Tichý ranní vzduch rozčesává koruny stromů a tlumené kroky sběračů květin narušují okolní ticho. Pro místní obyvatele je to každodenní rutina, avšak v hustých křovinatých porostech číhá neviditelné nebezpečí. Stačí jediný neopatrný krok, prasknutí větve a ticho přeruší obrovský řev a bleskový útok. V tu chvíli začíná boj o život, ve kterém má člověk jen mizivou šanci. Na koho si dávat v lesích pozor?
Roztomilá tvář, pomalé pohyby a pohled, který připomíná spíše neohrabanou hračku než nebezpečného dravce. Příroda nás často dokáže oklamat a v říši zvířat to platí dvojnásob. Zatímco při pohledu na velké kočkovité šelmy okamžitě zpozorníme, drobnější nebo „líně“ působící druhy v nás vyvolávají falešný pocit bezpečí. Stejně jako u nás ve střední Evropě můžeme podcenit setkání s menším divočákem nebo zraněnou zvěří, v asijských džunglích tento vizuální klam vede k mimořádně nebezpečným situacím.
Jedná se o medvěda pyskatého, známého také jako medvěd lenochodovitý nebo v angličtině jako sloth bear. Mnozí ho znají také z pohádky Kniha džunglí, kde právě tento medvěd ztvárnil postavu Balúa. Tito tvorové jsou menšího vzrůstu než například typičtí američtí černí medvědi, kterým se podobají, a jejich stravu tvoří především med, ovoce a hmyz. Vzhled však klame. Setkání s tímto druhem se totiž téměř vždy vyznačuje nekompromisním útokem. Na rozdíl od většiny zvířat, včetně našich karpatských medvědů, kteří se při překvapení často snaží ustoupit a uniknout, medvěd pyskatý z boje téměř nikdy neustupuje. Hned útočí.
Monstrum z Mysore a podstata jeho agresivity
Když se řekne nejnebezpečnější zvíře Asie, mnohým se vybaví tygři nebo nebezpeční hadi. V roce 1957 však oblast Mysore v Indii terorizovala šelma, která za sebou zanechala nejméně 12 mrtvých a 24 těžce zraněných lidí. Podle zjištění bioložky Nehy Sinha a zprávy CBS News nešlo o hledanou kočkovitou šelmu, ale právě o tohoto hmyzožravého medvěda.
Podle odborníka Nishitha Dharaiyu z Centra pro výzkum volně žijících živočichů na BKNM University je jejich útok obrannou strategií – snaží se opticky zvětšit svůj objem, postaví se na zadní nohy a útočí předními tlapami vybavenými dlouhými, ostrými drápy. Pro člověka jsou tyto údery zničující, protože směřují přímo na hlavu a obličej, což může vést k trvalým následkům nebo dokonce ke smrti.
Agresivita jako evoluční nástroj
Ačkoli medvědi pyskatí neloví savce, jejich výbušná povaha má hluboké evoluční kořeny. Vědci a výzkumníci ve studii publikované v časopise Scientific Reports poukazují na to, že se tento druh v asijských lesích vyvíjel po boku obávaných predátorů, jako jsou tygři. V boji o přežití se jim osvědčil okamžitý, bleskový protiútok namísto útěku.
Analýza 43 zdokumentovaných střetů mezi medvědem pyskatým a tygrem ukázala, že ve většině případů medvědí zastrašovací taktika zabrala a tygr ustoupil. Zatímco šelmy dokážou z boje rychle utéct, člověk nemá šanci před rozzuřeným zvířetem uniknout. Podle celosvětového výzkumu útoků velkých masožravců na lidi v letech 1950 až 2019 bylo zaznamenáno až 1 337 útoků medvěda pyskatého, což převyšuje i statistiky útoků tygrů či lvů.
Střet dvou světů při sběru mahuy
Proč však dochází ke konfliktům s lidmi tak často? Odpověď spočívá v měnící se asijské krajině, rozšiřování lidských sídel a odlesňování. Odborníci ze studie publikované v časopise PLOS ONE pod vedením Aniruddha H. Dhamorikara analyzovali stovky konfliktů v koridoru Kanha-Pench ve státě Madhjapradéš. Zjistili, že až 81 % útoků se odehrálo přímo v lese, přičemž nejkritičtějším obdobím byl sběr lesních plodů a dalších rostlinných produktů, zejména květů stromu mahua.
Květy mahua jsou oblíbenou pochoutkou medvědů, zároveň však představují pro místní chudé komunity, zejména kmen Gond, klíčový zdroj obživy a surovinu pro výrobu tradičního nápoje. Sběrači vyrážejí do lesa za úsvitu, kdy je viditelnost nízká. Postupují tiše a odděleně, čímž mohou nevědomky překvapit medvěda při krmení. Výsledkem bývá právě nečekaný a drtivý útok.
Hlad, vzteklina a extrémní případy
Ačkoli jsou útoky obvykle bleskovou obrannou reakcí, v Asii se vyskytují i případy, které se vymykají běžnému chování zvířat. Stejně jako v Evropě, kde občas zaznamenáváme případy neobvykle agresivní zvěře v důsledku nemoci, i v indických rezervacích se vědci setkávají s extrémními výjimkami.
Portál CBS News informoval o tragické události v národním parku Panna, kde medvěd zabil manželský pár vracející se z chrámu. Zvíře následně strávilo několik hodin u ostatků obětí. Lékařské vyšetření po odchytu zvířete potvrdilo, že medvěd trpěl vzteklinou v pokročilém stadiu. Tento případ byl výjimečný, protože testy vyloučily, že by zvíře konzumovalo lidské maso.
Hledání cesty k mírovému soužití
Vzhledem k tomu, že populace medvěda pyskatého je zařazena mezi ohrožené druhy a na celém světě žije méně než 20 000 jedinců, snaží se ochránci přírody najít řešení, která ochrání jak lidi, tak zvířata. Medvědi jsou totiž důležitými „inženýry ekosystému“ – regulují populace termitů a roznášejí semena rostlin. Otázka soužití s velkými zvířaty je tak palčivým tématem nejen na Slovensku či v České republice, ale stejně tak v celém asijském regionu.
Výzkumný tým pod vedením Nishitha Dharaiyu začal do rizikových oblastí distribuovat speciální tyče zvané „ghanti kathi“. Jedná se o hůlky vybavené zvonky a tupými hroty. Zvuk zvonků včas varuje medvěda před přítomností člověka a dává mu čas se vzdálit. Pokud se zvíře přesto přiblíží na nebezpečnou vzdálenost, tupé hroty mohou člověku pomoci medvěda odrazit, aniž by mu ublížil. Preventivní opatření, jako je vydávání hluku nebo prořezávání hustého porostu v blízkosti cest, výrazně snižují riziko nečekaných setkání.
Zdroj: Characteristics of human- sloth bear (Melursus ursinus) encounters and the resulting human casualties in the Kanha Penchcorridor, Madhya Pradesh, India, BBC, CBS News, Backpacker, Sloth bear attacks: regional differences and safety messaging