Královna Suriyothai, žijící v 16. století v době thajského království Ayutthaya, se stala ikonou odvahy a vlastenectví. Její příběh vypráví o statečnosti, kterou prokázala při obraně své země proti invazi barmských vojsk. Suriyothai neváhala obětovat vlastní život, když se postavila do čela armády a bojovala jako první žena v thajské historii. Její odvaha a oběť jsou dodnes uctívány jako symbol thajského hrdinství a oddanosti vůči vlasti.
Suriyothai se narodila v období, kdy bylo Thajsko, tehdy známé jako Siam, neustále ohrožováno vnějšími silami, zejména barmskou říší, tedy v první polovině 16. století, přibližně kolem roku 1511. Pocházela z významného rodu, jenž byl tehdy centrem siamské moci a kultury. To ji od dětství předurčovalo k významné roli ve společnosti. Její přesné rodové kořeny však nejsou detailně zaznamenány.
Byla vychovávána s důrazem na tradiční thajské hodnoty jako jsou oddanost, odvaha a láska k vlasti. Byla vzdělávána nejen v domácích záležitostech a královských povinnostech, ale také v dovednostech důležitých pro politiku a válku. Tato všestranná výchova ji tak připravila na roli královny a poradkyně schopné čelit politickým intrikám i vojenským hrozbám.
Maha Chakkraphat se stal králem Ayutthayi v roce 1548. Suriyothai za něj byla již v této době provdaná a stala se nejen královnou, ale také důležitou politickou a vojenskou poradkyní krále. Byla známá svou moudrostí a odvahou, což jí umožnilo hrát aktivní roli v rozhodovacích procesech královského dvora. Její názory byly velmi ceněny a často se podílela na strategických rozhodnutích, zejména v době válek. Královna se také starala o diplomatické vztahy s okolními státy, což bylo klíčové pro udržení míru a stability v regionu. Jejich manželství tak nebylo jen spojení dvou jedinců, ale především strategický a politický svazek, který měl významný dopad na stabilitu a bezpečnost království.
Královský pár měl spolu nejméně pět dětí: Phra Mahina, jež se stal pozdějším králem Mahinthrathiratem. Dále Phra Ramesuana, jež byl prvorozený, ale byl zabit jako velitel barmské armády v roce 1564. Princeznu Phra Sawatdirat, která se stala ženou Maha Thammaracha, později královnou Wisutkasat. A poslední dvě děti se jmenovaly Phra Boromdilok a Phra Thepkassatri.
Hlavním konfliktem, ve kterém královna Suriyothai sehrála klíčovou roli, byla barmsko-siamská válka, která vypukla v polovině 16. století. Tento konflikt byl součástí série válek mezi Siamským královstvím a Barmskou říší, která se snažila rozšířit své území a upevnit svůj vliv v regionu. V roce 1548 se barmský král Tabinshwehti rozhodl zaútočit na Siam s cílem dobýt jeho hlavní město Ayutthayan a s ním přišla i největší Suriyothaiina životní zkouška.
Barmská armáda vedená generálem Bayinnaugem byla dobře vycvičená a vybavená, čímž představovala vážnou hrozbu pro siamské království. Siamští obránci vedení králem Maha Chakkraphatem čelili značné přesile. Konflikt se rychle rozšířil a vyvrcholil v bitvě u Prachuap Khiri Khan, kde siamské vojsko čelilo bezprostřednímu nebezpečí.
Královna Suriyothai během rozhodujícího střetu, kdy byl král Maha Chakkraphat v ohrožení života, odvážně zasáhla. Převlečená za vojáka a oděná v brnění se na slonu vrhla do boje, aby ochránila svého manžela a své království. Tato žena je v thajské historii a kultuře vnímána jako ikonická postava hrdinství a obětavosti a její oběť rezonuje v thajské kolektivní paměti jako nejvyšší projev vlastenectví a osobní statečnosti.
Jako se správnou hrdinkou se s ní můžeme setkat v literatuře, filmech a dalších uměleckých dílech. Nejstarším příběhem se jeví Legend of the Heroic Sacrifice of Queen Suriyothai, který vychází z ústní tradice, ale zaznamenán byl až během 19. a 20. století. Součástí školních osnov se pak stal příběh Story of the Battle of Prachuap Khiri Khan, který byl publikovaný během 20. století.
V roce 2001 vyšel nejznámější film The Legend of Suriyothai režírovaný Chatrichalerm Yukolem. Tento epický historický film podrobně popisuje život královny Suriyothai, její manželství s králem Maha Chakkraphatem a její hrdinský čin během bitvy s barmskými silami. Film byl významný nejen pro své historické téma, ale také pro svou produkční hodnotu, zahrnující velkolepé kostýmy a pečlivě zpracované historické scény. Získal pozitivní ohlasy a stal se populárním jak v Thajsku, tak v zahraničí.
Královna Suriyothai je v Thajsku uctívána prostřednictvím mnoha památek a soch, které byly na její počest postaveny po celé zemi. Tyto pomníky a sochy slouží jako symboly její odvahy, obětavosti a lásky k vlasti a jsou důležitými kulturními a historickými památkami, která připomínají její odkaz.
Jeden z nejvýznamnějších památníků na její počest se nachází v historickém parku Ayutthaya, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Byl vytvořen na počest královny Suriyothai a také k příležitosti 60. narozenin Jejího Veličenstva královny Sirikit v roce 1992. Jedná se o velkolepou sochu královny Suriyothai na slonu, která přitahuje mnoho návštěvníků, kteří chtějí vzdát hold této významné postavě thajské historie.
Na břehu řeky Chao Phraya, jihozápadně od královského paláce Wat Phra Sri Sanphet, se pak nachází chrám Wat Suan Luang Sopsawan, v němž se ukrývá pamětní stúpa, která byla postavena na královninu počest a je často navštěvována jak turisty, tak místními obyvateli.
Ayutthaya sloužila jako hlavní město Siamského království od 14. do 18. století. Název města je odvozen od starověkého indického města Ayodhaya (v překladu nepřemožitelný, nedobytný) známého jako rodiště Rámy, hrdiny indického eposu Ramajána. Město bylo založeno králem Ramathibodim I. v roce 1350 poté, co bylo původní hlavní město Lopburi zničeno epidemií neštovic. Ayutthaya měla strategickou polohu na soutoku tří řek – Chao Phraya, Pa Sak a Lopburi. V polovině 15. století se království rozprostíralo na většině území současného Thajska, Laosu, Kambodže a Barmy.
V roce 1767 bylo město spolu s celou říší rozprášeno invazí barmských vojsk. Město bylo rozbořeno, zlato pokrývající pagody bylo roztaveno a odvezeno. Zbyla jen zašlá sláva a krása. Odvaha a oddanost královny Suriyothai jsou však nikdy neumírajícím symbolem toho, co znamená být skutečným vůdcem a ochráncem svého lidu.
Zdroj: whc.unesco, britannica, visitworldheritage, th.wikipedia
