Možná jste už někdy slyšeli o tom, že tetování je v Japonsku tabu. Možná už ale nevíte, proč tomu tak je. Tato problematika totiž sahá až do dálné historie a obyčejů země. Dnes se do tajů a kouzel japonské tetovací kultury společně ponoříme.
Tetování v Japonsku není žádnou novinkou. První dochované zmínky zahrnovaly již období Jomon, zhruba pět tisíc let před naším letopočtem. V té době byly nalezeny potetované hliněné figurky, a některé i se známkami skarifikace, což je proces záměrného jizvení kůže, většinou v podobě nějakého obrazce. Tehdy se zdálo tetování normální. Již zmíněné stigma vzniklo až někdy v roce 720 našeho letopočtu, kdy Japonci začali tetovat zločince. Jednoduchá značka na čele vám okamžitě naznačila, s kým máte tu čest. Tetováni totiž byli jen ti nejhorší z nejhorších.
V období Edo byl naopak inkoust pod kůží považován za stylový a módní. Poprvé se objevila forma tradičního japonského tetování s názvem irezumi, které vzniklo někdy mezi 17. a 18. stoletím našeho letopočtu. Také se začala praktikovat forma umění na dřevotisk, nejčastěji vyobrazující přírodu a zvířata. Velký zájem o tetování měla na svědomí čínská novela Suikoden (česky Příběhy od jezerního břehu), ve které se ve velké míře objevovaly potetované postavy.
Další zlom přišel ze strany panovníků, kterým se nezamlouvalo, že postavy autorit byly považovány za antagonisty, a naopak potetovaní byli hrdinové. A tak začala prohibice. V 19. století ještě přitvrdila, a to během kolonizace Asie. Japonská vrchnost se bála, že by lidé ze Západu viděli tetování jako něco barbarského a nepřirozeného. Nejvíce tento zákaz platil v přímořských oblastech. Ve vnitrozemí nebyl tak přísný. Toto národní omezení nakonec zastavily až roku 1948 americké okupační síly. To mělo za následek nespočet filmů o japonské mafii yakuza, ve kterých se to potetovanými mafiány jen hemžilo. Pravděpodobně odtud pramení dnešní zdrženlivost hlavně u starších lidí.
V dnešním moderním světě už však můžeme vidět jisté změny. Například až do roku 2020 museli mít tatéři v Japonsku zdravotní licenci. Stále ale platí, že pokud s tetováním přijdete do veřejného bazénu nebo onsenu, což jsou japonské horké prameny, budete mít problém. V případě malého tetování vám dají náplast, abyste pomalovanou partii zakryli. Pokud však nepůjde schovat, dovnitř vás vůbec nepustí, nebo si budete muset zaplatit za soukromý onsen.
Zdroj: japanswitch, jrpass, tsunagujapan
