Rozhovor: Rony Marton, Indonésan, kterého proslavil hit Hastrmane tatrmane, vzpomíná na staré časy

Eva Lenská  | 270 zhlédnutí
Hudba
Foto: Rony Marton

Pamatujete si známý československý hit Hastrmane Tatrmane? Nazpíval ho Indonésan Rony Marton, který nám poskytl exkluzivní rozhovor. Tento zajímavý muž má rozhodně co říci všem generacím.

Jak se stalo, že jste skončil v Česku?
V roce 1962 indonéská vláda vyhlásila možnost studovat (full study) v zahraničí. Poslal jsem žádost ke studiu do Japonska (mimo jiné i kvůli judu, kterému jsem věnoval 5 let v klubu Oushi Judo Kai v mém městě Solu na Střední Jávě), bohužel kvóta byla vyčerpaná. Na ministerstvu školství mi doporučili jet studovat do Československa, které podle nich mělo dobrý školský systém. Po úspěšných zkouškách a screeningu z odborných předmětů, včetně psychotestu, jsem byl poslán do Prahy na pětileté studium na VŠE Praha (9. září 1963). 

Pocházíte z Indonésie. Jezdíte tam někdy?
Vzhledem k převratu z 30. září 1965, který krvavě sesadil prezidenta Sukarna a jeho vládu, a protože s krvavou pučistickou vládou jsem nesouhlasil, mi nová vláda v polovině června 1966 odebrala pas. Do roku 1998 jsem se nemohl vrátit ani na pohřeb svého jediného bratra v roce 1994. Po roce 1998 jsem se mohl vrátit do Indonésie alespoň na návštěvu, naposledy jsem tam byl s rodinou své první dcery v roce 2017. 

Věnujete se i nyní hudbě?
Hudbě se aktivně už moc nevěnuji. Sem tam mám vystoupení pro dobročinné účely nebo v klubech podle možností pořadatelů. 

Čeština je obtížný jazyk. Jak jste se ho tak dobře naučil?
Čestina je vskutku velice obtížný jazyk, má 7 pádů a různá jazyková úskalí. Ale je to krásný jazyk, kterým se dají vyjádřit skoro všechny abstraktní i exaktní pocity i počiny. Učil jsem se český jazyk v jazykovém středisku v Dobrušce od září 1963 do června 1964. Pomocí angličtiny jsme se učili nejen český jazyk, ale i jiné předměty, a měli jsme dobré učitele, jako byli třeba pan učitel (třídní) Jan Holub, Berán, Slavík, Pazderová, Posolda (ředitel střediska), díky nim jsme tu češtinu jakžtakž zvládli. 

Dáváte přednost české nebo indonéské kuchyni?
Mám rád českou i indonéskou kuchyni. Z české kuchyně třeba svíčkovou, řízek masový i řízek houbový z bedly jedlé, vepřo-knedlo-zelo, guláš, bramborové placky, cmundu atd., zkrátka je hodně jidel, která mi chutnají, ale co mi nechutná, je segedínský guláš. Z indonéské kuchyně je samozřejmě ten výběr mnohem širší. Z indonéské kuchyně vám určitě doporučuji hovězí rendang a chloubu kuchyně Západní Sumatry minangkabou, do které se určitě zamilujete. 

Co pro vás znamená hudba a hit Hastrmane Tatrmane? 
Hudba a zpěv pro mě znamenají hodně. Od 11 let jsem se učil hrát na kytaru, sice jsem nedosáhl tak vysoké úrovně, ale měl jsem v Indonésii v Solu 3 kapely. Jednu v rámci střední školy a druhou v místě bydliště. Hit Hastrmane Tatrmane pro mě znamenal začátek účinkování v československém šoubyznysu. Spolupracoval jsem s vyborným hudebníkem, skladatelem vážné hudby a výborným hudebním aranžerem Petrem Hannigem. Díky němu se zrodila píseň Hastrmane Tatrmane. Autorem hudby je hudebník a skladatel Zdeněk Merta a text napsal Jan Krůta. Se všemi kamarádím dodnes. 

Jakou hudbu posloucháte? Máte oblíbené umělce?
Poslouchám skoro všechny hudební žánry, mám rád Pucciniho, Vivaldiho a další velikány klasiky. Mám rád jazz, soul a další hudební větve. Každá hudba zaslouží obdiv, neboť vždy je to souhra mezi schopností imaginace a fyzické dovednosti. Zatím víme jen, že jedině lidská bytost tuto věc dovede. Mám rád Paco De Lucia, Stevie Wondera, Santanu, Beatles a další. 

Jste věřící?
Jsem věřící v tom smyslu, že nad námi je síla, která existuje. Můžeme to nazývat jakkoliv, třeba Pán vesmíru, ten Všemohoucí, Alláh atd. 

Jaký pohled máte na Islám?
Já jsem se narodil v islámské rodině, byl jsem vychován v prostředí islámu. Dokonce jsem v dětství chodil do náboženské arabské školy po výuce na základce. Přes islám jsem došel k názoru, že ve věci víry je nejdůležitější víra v sebe samého. Každá osoba je nejdůležitější základ všeho a náboženství (podle mě učení vztahu mezi osobou a Bohem) je vnitřní záležitostí mezi osobou a Bohem samotným a nikdo jiný by do toho neměl zasahovat. Takže pokud je jakékoliv náboženství zneužito k získání moci, pak může snadno dojít k “výchově” věřících ke stavu fanatismu. Stalo se tak v dějinách lidstva u křesťanství a nyní u islámu.

Co se vám líbí na Česku a české kultuře a s čím naopak nesouhlasíte? 
Češi jsou velice talentovaní (ve všech oborech lidské činnosti, možná je to způsobeno obtížností jazyka, který už od mala trénuje každého myslet v souvislostech a pravidlech). Například ve světovém měřítku mají Češi učitele národů Jana Amose Komenského, v hudbě mají Antonína Dvořáka, ve sportu máte Jágra atd. Na rozvíjení kultury je potřeba svoboda, která se musí za každou cenu chránit. Citím, že dnes existuje snaha omezit svobodu tvořivosti nebo svobodu šířit informace pod skrytou záminkou ochrany národa, tak vzniklo třeba heslo Čechy Čechům atd.

Co by se Češi podle vás mohli naučit od Indonésanů?
Co by se Češi mohli naučit od Indonésanů? Podle mě nic. Češi mají ve své historii tolik životních zkušeností, že naopak mohou rozdávat rady ostatním. Ale přece jen si vzpomenu na jednu věc: mohou se naučit od Indonésanů indonéštinu. Oproti češtině je asi sedmkrát lehčí než čeština. Během 3 měsíců by Češi mohli zvládnout obstojnou konverzaci v indonéštině.  

Vzpomenete si na nějaké pohádky nebo postavy, které vás v dětství ovlivňovaly?
Indonéské pohádky o chytrém kancilovi (druh malého jelínka), který svými lstmi nebo někdy i drobnými podvůdky dokáže přežít v indonéských džunglích. A také příběhy proroků z Koránu, které mi má matka každý večer vyprávěla, například příběh Mojžíše, který pomohl svým lidem překročit Středozemní moře tím, že pomocí svaté hole oddělil moře tak, že vznikla na nějaký čas suchá cesta a Mojžíš se svými věrnými mohl uniknout před pronásledováním vojáky faraóna do Země zaslíbené. Nebo příběh královny ze Sáby, která si myslela, že král Šalomoun měl na svém hradě jezero, takže přebrodila jezero s odhrnutými šaty až nad kolena, ale ve skutečnosti to byla skleněná podlaha daná přes nějakou vodní plochu. 

Přivezl jste si do Čech něco, co vám připomíná domov, třeba nějaký amulet?
Žádný amulet jsem bohužel s sebou neměl, na takové věci nevěřím. 

Jak vzniklo vaše umělecké jméno?
Celé mé občanské jméno je Jaroni Surjomartono. Jméno Jaroni je jakási zkomolenina arabského slova Sahroni, nebo Zahroni, které znamená květ. A přijmení Surjomartono je spojení dvou slov ze staré javanštiny, Surjo znamená slunce a Martono znamená bohatství. A umělecké jméno Rony Marton je vlastně zkrácením toho původního, které vymyslel můj první manažer Richard Balouch, prý aby si Češi lépe zapamatovali moje jméno. 

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.