Ačkoliv se na první pohled může zdát, že manga Manžel mého bratra je příběh o LGBT tématice, budete překvapení. Tato manga totiž vypráví o něčem mnohem větším, a to o rodině, lidskosti a přijetí. O tom, jak někdy děti dokážou přijímat druhé snáz než dospělí. O tom, jak naše chování může ublížit, aniž bychom to sami zaregistrovali. Krásné, příjemné a emocionální čtení s místy, nad nimiž se zastavíte a chviličku i popřemýšlíte.
Po přečtení prvních stránek možná mnoho čtenářů získá dojem, že Manžel mého bratra je manga zaměřená na LGBT tématiku. Jenže velmi rychle také pochopí, že do jedné škatulky ho zařadit tak jednoduše opravdu nelze. Manga si nebere za cíl zasáhnout vás hluboko do duše, aby vás donutila plakat. Žádné dramatické dějové zvraty. Naopak pracuje s úplně obyčejnými a běžnými situacemi, ve kterých se často sami ocitneme i my. A to je to, co mě u této mangy velmi zaujalo.
Kdo je autorem Manžel mého bratra?
Za touto mangou stojí známý japonský autor Gengoroh Tagame. Známý je především tvorbou zaměřenou na gay tématiku pro dospělé, čímž se manga Manžel mého bratra opravdu vymyká jeho obvyklé tvorbě. Tento odklon od jeho předchozí tvorby je určitým překvapením a věřím, že nejen pro nás.
Manžel mého bratra se totiž zaměřuje na rodinné vztahy, každodenní život a předsudky, které si pravděpodobně mnoho lidí ani neuvědomuje, že má. Českého vydání se ujalo nakladatelství Host a titul vyšel u nás ve dvou dílech.
O čem tato manga skutečně je?
Mike je Kanaďan, který přijíždí do Japonska poznat rodinu svého zesnulého manžela Rjódžiho a samozřejmě také japonské zvyky. A přestože by se snadno mohlo zdát, že hlavním bodem příběhu bude právě Mikeova návštěva, velmi rychle vyjde najevo, že skutečné jádro příběhu leží úplně jinde.
Kde? Ve chvíli, kdy Mike přijíždí, tak Jaiči neví, jak s ním komunikovat. Ani mu nenabídne, že by mohl u nich bydlet. Zato Kana vůbec nepřemýšlí nad tím, proč by měl bydlet někde jinde, protože v jejích očích jde jednoduše o rodinu. A to není jediný moment, kdy dětská přirozenost stojí v silném kontrastu s dospělým světem, který bývá mnohem složitější a často zatížený stereotypy nebo naučenými představami.
Jaiči tak díky Mikeovi objevuje zeď, o níž vlastně ani nevěděl. Zeď, která představuje nejen kulturní rozdíly, ale také ony předsudky a homofobii. Položili jste si někdy otázku, jak byste se zachovali, kdyby vám někdo řekl, že je gay? Ať už jako příteli, nebo sourozenci a případně i rodiči? Odsoudili byste, nebo byste naopak vyjádřili podporu? A tak Jaiči postupně zjišťuje, že vlastně svého vlastního bratra ani pořádně neznal.
Předsudky nemusí být vždy vidět a slyšet, a přesto existují
Co na mě působí nejsilněji? Manga ukazuje to, že často předem vytvořené názory a postoje nemusí mít podobu otevřené nenávisti. Budu se opakovat, ale někdy o nich ani sami nevíme.
A právě Jaiči je krásný charakter. Není to ani špatný, ani zlý člověk. Nesnaží se vědomě nikoho odmítat. Působí jako někdo, kterého můžete potkat v jakékoliv zemi, v jakékoliv časové ose, a ani nebudete vědět, že nějaké předsudky má. Žádný extrém, jen obyčejný člověk.
Otevírá to tak otázku, kterou si mnoho lidí možná nikdy nepoloží. Kolik vlastních předem vytvořených postojů a názorů si v sobě neseme a vůbec si je neuvědomujeme? Kolik našich názorů je přejatých z rodin, okolí a kultury? Možná si říkáte, že jste otevření, a přitom si nevědomky stavíte mezi sebe a ostatní podobnou zeď jako Jaiči. Manga také říká, že někdy člověka nebolí otevřené odmítnutí. Někdy mnohem víc bolí neúplné přijetí.
Pokud bych se podívala i na ostatní postavy, líbí se mi, jak Mike na první pohled vyčnívá. Samozřejmě, vedle japonských postav působí jako obrovský chlupatý medvěd. Jeho povaha je však nejen přátelská, ale především laskavá a upřímná. Manžela skutečně miloval a cesta do Japonska pro něj má velkou váhu. Je chápavý, nebojí se podat pomocnou ruku a je v něm nedozírný smutek.
Kana je pro mě zase představitelkou těch upřímných a nevinných dětí, které často věci berou úplně samozřejmě a ani je nenapadne soudit. Proč věci komplikovat, když mohou být tak jednoduché?
Povedlo se převést emoce na stránky mangy?
Co považuji za důležité zmínit, je i kresba. Nepůsobí ani zjednodušeně, ani přehnaně. Pracuje s detailním zpracováním jednotlivých postav, dobře je rozlišuje a velmi šikovně ukazuje i výrazy tváří. Krásně se tak příběhem proplouvá, jelikož vizuální stránka působí jako dokonalý doprovod k dialogům. Najdou se i momenty, kdy samotná kresba dokáže říct víc než dialog. Vidíte tak opravdu skutečné lidi se skutečnými emocemi.
Komu bych mangu Manžel mého bratra doporučila? Všem, koho LGBT téma zajímá, je jeho součástí, ale také lidem, kteří od něj mají určitý odstup nebo pocit, že se jich to netýká. Je to totiž příběh o rodině, nevyřčených věcech, předsudcích a vztazích, který vás donutí se zamyslet i nad sebou samým.
Zdroje: Autorský text, hostbrno
