V Indii žije zhruba 27,8 milionů křesťanů. Jelikož v této zemi nenajdete jedličky ani borovice, Indové hlásící se ke křesťanské víře se na Vánoce musí spokojit s tím, co mají k dispozici. Právě z tohoto důvodu na řadu přicházejí banánovníky a mangovníky. Kdo přináší indickým dětem dárky, jak vypadá tradiční vánoční dezert či jakou roli v podobě současných indických Vánoc sehrála evropská kolonizace, se dozvíte v našem článku.
Vánoce se v Indii těší velké popularitě
Křesťanství je třetím nejrozšířenějším náboženstvím v Indii. Jeho následovníci tvoří přibližně 2,3 % populace této země, a tak není pochyb o tom, že i oslavy Vánoc jsou ve státě o celkovém počtu obyvatel přesahujícím 1,46 miliardy neskonale velkolepé.
Indická kultura přijala Vánoce za své, ostatně hned po slavnostech jako Diwali nebo Eid jsou považovány za jeden z nejdůležitějších svátků. Na vzestupu jejich popularity svou roli sehrála nepochybně také západní kultura a komercializace svátku, díky čemuž můžeme říct, že indické Vánoce nepatří jenom křesťanům, ale prakticky komukoliv, kdo je do svého srdce pustí. Svátky klidu a míru své příznivce naleznou i u lidí napříč náboženským spektrem. Vůbec největší indická křesťanská komunita se ovšem nachází ve městě Mumbaí (starším názvem Bombaj). Označení Východoindičané si lidé z této komunity vysloužili díky svým úzkým vazbám na Východoindickou společnost. Nikoho asi nepřekvapí, že právě na tomto místě zažije ty nejvelkolepější vánoční oslavy v celé Indii. Neméně zásadní lokalitou v Mumbaí je 200 let stará malebná vesnice Matharpacady charakteristická svou nádhernou výzdobou i osvětlením.
V nejmenším indickém svazovém státě Goa se ke křesťanské víře hlásí zhruba 26 % obyvatel. Vysoký podíl lidí označujících se za křesťany byl zaznamenán také ve státech jako Manípur, Méghálaj, Nágáland nebo Mizóram, a to na samém východě Indie.
ČTĚTE TAKÉ: Sladká rybka, která v zimě nesmí chybět. Korejská dobrota za pár drobných, kterou musíte ochutnat
Pozůstatek z doby kolonizace
Legenda říká, že vánoční oslavy v Indii započaly již v 1. století n. l. – a právě do této doby můžeme datovat příchod křesťanství na indické území. Vypráví se, že víru do Kéraly přinesl roku 52 n. l. svatý Tomáš. Tichá oslava Ježíšova narození se stala mnohem intenzivnější až s příchodem Portugalců v 16. století. Právě oni do Indie přinesli tradice jako navštěvování půlnoční mše nebo koledování. Také místním obyvatelům ukázali, co je to betlém, který v současné době vlastní většina křesťanských rodin, a to ve verzi s hliněnými figurkami.
Všechny tyto zvyky se v Indii udržely až do současnosti. Nikoho asi nepřekvapí, že také Britové mají na vánočních oslavách na tomto území značný podíl. Zejména v městských centrech rozšířili povědomí o vánočním stromečku a rozdávání dárků. Už jen díky tomu vám může být jasné, že Indie není jenom domovem více jak 100 jazyků a 1000 dialektů. Je také přístavem mnoha kultur, a právě proto v sobě současná podoba indických Vánoc mísí globální i místní vánoční zvyky.
Banánovníky a mangovníky jako indická obdoba vánočního stromečku
Možná vás překvapí, že Indové berou Vánoce opravdu vážně. Svědčí o tom mimo jiné fakt, že datum 25. prosince je ustanoveno oficiálním státním svátkem. V tento den si nezajdete na úřad ani do banky, zavřené jsou také různé podniky a samozřejmě i žáci a studenti mají zasloužené prodloužené zimní prázdniny.
Vánoce, které se zejména v severní Indii označují jako „Bada Din“ neboli „velký den“, se samozřejmě neobejdou bez patřičných dekorací. Zatímco kostely jsou vyzdobeny zářivými vánočními hvězdami a třpytivými svíčkami, svá obydlí si lidé dekorují pomocí banánových a mangových listů. Není to žádná náhoda. Právě mangovníky jsou v Indii považovány za zvláště posvátné. Užití jejich listů v sobě nese silné poselství a z tohoto důvodu se používají k zdobení domovů při každé sváteční příležitosti. Typickou vánoční ozdobou v jižní Indii jsou také malé olejové hliněné lampy umístěné na ploché střechy domů. Symbolizují Ježíše jakožto jediné světlo světa.
Na tradiční jehličnaté stromy musíte ale samozřejmě zapomenout. Ve vesnicích regionu Chota Nagpur zdobí domy nejen mangové listy, měsíčky či papírové stuhy. Také zde namísto nám známého typického stromečku uvidíte banánovníky, mangovníky, popřípadě další stromy dle preference, zdobené kupříkladu hvězdičkami z bambusu. Zajímavou inovací je také užívání vaty, kterou Indové přidávají do vánočních ozdob ve snaze napodobit sníh.
NENECHTE SI UJÍT: Zažili jsme Vánoce v Japonsku: Zapomeňte na tradiční vánoční večeři, kapra na stole nenajdete. Už léta jedí známý fastfood
Kterak Santa Claus dorazil i do Indie
Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo dává indickým dětem dárky a jak zvládne za jedinou noc obdarovat ten vůbec nejlidnatější stát na světě? Této role se neujal nikdo jiný než všem dobře známý Santa Claus. Dětmi oblíbenou vánoční bytost znají lidé napříč generacemi pod různými jmény, v hindštině se Santa Clausovi říká „Christmas Baba“, v tamilštině „Christmas Thaathaa“ (vánoční stařec) a v maráthštině „Natal Bua“ (vánoční starý muž). Santa Claus má ovšem také plno dalších přízvisek, která se odvíjejí od dané oblasti.
Zatímco po některých částech Indie cestuje v kočáře či na koni, do anglo-indické enklávy Bow Barracks v Kalkatě přijíždí na vánoční pouliční oslavu v rikše. A cože to ta rikša je? Jedná se o běžný typ dopravního prostředku z jižní Asie. Rikša je malý vozík poháněný lidskou silou a často uveze jednu, maximálně dvě osoby.
Soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu s sebou nese i štědrou odměnu
Ani o vánoční koledy není v Indii nouze. Zpívají se v mnoha jazycích, například v hindštině, tamilštině, mundštině či v angličtině. Na pořádnou vánoční notu vás naladí také výroba betlému či návštěva půlnoční mše. Právě tato bohoslužba je pro křesťany v Indii, a to zejména pro katolíky, neskutečně důležitá. Jedná se o významnou událost, které se účastní celá rodina. Po náboženském obřadu následuje samozřejmě velká hostina s všelijakými dobrotami, stejně jako rozdávání a přijímání dárků. Kostely v Indii jsou na štědrovečerní půlnoční mši zdobeny květy vánoční hvězdy a svíčkami.
Indové si Vánoce zkrátka umí řádně užít. Svědčí o tom také skutečnost, že v místech s převažujícím křesťanským obyvatelstvem, jako je Goa a Kérala, je o výzdobu postaráno již několik týdnů před začátkem Vánoc. Vánoční světýlka, hvězdy, ale i papírové lucerny si zde skutečně přijdou na své. Zajímavá je také soutěž o nejlépe vyzdobenou čtvrť. Ta je pořádána v hlavním městě Mizoramu, Aizawlu, místními úřady. Nesoutěží se jen tak pro zábavu. Akce se postupem času proměnila v turistickou atrakci a odměna je vážně štědrá a sladká. Vítěz si odnese částku ve výši 500 000 rupií, což činí v přepočtu zhruba 115 000 korun.
Je libo kousek indického vánočního dortu?
Mnoho z nás si Vánoce bez sladkého pokrmu zkrátka neumí (a snad ani nechce) představit. Dokonce i v Indii jsou stejného názoru, a to samozřejmě vlivem britské kolonizace. Tehdy se v Kérale začal psát příběh, který zcela změnil dějiny gastronomie. Na jihu Indie se totiž nacházelo několik pekáren pojících se s královskou továrnou na sušenky Mambally v indickém městě Thalassery. Ta byla založena na konci 19. století a právě její zakladatel se postaral o do dnešních dní naprosto nezapomenutelnou vánoční klasiku.
Muž jménem Mambally Bapu totiž údajně upekl vůbec první vánoční dort v Indii. Talent v oblasti gastronomie mu ostatně nebyl cizí, v Myanmaru se vyučil pekařem a mohl se pyšnit výbornými sušenkami, buchtami či chlebem. Roku 1880 založil pekárnu a podnikání mu šlo od ruky. Vyráběl 140 druhů sušenek, jejichž lahodná vůně se nepochybně linula po celém okolí. Psal se rok 1883, když mu Skot Murdoch Brown, pěstitel koření pro Východoindickou společnost, přinesl na ochutnávku vzorek dovezeného vánočního švestkového pudinku. Mambally Bapu byl nadšen, a tak nikoho nepřekvapí, že se rozhodl onen tradiční britský recept napodobit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hrdinové, kteří obvykle zachraňují svět, si v zimě odpočinou. Přinášíme výběr vánočních anime, kde se láska mísí se sněhem, nostalgií a sliby
Mnoho lahodných variant, které uchvátí každého milovníka sladkého
Jelikož Mambally Bapu nemohl sehnat francouzskou brandy, rozhodl se přijít s vlastní inovací. Jeho nápad se uchytil a on tak místo zmíněného alkoholu použil nápoj vyrobený z fermentovaných kešu, jablek a banánů. Recepturu dochutil kakaem a vánoční dort byl rázem na světě. Obecně bychom mohli říct, že tato indická verze je jakýmsi „blízkým příbuzným“ výše zmíněného švestkového pudinku, avšak na rozdíl od britského dezertu v tomto vánočním dortu nenajdete sádlo a ani se nevaří v páře. Možná vás překvapí, že pekaři kdysi vyráběli tyto vánoční dezerty o hmotnosti neuvěřitelných 100 kilogramů. Jedná se o nejoblíbenější vánoční pochoutku napříč celou Indií.
Druhů vánočního dortu je ovšem nepřeberné množství. Varianty se liší místo od místa. Kupříkladu v severoindickém městě Prajágrádž naleznete pochutinu zvanou petha. Ta by se dala charakterizovat jako sladkost vyrobená z tykve voskové namáčené do vápenné vody a vařené v cukrovém sirupu. Namísto másla používají ghí a samozřejmě nešetří ani pomerančovou marmeládou. O další verzi této milované lahůdky se postarali v nejmenším, avšak zároveň nejvíce prosperujícím svazovém státě Indie. Černý dort z Goa dostal své jméno podle tmavé karamelové omáčky. Naproti tomu ve svazových státech Kérala a Tamilnádu na jihu Indie se do směsi vánočního dortu přidávají kešu ořechy.
Štědrovečerní večeře se v určitých oblastech nese v duchu portugalské kolonizace
Jak je vám z dnešního článku bezpochyby jasné, o kulturní rozmanitost není v Indii nouze. To samé platí u vánočních delikates, které se od sebe liší region od regionu. Kupříkladu v Kérale si můžete pochutnat na kachním kari s rýžovými plackami a na růžových sušenkách, zatímco v hornatém státě v severovýchodní části Indie, v Nágálandu, si potrpí na vepřové kari s chilli a bambusovými výhonky.
Ke specifickému střetu dvou kultur dochází v již zmíněném státě Goa, bývalé portugalské kolonii. Vliv kolonizátorů je zde nepřehlédnutelný, a právě proto vánoční tabuli zdobí pokrmy portugalského původu. V této části Indie tím pádem natrefíte třeba na sorpotel, a sice pikantní dušené maso. Ani o místní sladkosti ale nebudete ochuzeni. Pro Goa jsou typické neureos (smažené malé pečivo plněné kokosem a sušeným ovocem) či dodol (lepkavé sladkosti podobné karamelu, vyrobené z kokosového mléka, palmového cukru a rýžové mouky).
Koledování u sousedů se stalo zarytou zvyklostí
Křesťané ve státě Goa svátky klidu a míru milují snad ze všeho nejvíce. Na tomto území tak snadno natrefíte na velké množství západních zvyků, za což mohou právě ony historické vazby s Portugalskem. I z tohoto důvodu se většina křesťanů v Goa hlásí ke katolicismu, o čemž svědčí také existence starých kostelů na tomto území, postavených v portugalském architektonickém stylu.
Typickým vánočním zvykem se stalo koledování u sousedů, ke kterému se Indové uchylují zhruba týden před začátkem Vánoc. Když se lidé konečně dočkají Štědrého večera, dopřejí si pečené krůtí nebo kuřecí maso. A aby toho náhodou nebylo málo, na plážích Anjuna, Arambol, Calangute a Vagator se pro noční sovy konají vánoční plážové večírky. Ty jsou spolu s ohňostroji nedílnou součástí indických vánočních oslav ve státě Goa.
A co vy? Navštívili byste rádi Indii v období vánočních svátků, anebo vám vyhovuje cestování prstem po mapě? Dejte nám vědět v komentářích!
Zdroje: Autorský text, WhyChristmas, House of Kringle, Business Viewpoint Magazine, New Lines Magazine
