Hrdinský japonský voják Onoda pokračoval ve své misi i 30 let po skončení války. Nevzdávat se – tak zněly jeho pokyny. Byl však skutečně vojenským hrdinou, nebo sériovým vrahem?
Píše se rok 1945 a vy se nacházíte na filipínském ostrově. Skrýváte se v horách, počasí je vlhké a horké ve dne i v noci. Období monzunů se chýlí ke konci, ale déšť a bouřky stále přetrvávají, ani to vás však nezastaví v plnění vašeho úkolu – bojovat jako partyzán proti nepřátelům.
Jednoho říjnového dne však potkáte své japonské kamarády, kteří vám podají kousek papíru. „Válka skončila 15. srpna. Sestupte z hor!“ Odfrknete si, protože jde jen o hloupou propagandu, na kterou se nehodláte chytit. O pár měsíců později držíte v ruce leták s rozkazem ke kapitulaci od vašeho generála. Opět to považujete za propagandu a v horách strávíte dalších 30 let v domnění, že válka ještě neskončila.
Nevydařená mise
Tento fiktivní scénář se může jevit jako nesmysl, je však inspirován životem skutečného japonského vojáka jménem Hiró Onoda, který se odehrál během druhé světové války. Onoda, který měl hodnost poručíka, patřil ke zpravodajské složce japonské armády. Jeho výcvik byl zaměřen na partyzánskou válku, tedy formu ozbrojeného konfliktu, která se soustředí na menší přepadové akce.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Po jaderné katastrofě ve Fukušimě zůstal v zakázané zóně jediný člověk. Důvod, proč odmítl odejít, dojímá celý svět
Na konci roku 1944 byl vyslán, aby vedl právě jednu takovou operaci na filipínský ostrov Lubang, který byl tehdy okupován Japonskem. Úkolem mise bylo zničení přistávací plochy a mola na ostrově, stejně tak jako jakékoli nepřátelské lodi či letadla. Za žádných okolností se nesměl vzdát ani spáchat sebevraždu, což mohlo ovlivnit i jeho pozdější rozhodování.
Jeho mise byla neúspěšná, a tak se v únoru 1945 podařilo filipínskému odboji s podporou USA znovu převzít kontrolu nad ostrovem. Po krátké době se všichni vojáci, kromě Onody a dalších tří vojáků, buď vzdali, nebo zemřeli. Onoda se spolu se třemi zbývajícími vojáky vydal do hor.
10 000 nocí v džungli
V horách pokračovali v partyzánském odboji, účastnili se přestřelek s policií, ale i s místními obyvateli, které rovněž považovali za partyzány, a nikoli za civilisty. Podle výpovědí prý na ostrově zabili až 30 civilistů. V džungli přežívali díky banánům, kokosům, ukradené rýži a dobytku.
V říjnu 1945 se zde setkali s jinou skupinou japonských vojáků, která jim ukázala vzkaz od obyvatel ostrova o konci války. Muži jej však odmítli jako nepřátelskou propagandu. Podobný osud následně potkal i leták japonského generála Jamašity, který jim nařizoval, aby se vzdali.
Z původní čtyřčlenné skupiny však na ostrově zůstal nejdéle právě Onoda; dva vojáci zahynuli při přestřelkách a jeden se rozhodl vzdát filipínské jednotce. Od 19. října 1972 zůstal tedy Onoda sám.
K Onodově případné kapitulaci v roce 1974 přispěl japonský dobrodruh Norio Suzuki, který cestoval po světě, aby našel „poručíka Onodu, pandu a sněžného muže, v tomto pořadí“.
Suzuki Onodu nejen našel, ale také se s ním spřátelil, avšak voják i přesto kapitulaci odmítal. Onoda přiznal, že stále čeká na rozkazy shora, a jmenoval majora Tanigučiho. Ten ho nakonec zbavil služby a Onoda se 10. března 1974 vzdal filipínské armádě.
Filipínský prezident mu udělil úplnou amnestii za zločiny, kterých se dopustil. Onoda zůstal ve službě 28 let, 6 měsíců a 8 dní, tedy 10 416 dní po kapitulaci Japonska v roce 1945.
Onodův návrat do společnosti připomínal příběh vzkříšení, jelikož byl v roce 1959 prohlášen za mrtvého. Hned po návratu napsal autobiografii Moje třicetiletá válka a na několik let se přestěhoval do Brazílie kvůli rostoucímu zájmu, který podle něj znevažoval japonské tradice.
Právě japonské tradice ho v roce 1984 přivedly zpět do rodné země, kde založil vzdělávací tábor pro mládež poté, co se dozvěděl o teenagerovi, který zavraždil své rodiče. Zemřel 16. ledna 2014 na srdeční zástavu.
Hrdina, nebo válečný zločinec?
Po Onodovi nezůstala jen jeho kniha, ale také odkaz oslavovaného válečného hrdiny – osamělého samuraje, který bojoval až do samého konce. Jeho příběh byl v roce 2021 zfilmován Francouzi pod názvem Onoda: 10 000 nocí v džungli.
Ve stejném roce vyšla také kniha The Twilight World, která fiktivním způsobem líčí Onodovy dny na ostrově. Existuje i stolní hra pro jednoho hráče ONODA, která funguje na principu karetní hry Solitaire a přibližuje události v životě tohoto japonského vojáka.
O tomto japonském hrdinovi se mluví po celém světě i dnes, ale o obětech jeho prodloužené války nikdo neví. Před několika lety začala nezávislá filmařka Mia Stewartová pracovat na dokumentu, který dává slovo jeho obětem, respektive jejich rodinám. Mia Stewartová má s nimi i osobní spojení – je praneteří jedné z Onodových obětí, Emilia Viañi.
O japonském vojákovi se Stewartová dozvěděla na střední škole, kdy si také přečetla jeho autobiografii. Knihu ukázala i své matce: „Je zajímavé, že to všechno napsal, ale vůbec se nezmínil o střelbě. Zabíjel lidi.“ Tehdy se také poprvé dozvěděla o vraždě svého prastrýce, který vykrvácel v důsledku střelného zranění. Byli u něj i jeho synové, kteří viděli, jak je sledoval japonský voják, když se snažili dostat otce do bezpečí.
Zničené rodiny i celá komunita
Onoda spolu s Kozukou měli na svědomí nejen tuto, ale i další vraždy na ostrově. Místní jim začali říkat „demonyo sa bundok“ – horští ďáblové. Jednou z nejhorších vražd, které jsou japonským vojákům připisovány, byl nález těla rolníka Ayonga Tagleho bez hlavy. Ten pracoval na poli s dalšími dělníky, ale nestihl utéct, když na ně Onoda a Kozuka zaútočili. „Jeho tělo vidělo celé město. Viděly ho všechny děti,“ řekla Stewartová.
Vraždy měly devastující dopad na celé rodiny, které se živily buď rolnictvím, nebo rybařením, a smrt jednoho z nich mohla rodinu uvrhnout do ještě větší chudoby. Trpěla i celá komunita, protože města byla malá, všichni se navzájem znali a byli jako jedna velká rodina. Báli se chodit na pole, pouštět děti ven; pokud někam šli, bylo to ve větších skupinách.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Odjela za novým životem, domů se už ale nevrátila. Samotný zločin byl jen začátkem příběhu, ze kterého dodnes naskakuje husí kůže
Když se Onoda konečně vzdal filipínskému prezidentovi, musela obyvatele zadržovat policie, protože chtěli japonského vojáka napadnout a zabít. Prezident Marcos udělil Onodovi amnestii za všechny jeho činy a na oběti se zapomnělo.
„Když jsem s nimi (pozůstalými obětí) mluvila, jejich hněv byl téměř hmatatelný. Stále je bolelo to, co se stalo,“ řekla Stewartová. Pro pozůstalé se její dokument stal prvním místem, kde mohli mluvit o tragédii, která postihla jejich rodiny.
Režisérka se snažila získat i výpověď samotného Onody, který její návrh pět let odmítal, ale nakonec souhlasil. Ještě než se s ním však stačila setkat, bývalý japonský voják zemřel, stejně jako mnoho dalších pozůstalých. Její dokumentární film Searching for Onoda: The Devil of the Mountains by měl vyjít někdy v průběhu tohoto roku.
Zdroje: Autorský text, BBC, history.net, IMDb, No Surrender: My Thirty-Year War, The Japan Times, SBS News
