Růžové cedule na vlakových nástupištích a pečlivě oddělené vagony mohou nejednoho cestovatele zaskočit. Za jejich vznikem stojí závažný problém, se kterým se mnoho cestujících potýká dodnes. Vyhrazené vozy jim mají nabídnout větší bezpečí, i přesto však vyvolávají spoustu otázek.
Představte si dopravní špičku v ranním Tokiu. Vlaková nástupiště praskají ve švech, cestující jsou do vozů vtlačováni silou a celá atmosféra místa je napjatá a dost chaotická. Najednou se však před vámi otevřou dveře vagonu, který se zdá být téměř prázdný. Zní to jako zázrak z čistého nebe, že?
Jenže tento zázrak může pro nezasvěceného cestovatele velmi rychle přerůst v nepříjemnou situaci. Tyto netradiční vagony jsou totiž určené pouze pro ženy a mužům je do nich vstup zakázán.
Mají důležitý význam a v dnešní době jsou neodmyslitelnou součástí japonské veřejné dopravy.
Přes sto let v provozu
Ačkoliv by se to mohlo zdát překvapivé, oddělené vagony nejsou v Japonsku žádnou novinkou. Jejich kořeny sahají až do první poloviny minulého století, konkrétně do roku 1912. Tehdy byly na lince Čuó zavedeny speciální vozy pro studenty a studentky. O několik let později, v roce 1920, se tímto nápadem inspirovalo město Kóbe, kde zavedli vagony pouze pro ženské cestující ve veřejné dopravě.
Po skončení druhé světové války si Japonsko prošlo masivní urbanizací. Městský životní styl se výrazně zrychlil, což mimo jiné vedlo i k extrémnímu přeplnění vlaků. V davu lidí tak během ranních a večerních špiček docházelo k tlačenicím. Mnohdy se kvůli nim ženy a malé děti do vagonů vůbec nemohly dostat. Proto byly zavedeny speciální vozy pro ženy a děti, které na zmiňované lince Čuó fungovaly až do roku 1973.
Temná strana přeplněných vlaků
Nejnovější kapitola dámských vagonů se ale začala psát na počátku tohoto tisíciletí, a to z podstatně závažnějšího důvodu. Vozy mají totiž pomáhat v boji proti sexuálnímu obtěžování a nevyžádanému osahávání, se kterým se ženy v Japonsku dodnes setkávají a mají z něj oprávněný strach. Japonština má pro takovéto chování dokonce i speciální výraz – čikan (痴漢, チカン, nebo ちかん).
Díky tomu, že se problém začal více probírat v médiích a dlouho udržované tabu opadlo, bylo možné učinit alespoň nějaký krok k ochraně žen ve veřejné dopravě. A tím jsou právě oddělené vagony.
Linka Keió byla jednou z prvních, které vozy zavedly. Po úspěšném zkušebním období v roce 2001 nasadila společnost dámské vagony na všech spojích jezdících v dopravních špičkách.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Slibovali jim duchovní osvícení a lepší život. Místo spásy ale rozpoutali jedno z nejhrůznějších pekel, jaké kdy nevinní lidé zažili
V Ósace byly tyto vagony zavedeny poprvé v roce 2002 na lince Midósudži, která měla v té době pověst nejrušnější trati s nejvyšším počtem nahlášených případů obtěžování. Během jediného roku zde pak klesl počet hlášených útoků o třetinu. Proto se dámské vozy staly nedílnou součástí tamní veřejné dopravy.
Jak vagon poznat, když stojím na nástupišti
Pro neznalého turistu je většinou orientace v japonské veřejné dopravě výzva sama o sobě. Avšak rozpoznání vozu pro ženy není zase až takový oříšek. Vagony jsou totiž popsané a viditelně označené na několika místech.
Přímo na dveřích a oknech soupravy najdete nápadné růžové samolepky, na kterých je uveden kandži nápis 女性専用車両, v překladu „Pouze pro ženy“, doplněný i o anglický překlad, aby si jej mohli jednoduše přečíst cizinci. Stejné barevné značení se nachází i přímo na podlaze nástupiště v místech, kde zastavují dveře daného vagonu.
Kdy a kde dámské vozy fungují?
To, že je vůz označen jako dámský, však neznamená, že je tak využíván po celý den. Alespoň tedy ve většině případů.
Doba fungování jednotlivých vagonů se liší podle konkrétního města. V oblastech, jako je Tokio, Kjóto nebo Fukuoka, platí zákaz vstupu mužům do dámských vozů ve všední dny během ranní dopravní špičky. Nejčastěji tedy od 7:30 do 9:30. Mimo tyto vyhrazené hodiny se z vagonu stává běžný vůz přístupný všem cestujícím bez rozdílu.
Úplně jiná je ale situace v Ósace. Na některých tamějších klíčových tratích, jako jsou například JR Osaka Loop Line a Midósudži, fungují dámské vozy po celý den. Mužům je zde vstup bez výjimek zakázán.
Kdo do takového vagonu vlastně může?
Ačkoli by se mohlo zdát, že je vůz určen pouze ženám, existují i výjimky. Ty jsou ale přesně definovány a mají jasné hranice.
Dopravci se oddělenými vagony snažili myslet i na skupiny cestujících, které potřebují zvýšenou ochranu nebo asistenci. Kromě žen všech věkových kategorií tak tyto vagony mohou využívat například malé děti v doprovodu maminek. Malí chlapci mají vstup povolen zpravidla do věku základní školy.
Dále mají do vagonů přístup mužští cestující se zdravotním znevýhodněním a jejich doprovod.
Prázdný vagon jako past na turisty
Během ranní špičky na neznalé turisty, především tedy muže, čeká menší past.
V této době, kdy jsou vagony souprav veřejné dopravy narvány k prasknutí, se totiž jeden narůžovělý vůz může zdát podezřele prázdný. A v takové situaci se zmatený cestovatel rozhodne vběhnout dovnitř, aby se nemusel mačkat mezi ostatními. Během několika sekund mu je ale jasné, že jako jediný muž, na kterého se okamžitě upřou nepříjemné a pohoršené pohledy, nemá ve vagonu co dělat.
NENECHTE SI UJÍT: Zážitek na celý život, ale i světový unikát na hraně nebezpečí: Mezi stánky s jídlem projíždí skutečný vlak jen pár centimetrů od lidí
Jak se tedy zachovat, pokud jako zmatený turista do dámského vagonu vběhnete? Hlavně nepanikařte. Nikdo vás nemůže násilím z vozu vyhodit. Už vůbec ne za jízdy. Neúmyslný vstup nezpůsobí žádnou velkou katastrofu, pokud zareagujete klidně. Na příští stanici stačí jednoduše přejít do jiného vagonu, aniž byste na sebe poutali pozornost.
Široká veřejnost má ve věci jasno
Vozy pouze pro ženy si našly příznivce a opravdu silnou podporu veřejnosti. Kromě dotčených žen systém podporují například i rodiče, kteří se strachují o bezpečí svých dětí. Ty se s nepříjemným chováním ze strany spolucestujících mohou setkávat při cestě do školy nebo při cestování s kamarády.
„Mám dospívající dceru, která dojíždí do školy během dopravní špičky. Sama nejezdím vždycky vozem pro ženy, ale rozhodně chci, aby ho moje dcera využívala. Dospívající dívky jsou čikanem obzvlášť ohrožené a já nechci, aby se stala obětí,“ nechala se pro GaijinPot slyšet Hisako z Tokia.
I jiné ženy si oddělené vagony chválí. Berou je jako bezpečné útočiště před možným napadením nebo nechtěným osaháváním. „Vždycky jezdím vagonem pro ženy, když je tedy k dispozici. V ideálním světě by to nebylo nutné. Svět ale není dokonalý. Už jsem zažila, že se mě někdo nevhodně dotýkal, a je to hrozné. Udělám cokoliv, abych minimalizovala riziko, že se to bude opakovat,“ říká Sarah z Jokohamy pro GaijinPot.
Avšak i přes všechna pozitiva a podporu čelí téma rozdělených vagonů kritice. Mnoho odpůrců v online diskusích vnímá dámské vozy jen jako dočasné řešení, které se nijak nesnaží řešit samotné obtěžování. Někteří muži dokonce poukazují na to, že preventivní oddělování vlastně dělá z celé mužské populace hrozbu a násilníky. Mají za to, že kdyby jezdily vlaky častěji a s více vagony, celá situace by se vyřešila.
Železniční dopravci s tímto návrhem ale nesouhlasí. Mají za to, že reakce žen na oddělený prostor jsou pozitivní – a o to jde přece v tomto případě především. Muži se tak budou muset i nadále spokojit se zbytkem vlakové soupravy.
Zdroje: Autorský text, Medium, GaijinPot, Japan Experience, Wikipedia
