Válečné operace v Atlantském oceánu během druhé světové války si vyžádaly tisíce obětí. Mezi nesčetnými tragédiemi té doby ale vyniká událost, která se zapsala do námořní historie. Pojďme se společně podívat na příběh muže, který si nepřál nic jiného, než vyplout na lodi a zajistit si tak lepší budoucnost. Tu mu však zmařili a on se ocitl v boji na život a na smrt, který se zdál být předem prohraný.
Lim Poon se narodil roku 1918 na čínském ostrově Chaj-nan. Jeho otec ho v období, kdy se schylovalo k druhé světové válce, z obavy před mobilizací poslal z Číny pryč. Poon se stal stevardem britského námořnictva. S ostatními kolegy z asijských zemí se zde ale setkávali s výhružkami a nespravedlivým zacházením, a tak Lim roku 1937 námořnictvo opustil, vrátil se zpět do Číny a usadil se v Hongkongu.
Tragédie obchodní lodi SS Benlomond
Situace se během pár let nezvratně změnila. V roce 1941, když se Japonsko připravovalo k útoku na Hongkong, využil Poon příležitosti k útěku. Britské námořnictvo tehdy naléhavě shánělo posily a taktéž zlepšilo své pracovní podmínky. Poon opět nastoupil jako stevard, tentokrát na palubě britské obchodní lodi SS Benlomond. Ačkoli bylo plavidlo vybaveno základní obrannou výzbrojí, loď nebyla schopná plnohodnotného boje. Navíc se plavila zcela sama, bez jakéhokoli vojenského doprovodu.
23. listopadu 1942 při plavbě po jižním Atlantiku spatřila SS Benlomond německá válečná ponorka U-172. V okamžiku zaútočila a trvalo zhruba dvě minuty, než Benlomond zmizela pod hladinou. Lim Poon a ostatní členové posádky neměli šanci se na útok připravit, natož mu zabránit. Poon si v rychlosti oblékl záchrannou vestu, ale když se snažil nalodit do člunu, vlny jej strhly do moře. Zázrakem přežil, vylezl na kus plovoucího dřeva a nechal se unášet proudem.
Přežil jen díky své vynalézavosti
Po dvou hodinách plavby oceánem spatřil Poon malý dřevěný vor, na který se mu podařilo vyšplhat. Na voru byla k dispozici pouze základní nouzová výbava – suchary, trochu čokolády, sušené maso v plechovce, baterka, lano a kanystr s pitnou vodou.
S přibývajícím počtem dnů se jeho zásoby ztenčovaly a Lim Poon se musel spolehnout na svou vlastní vynalézavost. Z provazu vyrobil rybářský vlasec, jako návnadu použil rozmačkané tvrdé suchary a z malé pružiny, vytažené z baterky, zhotovil improvizovaný rybářský háček. Ačkoli háček fungoval, stačil pouze pro lov drobných ryb. Ve snaze ulovit větší kořist vypáčil z konstrukce voru kovový hřebík a ohnul ho do tvaru pevnějšího háku. Tato strategie se brzy vyplatila a menší úlovky začal využívat jako návnadu pro větší ryby. Pro jejich zpracování vyrobil provizorní nůž z plechovky od masa. Postupem času začal kromě ryb lovit i racky, jejichž maso sušil, aby vydrželo co nejdéle.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Festival Colours of Ostrava letos přinesl silný asijský line-up: Čekala nás nezkrotná energie japonských školaček Atarashii Gakko! i lovkyně démonů Audrey Nuna
Ulovil i žraloka, po záchraně si vyslechl špatné zprávy
Během plavby si všiml, že kolem voru krouží žraloci. Rozhodl se využít situaci a vytvořil návnadu z vnitřností uloveného ptáka. Ruce si omotal plachtou, aby si je nezranil o provaz a spustil hák do vody. Jakmile žralok zabral, strhl se přímo na voru nelítostný boj. Poonovi se sice podařilo žraloka vytáhnout z vody, ale ten na něj ihned zaútočil. Protože neměl žádnou zbraň, v rychlosti popadl jediný těžký předmět, který byl po ruce – kovový kanystr na vodu. Údery do hlavy žraloka nakonec udolal a získal tak zásoby masa a tekutin na další týdny.
5. dubna 1943 zpozorovala trojice brazilských rybářů na moři něco nezvyklého – zesláblého muže plavícího se na malém kusu dřeva. Po 133 dnech strávených na otevřeném oceánu tak Poonova strastiplná pouť skončila. Až po záchraně rybáři se dozvěděl, že jako jediný přežil útok na SS Benlomond. Zbylých 52 členů posádky se domů už nikdy nevrátilo.
Jeho přežití ocenil i král
Po více než měsíci v nemocnici v brazilském městě Belém odjel Lim Poon do Spojených států, kde ho přivítala vlna obdivovatelů. Jeho příběh zaznamenal i tehdejší britský král Jiří VI. a za neuvěřitelnou odvahu mu udělil Medaili britského impéria. Stal se také vzorem pro reálný námořní výcvik a roku 1952 získal americké občanství.
Na moře rozhodně nezanevřel. Dobrovolně se vrátil na palubu a sloužil jako vrchní stevard až do roku 1983, kdy odešel do důchodu.
Zdroje: fascinate, medium, warhistoryonline
