Naše redakce měla možnost zhlédnout film Na kordy, na jehož veřejné předpremiéře v pražském Kině Pilotů nechyběla ani sama režisérka Nelicia Low. Přinášíme vám tak naše dojmy z akce i upřímnou recenzi filmu, za který režisérka získala nejedno prestižní ocenění.
Snímek Na kordy měl svůj debut v České republice již v roce 2024 v rámci Filmového festivalu v Karlových Varech. Singapurská režisérka Nelicia Low se tehdy prošla po červeném koberci spolu s hlavními hrdiny filmu, herci Liu Hsiu-funem, který ztvárnil roli mladšího z bratrů Ziijeho, a Tsao Yu-ningem, jenž se ujal role Zihana. Z festivalu si odnesla cenu za režii. V našem exkluzivním rozhovoru také prozradila, že jí ocenění otevřelo mnoho do té doby zavřených dveří a výrazně ovlivnilo její život.
Bylo velmi potěšující vidět Nelicii Low osobně v Kině Pilotů. Její přítomnost naznačovala, že jí záleží nejen na prezentaci filmu, ale především na samotném publiku. Již několikrát zmiňovala, že české publikum je spolu s tím korejským jejím nejoblíbenějším. Příjemný úvod ze strany organizátorů i režisérky samotné, v kombinaci s možností vzít si s sebou do sálu víno a pohodlně se usadit, zajistil, že jsem měla od filmu velká očekávání. A musím přiznat, že je naplnil.
I přesto, že jsem byla připravena na psychologické drama, pochmurná atmosféra na začátku filmu mě lehce zaskočila. Ať už to bylo zvolenými záběry, doprovodnou melodií nebo mlhou, která zahalila úvodní scény do mrazivého oparu, věřím, že právě tento můj výsledný pocit byl záměrem. V podobně mlhou zastřeném světě se pohybujeme po celou dobu filmu. Vlastně mohu s jistotou říct, že celý snímek působí jako sen.
Na začátku příběhu se setkáváme s mladým a plachým šermířem Ziijem, který žije sám se svou matkou, barovou zpěvačkou. Už v úvodu filmu zjistíme, že Zijie má také bratra – Zihana, jehož návrat z nápravného zařízení a vlastně i pravou identitu se matka snaží všemožně ututlat. Starší syn byl odsouzen, a přestože je sám přesvědčen o tom, že šlo o nehodu, matka ho zavrhla. Zijie však pevně věří v bratrovu nevinu. Když se tedy dozví, že se Zihan vrací z vězení, pokusí se ho vyhledat.
V tomto ohledu hraje šerm významnou, nejen symbolickou roli. Starší bratr Zihan byl oproti svému sourozenci několikanásobným mistrem v tomto sportu. Samotná režisérka filmu reprezentovala svou zemi v šermu a přiznává, že do prostředí snímku promítla vše, co zná a co zažila. Během Q&A vyprávěla o tom, že když natáčela, bývalí soupeři z tchajwanského týmu naplnili autobusy svými svěřenci a poslali je na natáčecí plac, aby hráli komparzisty v šermířských scénách. V roli školního trenéra se tak objevil bývalý soupeř a dobrý přítel režisérky Chen Tzu-ying.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rozhovor s režisérkou filmu Na kordy: Nelicia Low chválila festival ve Varech, zúčastnila se předpremiéry v Česku a k šermu má opravdu blízký vztah
Jakmile se bratři setkají, nedokážete určit, zda to bylo správné rozhodnutí, nebo nikoliv. V každé části příběhu působí jejich vztah jinak. Nejsilnějšími momenty jsou však záběry, kdy si bratři upřímně hledí do očí a snaží se navzájem rozplést chaotické emoce, které jimi proplouvají. Kamera kolem nich krouží, jako by představovala začátek souboje. Tento záběr se ve filmu opakuje několikrát. V určité fázi filmu si však k Zihanovi získáte sympatie. Najednou je vám blízký, chcete ho znovu propojit s rodinou a věříte v jeho nevinu. Vše se ale jedinou scénou dokáže znovu otočit. Manipuluje s vámi i skrze plátno.
Režisérka plně využívá nepopulární stránku mateřství a lidských instinktů. Po celou dobu tahá za nitky, kterými vás dostane přesně do té nepříjemné pozice balancování vlastních pocitů. Nelicia využila dětskou senzibilitu a předvedla ji na naprosto dokonalém příkladu. Mladší bratr situaci vnímá a začíná si uvědomovat, že jeho matka možná měla pravdu. Z pohledu matky bratrů, v podání fenomenální herečky Ding Ning, to byla hotová muka. Vědomí, že mé vlastní dítě je takové, jaké je. A já, jako matka, jsem ho sama odsoudila.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Manga Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta vás vtáhne do světa děsu, prastarých entit a šílenství
Režisérku k natočení filmu inspiroval vztah s jejím autistickým bratrem. Když byla mladší, bratrův stav nechápala. Jako dítě měla vedle sebe milujícího a starostlivého staršího bratra. Teprve v dospělosti zjistila, že jejich vztah byl vymyšlený a odehrával se jen v její hlavě. Přijetí této skutečnosti pro ni bylo bolestivou cestou. Stejnou, jakou absolvuje Zijie.
V jednom z rozhovorů Nelicia uvedla, že napsala postavu Zihana jako někoho, kdo si je příliš jistý svou schopností okouzlovat a manipulovat, kdo je arogantní a libuje si v tom, že mu jeho mladší bratr věří a obdivuje ho. Velmi jsem ocenila spoustu vedlejších linek, které mi umožnily vžít se do postav, získat si k nim vztah a lépe je poznat. Některé scény byly neuvěřitelně nepředvídatelné. Doporučuji se zaměřit na trénink bratrů v zahradě nebo konverzaci v baru. Celá scéna působí až abstraktně.
Nedílnou součástí atmosféry celého snímku je hudba. Nebyla to však kombinace skladeb Neila Sedaky s klavírním doprovodem a nečekaným skokem do zvuku metalové kapely Elephant Rose, která mě posadila na zadek. Nelicia na konci představení mluvila o komponování zvuku posledního švihnutí kordem ve finálové části filmu. Tento švih tvořilo 16 různých hudebních nástrojů. Tento fakt byl stejně dechberoucí jako samotný závěr filmu.
Posledních deset minut jsem neměla tušení, na co se dívám a co se děje. Nerada bych prozradila konec, ale musím přiznat, že byl pro mě nečekaný a vyrval mi srdce z hrudi. V sále bylo ticho a teprve po několika dlouhých vteřinách se ozval potlesk, který mě vrátil zpět do reality. Příběh však zanechal emocionální apokalypsu v mojí hlavě a trvalo mi dlouho, než jsem všechny dojmy ze snímku vnitřně zpracovala. Film je názornou ukázkou toho, že ne vždy je člověk takový, za jakého jej máme. Doporučuji!
Zdroj: autorský text, Pilot film
