Máte rádi překvapení? Čokoládu, květiny nebo malý dáreček od někoho blízkého? Tohle je ale úplně jiná krabička. Na první pohled nenápadná, uvnitř ukrývá něco, co byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli. A nejhorší na tom je, že jakmile ji otevřete, už není cesty zpět.
Dny se zkracují, venku klesá teplota, počasí se zhoršuje a my se stahujeme do tepla. Možná utíkáme jen před zimou, možná ale i před něčím, co na nás může číhat za rohem ve tmě, kde nás zrazují oči a fantazie přebírá kontrolu nad všemi racionálními myšlenkami. Dnes jsme pro vás připravili příběh, který vám možná vnukne podivnou myšlenku a kvůli němuž se už na žádnou krabici ani nádobu nebudete dívat stejně jako dřív.
Zmizely celé vesnice
Náš příběh začíná u zvědavého muže, který miluje Koreu, přesněji řečeno její „temnou historii“. Při jedné ze svých výprav za místním folklórem se ocitl sám v lese. Než stačil najít útočiště, začalo hřmít, blýskalo se a déšť mu stékal do očí. Obával se, zda mu vydrží baterka, ale když se zdálo, že v okolí není nic než kapky deště, zahlédl mezi skalami průchod.
Prostor byl právě tak velký, aby jím mohl projít dospělý člověk. Všechno nasvědčovalo tomu, že šlo o důlní šachtu. Světlo baterky nedosáhlo na konec chodby, ale místo aby v něm tato skutečnost vyvolala strach, probudila v něm zvědavost. Vyrazil vpřed. Šel a šel, ale východ byl stále v nedohlednu. Když už ztrácel veškerou naději a chtěl se otočit, uslyšel zvuk deště. Před sebou spatřil něco, co připomínalo otvor, ale únava už byla silnější než on a muž přímo na tom místě zkolaboval.
MOHLO BY VÁS TAKY ZAJÍMAT: Tajemná legenda spojovaná se samuraji: kruté rituály na dívkách děsí celé generace
Ráno mu chvíli trvalo, než se zorientoval, ale postupně si začal vybavovat události předchozí noci. Byl krásný slunečný den, když opustil důlní šachtu, která připomínala spíše průchod skrz skálu. Slunce ho hřálo na kůži, ale jakmile vyšel na pole, ztuhla mu krev v žilách. Kamkoli se podíval, všude viděl náhrobky. Většina z nich byla sice ošuntělá, ale byl si jistý, že jde o hroby.
Nebyly to však obyčejné hroby. Bylo jich tolik, že tam museli být pohřbeni lidé z několika vesnic. Nejzvláštnější na tom bylo, že na náhrobcích byla uvedena pouze ženská jména. Pokud se tam přece jen objevilo nějaké mužské jméno, patřilo chlapci, který zemřel ještě v dětství.
Stařec s tajemstvím
Co se mohlo stát? Epidemie? Přírodní katastrofa, při níž zahynuly pouze ženy a děti? Místo odpovědí však toto místo přinášelo jen další otázky. Muž se proto obrátil na úřady a vydal se na matriční úřad hledat záznamy, ty mu však nepomohly. Vyptával se také místních obyvatel. Ti o pohřebišti věděli, ale důvody jeho vzniku neznali. Všichni věděli jen jedno: stalo se tam něco strašného a nezůstal nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět. To si však jen mysleli.
Badateli se podařilo získat první stopu: někteří lidé z této oblasti emigrovali do dnešního Ruska. Po roce pátrání se mu tam podařilo najít starého muže, který příběh o tomto záhadném místě znal od svého prapradědečka. Stařec si chtěl toto vyprávění vzít s sebou do hrobu, ale badatel ho tak dlouho přemlouval, až mu nakonec tento pekelný příběh odvyprávěl.
Záhadné nádoby
Jedna hora představovala jeden kmen a příslušníci jiného kmene znamenali nebezpečí. Byli to nepřátelé. Tam, kde ses narodil, jsi zůstal celý život a nepletl ses do záležitostí okolního světa. Jednoho dne však horu, na níž žil prapradědeček, zachvátil požár, který se nedal zastavit. Většině obyvatel se podařilo uprchnout, ale o pomoc museli požádat příslušníky jiného kmene, cizince a nepřátele. Přivítání nebylo zrovna vřelé. Nezabili je, ale podmínky, které jim připravili, byly nelidské. Muži museli pracovat jako otroci, zatímco ženy a děti si jejich věznitelé nechávali pro své radovánky.
MOHLO BY VÁS TAKY ZAJÍMAT: Rakve jsou místo země ve vzduchu: Z podivné filipínské tradice, která by u nás vyvolala odpor se vám sevře žaludek
Ženy otěhotněly a tehdy to všechno vypuklo. Muži nedokázali snést představu, že by ženy donosily děti z cizího kmene. Zabili své ženy a dcery, rozřezali jejich těla, vyňali z nich plody a rozdrtili je.
„Takže ony jsou v těch hrobech?“
Stařec na mužovu otázku jen zavrtěl hlavou. Žádné hroby nedostaly. Jejich ostatky byly uloženy do nádob.
Jako by samotný horor zabíjení nestačil, ve vesnici se po události, kdy si jedno z dětí odneslo jednu z těchto nádob domů, začaly dít podivné věci. Právě toto dítě jako první postihla nevysvětlitelná kletba. Krátce po něm zemřela jeho matka a následovaly další ženy a děti z obou kmenů. Zatímco jeden kmen pátral po příčinách úmrtí, kmen starcova prapradědečka využil příležitosti a se zbylými ženami a dětmi uprchl na jinou horu, kde se spřátelili s tamními obyvateli. Jejich minulost je však nakonec dostihla, když jejich nepřátelé zjistili, co stojí za všemi úmrtími. Příčinou byla právě ona nádoba, kterou se jim podařilo otevřít.
Než se do hor dostali vyšetřovatelé z hlavního města, v regionu už nezůstaly žádné ženy ani děti. Příslušníky nepřátelského kmene odvezli do města a popravili, zatímco prapradědeček se zbylými uprchlíky zamířil na sever. Lidé z města se kletby a zlých duchů tolik báli, že ženám a dětem postavili hroby. Nádobu úřady pravděpodobně zničily.
V Japonsku má kletba podobu krabičky
Velmi podobný příběh se traduje i v Japonsku. Jde o krabičku Kotoribako, což v překladu znamená „krabička, která unáší děti“. Zmínka o Kotoribako se poprvé objevila na portálu 2channel, kde se jeden muž svěřil se svým děsivým zážitkem. Jedna z jeho kamarádek našla ve stodole dřevěnou krabičku. Nepodařilo se jim ji otevřít a teprve později se dozvěděli, jaká krvavá historie se za ní skrývá.
Japonskou krabičku provází podobný příběh jako korejskou nádobu. Vypráví o utrpení jedné vesnice v druhé polovině 19. století, kdy obyvatelé použili Kotoribako jako prostředek ochrany před svými utlačovateli. První krabička nesla název Chippou a vesničané během následujících 13 let vyrobili dalších 16 kusů. Jejich výrobu zastavila až tragédie, která postihla vlastní komunitu. Jeden chlapec si totiž spletl Kotoribako s hračkou, odnesl si ji domů a do rána v jejich příbytku zemřely všechny ženy i děti.
MOHLO BY VÁS TAKY ZAJÍMAT: Vypadá jako roztomilá hračka, z obětí však dělá bezmocné tvory: Nebezpečný predátor útočí přímo na tvář
Kotoribako proklíná svého majitele i jeho blízké tím, že na ně sesílá nemoci a staví jim do cesty překážky. I v tomto případě mohou být postiženy pouze ženy a děti. Kletba údajně začne působit, i když se na krabičku pouze podíváte, a vaše orgány se pak postupně rozpadají. Podle rozšířeného přesvědčení může tímto způsobem vyhladit celý rod. Na internetu lze najít několik návodů na výrobu takové krabičky smrti.
Hlavním zdrojem síly Kotoribako je část dětské mrtvoly. Jeden návod uvádí, že čím více ostatků krabička obsahuje, tím silnější a déle působící je její kletba. Podle počtu těl se krabičky dělí do sedmi kategorií, které mají vlastní názvy: Ippou, Nihou, Sampou, Shihou, Gohou, Roppou a Chippou. U poslední z nich se odhaduje, že kletba trvá až 140 let. Kotoribako si nesmíte plést s typickým japonským suvenýrem ani s takzvaným „mystery boxem“. A za žádných okolností si ji neberte domů, pokud nechcete vyhladit celý svůj rod.
Zdroje: Autorský text, Medium, Japan Makes Me Scared, The Ghost in My Machine, Grimoire of Horror