Do hor nevedou žádné silnice a u vstupu se odevzdávají telefony i boty: Za jediný pohled jsou cizinci ochotni platit tisíce korun za noc

Cestování
Do hor nevedou žádné silnice a u vstupu se odevzdávají telefony i boty: Za jediný pohled jsou cizinci ochotni platit tisíce korun za noc Foto: Karen W Lim/ Pexels

Stezka začíná v tichém borovém lese, kde zatím nic nenasvědčuje tomu, co čeká nahoře. Po několika hodinách stoupání se mezi stromy poprvé objeví bílé zdi se zlatými střechami, jako by je někdo přilepil na holou skálu stovky metrů nad údolím. Místní o nich vyprávějí legendu o létající tygřici a o muži, který v jeskyni meditoval celé roky. Cesta k nim ale není obyčejnou procházkou a dokáže zaskočit i zdatné turisty.

Malé himálajské království Bhútán si turisty pečlivě vybírá a jeho nejslavnější památka jako by k tomu sedla dokonale. Klášter Paro Taktsang, kterému se celým jménem říká Taktsang Palphug a po celém světě Tygří hnízdo, stojí ve výšce zhruba 3 120 metrů nad mořem na kolmé skalní stěně, asi 900 metrů nad údolím Paro.

Mudrc, kterého přinesla tygřice

Proč by někdo stavěl svatyni na tak nepřístupném místě? Odpověď skrývá legenda z 8. století. Podle ní sem přiletěl na zádech tygřice Guru Rinpočhe, tedy Padmasambhava, který podle tradice přinesl do Bhútánu buddhismus. Tygřicí se podle vyprávění, které připomíná magazín National Geographic, stala jeho družka Ješe Cchogjal.

Mudrc pak v jeskyni ve skále přemáhal zlé démony a meditoval tři roky, tři měsíce, tři týdny, tři dny a tři hodiny. Právě nad touto jeskyní dnes stojí klášter.

Klášter, který musel povstat z popela

Samotný klášter vyrostl mnohem později. Jak uvádí americké Rubinovo muzeum, které se himálajskému umění věnuje, začal ho v roce 1692 stavět tehdejší vládce země Gjalse Tenzin Rabgje. Budovy stojí přímo u mudrcovy jeskyně a jsou doslova přimknuté ke skalní stěně.

Dne 19. dubna 1998 hlavní budovu zachvátil požár. Bhútánský týdeník The Bhutanese připomíná, že za ním byl nejspíš zkrat, vyšetřování ale nikdy nepřineslo jasný závěr. Země se rozhodla klášter obnovit v původní podobě a v roce 2005 byl znovu vysvěcen.

Stezka, která prověří nohy i plíce

Výstup patří k nejznámějším turistickým trasám v Asii. Podle toho, kde začnete a kudy půjdete, měří cesta tam čtyři až pět kilometrů a s prohlídkou kláštera zabere celý výlet pět až sedm hodin. Zhruba v polovině čeká kavárna s výhledem na skálu, kterou si většina lidí dopřeje jako odměnu. Kdo nechce stoupat celou cestu pěšky, může si předem objednat koně, ti ale vynesou turisty jen na část trasy.

Nejtěžší je samotný závěr. Stezka tu klesá po stovkách schodů do rokle s vodopádem a pak zase stoupá ke vstupu do kláštera. Ve výšce přes tři tisíce metrů dochází dech i zdatným turistům, a tak se vyplatí jít pomalu a s dostatkem vody.

Do kláštera se nesmí v krátkých kalhotách ani s odhalenými rameny, boty se zouvají a fotografovat uvnitř je zakázáno, telefony i batohy zůstávají u vstupu. Zájem je přitom obrovský. „Teď na Taktsang přichází denně nejméně 300 návštěvníků,“ řekl bhútánské veřejnoprávní stanici BBS vedoucí kavárny na trase. Loni se ke klášteru podle BBS vydalo přes 108 tisíc lidí.

Kolik stojí výlet do Tygřího hnízda

Bhútán dlouhodobě sází na menší počet turistů, kteří ale zemi přinesou víc peněz. Kromě víza za 40 dolarů (asi 880 korun) se platí poplatek za udržitelný rozvoj, který dnes činí 100 dolarů, tedy zhruba 2 190 korun za každou noc. Podle Ministerstva zahraničních věcí ČR se o vízum žádá online a cestovní kancelář už není povinná, jen doporučená. Na památky ale podle serveru Daily Bhutan turisté musí chodit s akreditovaným průvodcem a vstupenky se nově kupují online.

Vstup do Tygřího hnízda stojí podle stanice BBS tisíc ngultrumů, tedy asi 230 korun, děti od šesti do sedmnácti let platí polovinu. Snížený poplatek za noc má platit do konce srpna 2027 a co bude dál, zatím jasné není. Cestovní kanceláře už podle BBS volají po tom, aby jim vláda změnu oznámila s dostatečným předstihem.

Přistání mezi horami

Přímé lety z Evropy do Bhútánu nevedou. Do Para létají jen dvě domácí společnosti, Drukair a Bhutan Airlines, nejčastěji přes Dillí, Káthmándú nebo Bangkok, od letošního dubna i přímo ze Singapuru, jak uvádí server Daily Bhutan. Letiště v Paru, obklopené himálajskými štíty, přitom patří k nejnáročnějším na světě.

Země, kam se loni podle týdeníku The Bhutanese vypravilo přes 209 tisíc turistů, láká i Čechy. Tygří hnízdo navštívil třeba bývalý hokejový brankář Dominik Hašek, když v roce 2015 projel s přáteli na horském kole cestu z Bhútánu do Nepálu, jak tehdy popsal magazín E15.

Kdo stezku zdolá, odnáší si víc než fotku skály se zlatými střechami. V zemi, která místo hrubého domácího produktu sleduje hrubé národní štěstí, je pomalé stoupání k jeskyni starého mudrce připomenutím, že k některým cílům se dá dojít jen krok po kroku.

Zdroje: National Geographic, Rubin Museum of Himalayan Art, The Bhutanese, BBS, Daily Bhutan, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, E15

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.