Na první pohled vypadá tato soška jako roztomilý suvenýr, který si turisté vozí z Japonska. Rudá, kulatá postavička bez končetin však není jen obyčejnou hračkou. Daruma v sobě nese staletou historii, legendu o sebetýrání a psychologický trik, který pomáhá Japoncům dosahovat i těch nejnáročnějších životních cílů. Jedná se o připomínku toho, že jedinou cestou k úspěchu je vlastní úsilí, ne zázraky.
Japonská kultura je plná symbolů a předmětů, které na první pohled působí jednoduše, ale při bližším prozkoumání odhalují překvapivou hloubku. Právě v této schopnosti spojovat každodennost s duchovnem spočívá jejich síla. Jedním z takových symbolů je i Daruma.
Tato soška patří k nejznámějším symbolům Japonska. Mimo chrámy, restaurace a obchody se suvenýry se tyto sošky objevily i v panelech mang, nebo se mihly v pozadí nejrůznějších anime.
Přestože se dnes Darumy prodávají v mnoha barvách, velikostech a moderních variacích, jejich význam má hluboké kořeny. Abychom mu lépe porozuměli, je potřeba vydat se více než patnáct století do minulosti.
Mnich, který se díval do prázdna
Původ Darumy sahá k postavě mnicha Bódhidharmy, zakladatele zenového buddhismu. Tento tajemný muž, který pravděpodobně žil na přelomu 5. a 6. století, přišel do Číny ze „západních oblastí“, nejspíše ze střední Asie nebo Indie. Během svých cest se rozhodl usadit v jeskyni a meditovat. A právě tady začíná historie Darumy.
Po dobu devíti let Bódhidharma vsedě meditoval s očima upřenýma na stěnu jeskyně. Nezamhouřil oka s výjimkou jednoho malého polevení po sedmi letech. Mnich toto zaškobrtnutí považoval za slabost a ve vzteku si uřízl oční víčka, aby už nikdy neusnul. Víčka se podle pověry změnila na rostlinky zeleného čaje, což je jedním z důvodů, proč buddhističtí mniši často tento čaj pijí, aby zůstali vzhůru a udrželi pozornost.
Dlouhá léta nehybnosti si vybrala svou daň i jinak. Dle legendy Bódhidharmovi odumřely ruce a nohy, které mu nakonec odpadly. Přesto ve své meditaci a cestě za osvícením vytrval. Tato extrémní oddanost a disciplína se staly základem symboliky Daruma sošek.
Jak tedy Daruma vypadá a jak se používá?
Unikátní design Darumy má kořeny v legendách a symbolice. Bezruký a beznohý tvar sošky není náhodný – odkazuje na výše zmíněného mnicha Bódhidharmu. Stejně i její zaoblené tělo, které je zatížené tak, aby se vždy znovu postavilo, když se převrátí. Tento princip vystihuje přísloví „sedmkrát upadni, osmkrát vstaň“ (七転び八起き, „Nanakorobi yaoki”). Daruma tedy zosobňuje myšlenku, že pád není selháním. Jde o to se vždy opět zvednout a pokračovat ve snaze.
Sošky mají obvykle červenou barvu. V Japonsku se odedávna věří, že právě tato barva odhání zlé duchy a nemoci. Dnes je však možné pořídit si sošku i jiné barvy, rozdílného materiálu, vzoru nebo tvaru. A to vše jen proto, aby si každý vybral svou oblíbenou.
Vousy a obočí namalované na sošce představují nejen Bódhidharmovy rysy obličeje, ale i dvojici zvířat. Obočí je malováno do tvaru jeřábů a vousy do želvích krunýřů. V japonské kultuře (stejně jako ve zbytku východní Asie) často představují tito tvorové dlouhověkost a štěstí.
Jedním z nejvýraznějších rysů Daruma sošek je však jejich prázdný pohled. Vyrábí se zpravidla s plnými bílými kruhy místo očí. Když si člověk Darumu pořídí, namaluje sošce jedno oko (obvykle levé), zatímco se zaváže ke svému cíli a požádá boha o pomoc. Druhé oko zůstává prázdné jako neustálá připomínka něčeho nesplněného. Nefunguje to tak, že by člověk vyslovil přání a čekal, že se magicky splní. Daruma má motivovat k tvrdé práci a úsilí. V podstatě na člověka zírá, dokud si svůj cíl nesplní. Teprve když jej dosáhne, může na znamení vděčnosti namalovat i druhé oko.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tváří roztomilosti už není jen Hello Kitty. Kuromi ztělesňuje chaos, emoce, vládne TikToku a nahrává singly s metalovými kapelami
Oheň, který neznamená konec
Po uplynutí jednoho roku od zakoupení by měla být Daruma vrácena do chrámu a rituálně spálena při obřadu zvaném Daruma Kuyo nebo Dondoyaki. Nejde o gesto selhání, spíše o uzavření jednoho cyklu. Je to očistný rituál vděčnosti a osvobození, kdy se spálením symbolicky uvolní starý závazek a vytvoří se prostor pro nový. Pokud se cíl nepodařilo splnit, nevadí. I Bódhidharma meditoval devět let a nevzdal se.
Některé chrámy dokonce umožňují lidem napsat svá přání na Daruma sošku před jejím spálením, aby nabyla ještě duchovnějšího významu.
Od farmářů k politikům
Tradice používání Darumy se rozšířila v 17. století ve městě Takasaki v prefektuře Gunma, kde místní farmáři začali vyrábět první sošky jako amulety, aby si zajistili dobrou úrodu. Postupně se Daruma dostala do všech vrstev společnosti a její význam se s časem měnil. Během období Edo (1603–1868) se dokonce objevovaly satirické, ženské nebo lechtivé podoby Darumy, které sloužily jako kritika společnosti. Přesto základní myšlenka vytrvalosti přetrvala.
Ani v dnešní době není nijak zvláštní vidět Darumu zdobící pult restaurace, obchod nebo třeba výlohu. Její velikost může také napovědět o rozsahu přání. Věří se totiž, že čím větší soška, tím větší cíl.
Darumy jsou tak pevně zakořeněny v japonské kultuře, že např. i politici si je s sebou často nosí na projevy během volebních období. Také studenti se k soškám upínají během zkoušek.
NENECHTE SI UJÍT: Evropané se zombie bojí, v Japonsku jsou spíše k smíchu. Seznamte se s démony z bitevních polí, či kostlivci z masových hrobů
Jak se Daruma vyrábí?
Dodnes se více než 80 % všech Darum distribuovaných v Japonsku vyrábí právě v Takasaki. V minulosti se vše vyrábělo ručně. Washi (japonský papír) navlhčený vodou se nalepil na mokrou dřevěnou formu Darumy a nechal se uschnout na slunci. Poté se dřevěná forma ze zadní strany odstranila a díly se slepily k sobě, aby vytvořily požadovaný tvar.
Dnes se však předem vyrobená, nejčastěji kovová, forma ponoří do tekuté směsi papírmaše, kde se pomocí silného vakuového čerpadla odsaje voda. Díky tomuto procesu se směs pevně usadí okolo formy. Jakmile papír ztvrdne, opatrně se sejme z formy a nechá se uschnout. Poté už zbývá jen sošku namalovat. To se i v dnešní době stále dělá ručně, takže žádná Daruma není úplně stejná.
Zdroje: Autorský text, Japan Objects, Tierra Zen, Live Japan, CNNtravel, Web Japan, Wabisabi
