým chybí pohlazení?
Jedno z největších pátrání v dějinách Japonska
Po zmizení 300 milionů jenů se případ okamžitě stal jedním z největších a nejdražších vyšetřování v dějinách japonské policie. Pátrání se protáhlo na sedm let a zapojilo se do něj přibližně 170 000 policistů, kteří postupně prověřovali všechny dostupné stopy. Po celé zemi bylo rozesláno asi 780 000 kopií podobizny podezřelého a seznam osob, které policie prověřila, narostl na více než 110 000 jmen. Vyšetřovatelé navíc porovnávali otisky prstů nalezené na místě činu s databází obsahující zhruba šest milionů záznamů, žádná shoda se však nikdy nenašla.
Samotné vyšetřování od začátku provázela řada slepých uliček. Brzy po loupeži se hlavním podezřelým stal syn policisty, který žil v blízkosti místa činu a měl mít přístup k motocyklu podobnému tomu, který byl použit při útěku. Některé okolnosti naznačovaly, že by mohl mít k případu blíže než se původně zdálo. Dříve než se ale podařilo jeho roli objasnit, mladík spáchal sebevraždu, kdy požil kyanid. Zda jeho čin s případem skutečně souvisel, se nikdy nepodařilo potvrdit. Policie proti němu nezískala dostatek důkazů, a tak jeho jméno zůstalo jen v rovině podezření. Další linií vyšetřování byl obchodník s automobily pohybující se v prostředí černého trhu, který mohl mít kontakty potřebné k provedení zločinu. Ani v jeho případě se však nepodařilo shromáždit důkazy, které by vedly k obvinění.
Policie se zaměřila také na bývalé zaměstnance banky, osoby se zkušenostmi z bezpečnostních složek i na lidi, kteří mohli znát přesnou trasu převozu peněz a načasování výplaty bonusů společnosti. Vznikaly i teorie, že pachatel měl detailní přehled o policejních postupech, což by vysvětlovalo, proč dokázal věrohodně vystupovat jako dopravní policista a tak přesně využít atmosféru strachu po předchozích bombových výhrůžkách. Mezi vyšetřovacími verzemi se objevila i myšlenka, že si pachatel mohl celou akci dopředu nacvičovat. Podle některých svědectví mohl delší dobu sledovat pohyb zaměstnanců i samotnou trasu přepravy, aby si vybral ideální moment k zásahu.
Navzdory obrovskému rozsahu pátrání a stovkám tisíc prověřených osob se nepodařilo nikoho obvinit. Právě nedostatek průkazných důkazů způsobil, že se případ postupně zařadil mezi největší nevyřešené kriminální záhady Japonska. Dodnes existuje řada teorií, od činu osamělého génia až po koordinovanou skupinu pachatelů.
Bez přímých obětí, ale ne bez
Žádný výstřel, žádný výbuch, žádná krev ani použití zbraní. Přesto však oběti existovaly. Zaměstnanci banky byli vystaveni obrovskému psychickému tlaku a stali se terčem dokonale promyšleného podvodu. Škody utrpěla samotná banka i instituce odpovědné za přepravu hotovosti a celý případ následně vedl k zásadním změnám v bezpečnostních postupech. Svým způsobem se obětí stala i důvěra veřejnosti, kdy pachatel dokázal zneužít autoritu policie a využít strach lidí ve svůj prospěch.
Oběťmi se však stali i lidé mimo samotnou banku. Jedním z prvních byl již zmíněný syn policisty, který byl krátce po činu prověřován a později spáchal sebevraždu. Další muž, který se ocitl v centru vyšetřování, byl po medializaci podezření společensky stigmatizován. Ačkoli se jeho nevina později potvrdila, jeho pověst byla nenávratně poškozena, rodina se dostala do finančních problémů a prakticky zmizel z veřejného života. Později, v roce 2008, byl nalezen mrtvý ve svém domě; podle dostupných informací šlo o sebevraždu.
Tisíce policistů strávilo roky prací na případu, který nepřinesl žádné konkrétní výsledky. I přes obrovské nasazení, dlouhé výslechy a pečlivé prověřování stop zůstala policie bez odpovědí, což z případu učinilo nejen zločin, ale i jednu z nejrozsáhlejších neúspěšných pátracích operací v historii země. Psychická zátěž byla natolik silná, že během vyšetřování spáchali sebevraždu také dva policisté, kteří se na případu podíleli.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Před 60 lety porazili fotbalovou velmoc. Po návratu domů se všichni záhadně vypařili.
Spekulace
V průběhu let se kolem případu objevilo nespočet teorií a dohadů, které se snažily vysvětlit, kdo za loupeží stál a jak byl zločin proveden. Někteří věří, že šlo o dílo jediného mimořádně chytrého pachatele, který dokonale využil strachu i tehdejších slabin bezpečnostního systému. Jiní naopak tvrdí, že tak precizní provedení muselo být výsledkem práce organizované skupiny, která měla detailní znalosti o bankovních procesech i policejních postupech.
Spekulace se postupně rozšířily i mimo odborné kruhy a případ se stal předmětem veřejných debat, dokumentů a novinových článků. Každá nová generace přinášela vlastní interpretaci toho, co se tehdy mohlo odehrát, ale žádná z teorií nikdy nebyla potvrzena důkazy.
Právě tato nevyřešená povaha případu inspirovala také vznik literatury, která se snažila událost zrekonstruovat. Věnovány mu byly knihy i detailní investigativní texty, které zkoumaly jednotlivé verze průběhu loupeže a snažily se poskládat chybějící části příběhu. Přesto i po desetiletích zůstává případ zahalený nejistotou.
Více než půl století po této události zůstává tato loupež jedním z největších nevyřešených zločinů japonské historie. Nevíme, kdo za ní stál ani kam zmizely ukradené peníze. Právě tato tajemství z ní dělají případ, který dodnes fascinuje kriminalisty i veřejnost po celém světě.
A na závěr otázka k zamyšlení: Kdyby se vám podařilo získat tak obrovskou sumu peněz, co byste s ní udělali vy?
Zdroje: Panosblogmedium, Unseenjapan, Worldtreasure, inflationtool
