V Japonsku a Jižní Koreji, kde jsou propracovanost, úspěch a disciplína považovány za standard a normu, se začíná tiše ozývat něco nečekaného. Ne v podobě rebelie nebo protestu. Jedná se o vědomé rozhodnutí zpomalit a nevyhořet, tzv. slow life.
Když se řekne Jižní Korea a Japonsko, jako první Evropana napadne perfekcionismus a plné pracovní nasazení, které nezřídka končí smrtí. Z toho důvodu se mnoho Japonců a Korejců z generací mileniálů a Gen Z stále více obrací k životnímu stylu, který je o vědomém zpomalení, meditaci a klidu. Mladí, ale i starší si volí samotu, procházky v přírodě, pomalé dny a návrat k tichým rituálům a svému vlastnímu vnitřnímu světu. V Jižní Koreji tomu říkají honjok (život o samotě, ale ne osaměle), v Japonsku jde o yutori (život s prostorem). A právě v této malé změně se rodí malá, tichá revoluce.
Společenský kontext: Výkon je vnímán jako standardní norma
Japonsko a Jižní Korea patří mezi země, kde je výkon považován za součást identity, není jen pracovní odpovědností. Od velmi raného věku jsou děti vedeny k disciplíně a dokonalosti – od dětí se vyžadují výborné známky, které vedou k prestižním školám a úspěšné kariéře. Úspěch je vnímán jako povinnost, ne cíl. Přepracování v Japonsku dosáhlo takové úrovně, že pro něj vznikl pojem karoshi – smrt z přepacování. V Jižní Koreji je naprosto běžné, že člověk pracuje 50 až 70 hodin týdně (včetně víkendů). Pracovní kultura je založena na formalitě a hierarchii s důrazem na kolektiv. Pod tímto tlakem je tak duševní zdraví vystavováno zkouškám. Jižní Korea má i kvůli tomu jeden z nejvyšších výskytů sebevražd mezi mladými v rámci zemí OECD. Japonsko zase trpí chronickým stresem a častou izolací mladých. Uprostřed toho všeho se proto v mladších lidech ozývá tichá forma revoluce, kterou lze vidět i na TikToku, kdy se mladí natáčejí během jednoho pracovního dne s otázkou: „Je tohle život, který mně čeká až do smrti?“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Jižní Koreji se prodává víc kočárků pro psy než pro děti. Mladí radši vychovají štěně
Slow life jako tichá forma jemného odporu
Ve společnosti, kde se očekává, že bude jednotlivec neustále výkonný, dostupný a přizpůsobovat se kolektivu, může být taková volba zpomalit odvážnější, než hlasitý protest. Slow life, v překladu pomalý život, není jen trend a současná filozofie, ale vnitřní rozhodnutí: nepodřídit se tempu, které spíše škodí, než prospívá. V Japonsku a Jižní Koreji proto stále více lidí pracuje z domova, vyhýbá se přetížení a spíše než město volí venkov, kde si vytváří své malé zóny klidu. Není to lenost. Není to izolace. Je to vědomé zpomalení, když lidé sami určují, kdy se vzbudí, jak dlouho bude trvat jejich přestávka s čajem či jak stráví den. Pro mnohé v těchto zemích je to forma tichého protestu, který zároveň znamená návrat k sobě samému.
Yutori sedai: Tzv. uvolněná generace v Japonsku
Od 80. let 20. století se v Japonsku začaly rodit změny, které se projevily na generaci zvané také jako Yutori sedai, neboli „uvolněná generace“. Jedná se o použití slova yutori, v překladu „prostor“ či „uvolnění“. Na konci 80. let japonská vláda zaváděla školní reformy, které postupně snižovaly tlak na studenty, což znamenalo méně hodin ve škole, méně domácích úkolů, kdy dítě mělo více volného času. Pro tuto generaci (u nás nazývanou také Mileniálové) tento uvolněný přístup znamenal kromě méně stresu i nový pohled na život v podobě zkoumání, co je baví. Je to generace, která se méně nechává svazovat společenskými očekáváními a více vyhledává rovnováhu mezi kariérou a soukromím. V jejich přístupu navázala i Generace Z. Mnozí se rozhodli pro život v minimalistickém stylu – méně společenských závazků, méně materialismu, více času pro objevování sebe a přírody. Obě generace již odmítají být otrokem systému, ale pánem ve svém vlastním životě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Matcha trend si vybírá svou daň: Japonsko nezvládá enormní nárůst spotřeby ve světě
Honjok: Život v samotě, ne v osamělosti v Jižní Koreji
V Jižní Koreji se v současnosti velmi viditelně rozšířil tzv. honjok, neboli život, ve kterém si člověk vybírá samotu, která neznamená izolovanost a osamělost. Slovo honjok je kombinací slov hon (samota) a jok (zábava či společnost lidí), což symbolizuje soběstačnost a nezávislost. Korejci se stále více rozhodují pro samostatné bydlení, sólo posezení v restauraci či sólo výlety do zahraničí, čemuž se přizpůsobují restaurace, kavárny a cestovní agentury, které dosud preferovaly rezervaci pro dva a více lidí. Nejde o izolaci, ale o vědomou touhu po vlastní svobodě a duševní pohodě. Je to pro mnohé ochrana před společenskými očekáváními, tlakem a neustálým hodnocením. Honjok je způsob života, ve kterém si člověk vytváří vlastní rytmus života, který není závislý na jiných, ale na vnitřním naplnění a pokoji.
Krása jednoduchosti a ticha nalezená v estetice pomalosti
Pomalá forma života se v Japonsku a Jižní Koreji propojuje s estetikou. V Japonsku jde o koncept známý také jako wabi-sabi, tj. krása ticha, nedokonalosti a plynutí času. Součástí wabi-sabi jsou pomalé rituály, jako je například psaní deníku, procházky lesem, příprava čaje či pěstování rostlin. Nejde jen o návrat k přírodě a činnosti, ale je to znovu způsob, jak žít v přítomném okamžiku. V Jižní Koreji je tento přístup stále více patrný ve videích na sociálních sítích, ve kterém se lidé zaměřují na pomalé vaření, tiché mluvení, rozjímání u čaje či jemné barvy a rozhovory. Vzniká tím alternativa a kontrast vůči hlučnému světu, po kterém lidé touží.
Zdroj: thetimes, koreatimes, theguardian, asiasociety, business-standard
