Tlumené světlo, měkké koberce a DJ za mixážním pultem. Na první pohled obyčejná klubová akce, jenže místo tance se tu četlo. Japonský book rave obletěl sociální sítě a jeho pořadatelé už chystají další setkání, tentokrát pod širým nebem.
Představte si klub, kam obvykle chodíte až po půlnoci. Teď je ale sobota deset hodin dopoledne, na parketu leží tlusté koberce a lidé kolem vás sedí, leží nebo se opírají o zeď. Každý drží v ruce knihu, z reproduktorů se line tichá elektronická hudba a nikdo netančí.
Klubový parket se na jedno dopoledne proměnil v čítárnu
Přesně tak vypadala 26. září akce JUCY BOOK RAVE v klubu SPREAD. Podzemní klub sídlí v tokijské čtvrti Šimokitazawa, kterou mladí japonci znají jako útočiště hudebníků, malých divadel, obchodů s vinyly a antikvariátů. Akce trvala čtyři hodiny, od deseti do dvou odpoledne, a podle hudebního webu EDM při ní DJové doprovázeli společné čtení, výměnu knih a nakonec i nepovinný tanec.
Za nápadem stojí malá skupina JUCY, která v Tokiu jednou měsíčně pořádá čtenářský klub. Na její setkání chodí deset až šedesát lidí a cílem je hledat nové způsoby, jak si užívat příběhy. Book rave byl podle shrnutí, které skupina zveřejnila na svém profilu JUCY, prvním pokusem spojit čtení, ambientní hudbu a prostředí skutečného klubu.
Voňavé záložky, výměna knih a hudba, která neruší
Pořadatelé nenechali nic náhodě. Návštěvníkům doporučili knihu dramatika a spisovatele Tošikiho Okady, kdo chtěl, mohl si ale přinést vlastní. V klubu stála společná knihovnička, ze které si lidé mohli knihu půjčit a pak ji vrátit. Zápěstí i záložky jim pořadatelé navíc provoněli parfémem, který měl pomoct přepnout do čtenářské nálady, a světla nad parketem jen pomalu pulzovala.
Hudbu obstarali producenti Saku a Oshiba Komyaku, kteří se věnují ambientní elektronické hudbě. Poslední hodinu se z čítárny stala společenská místnost. Lidé se mohli dát do řeči s ostatními, kteří četli stejnou knihu, nebo si vyměnit ty, které už dočetli. Zhruba půl hodiny před koncem hudba zrychlila a kdo chtěl, mohl knihu odložit a jít tančit.
Vstupenky zmizely za tři dny po ohlášení
Vstupenka v předprodeji stála 2 000 jenů, tedy zhruba 280 korun, na místě pak 2 500 jenů, asi 350 korun, a v ceně byly dva nápoje. Předprodej byl podle pořadatelů vyprodaný tři dny po ohlášení akce. Zájem byl takový, že se do klubu nakonec všichni pohodlně nevešli.
„Musíme uznat, že jsme prodali o něco víc lístků, než bylo rozumné, a někteří se možná cítili stísněně,“ napsali pořadatelé ve svém shrnutí. Když člověk sedí na zemi s knihou, potřebuje podle nich mnohem víc místa, než čekali.
Skutečný ohlas ale přišel až po akci. Záběry ležících čtenářů se rozletěly po sítích X, Instagramu i Redditu. Britský magazín DJ Mag v té souvislosti připomněl, že se mění i noční život v Evropě, kde londýnský klub Ministry of Sound začal pořádat denní taneční akce bez alkoholu.
Proč si Japonci chodí číst mezi lidi
Na první pohled jde o kuriózní nápad, v Japonsku má ale hlubší kořeny. Lidé tam totiž čtou čím dál méně. Podle průzkumu japonského úřadu pro kulturní záležitosti, o kterém psal web Japan Today, nepřečetlo za měsíc ani jednu knihu 62,6 % lidí starších šestnácti let. V průzkumu z roku 2018 to bylo 47,3 %. Hlavního viníka zná asi každý z nás: podle serveru Nippon označuje 43,6 % lidí, kteří čtou méně než dřív, jako hlavní příčinu chytré telefony.
Kdo si chce v Tokiu v klidu číst, nemusí přitom čekat na další book rave. Už od října 2014 funguje ve čtvrti Hacudai podnik fuzkue, kam se chodí jen číst knihy. Hosté se podle průvodce Time Out Tokio mají vzdát konverzace, práce, učení i sledování videí, aby nikoho nerušili. Někteří štamgasti tam vydrží šest až sedm hodin.
Book rave jde ještě o kus dál. Nabízí ticho, ve kterém ale nejste sami. Podobná čtenářská setkání podle pákistánského deníku Daily Jang fungují i v New Yorku nebo v Soulu, Japonci jim ovšem dali kulisu skutečného klubu se vším všudy.
Zdroje: Autorský text, JUCY, EDM, DJ Mag, Japan Today, Nippon, Time Out Tokio, Daily Jang