Chybí vám společnost? Přítel, rodič, kamarád nebo snoubenec? V Japonsku existuje netradiční řešení. Specializované agentury nabízejí možnost, jak se zbavit pocitu osamělosti. Poskytují herce k pronájmu, kteří dokážou alespoň na chvíli zaplnit prázdné místo ve vašem životě.
Ať už jde o zpestření každodenního života, nebo o určitou formu úniku před samotou, tito „náhradníci“ dokážou vytvořit iluzi blízkosti a vztahu.
Obchod s osamělostí, nebo moderní forma pomoci?
V Japonsku existuje služba, která může na první pohled působit podivně. Lidé si zde mohou pronajmout rodinu a trh je plný profesionálních herců, kteří na určitou dobu převezmou roli partnera, rodiče, dítěte nebo přítele.
Ačkoli tato myšlenka může vyvolávat rozpaky, ve skutečnosti jde o reálný a rostoucí fenomén, který odráží hlubší společenské problémy moderní japonské společnosti.
Zájem o toto téma zvýšil i film „Rental Family” z roku 2025, v němž americký herec žijící v Tokiu začne pracovat pro agenturu poskytující „náhradní vztahy“.
Zpočátku k této nabídce přistupuje s nedůvěrou, postupně však zjišťuje, že nejde jen o zvláštní práci, ale o službu, po které lidé skutečně touží.
Od kuriozity k poptávce
Pronájem rodin rozhodně není novinkou posledních let. Toto odvětví se začalo formovat již v 90. letech, kdy si firmy všimly, že lidé jsou stále nespokojenější se svými osobními vztahy.
Postupně se služby rozšířily od pronájmu svatebních hostů až po dlouhodobé „rodinné“ interakce.
Dnes existují stovky společností nabízejících herce pro různé společenské situace, od návštěvy školy s dítětem přes rodinné oslavy až po citlivé momenty, jako jsou lékařské prohlídky nebo právní schůzky.
Podle podnikatele Ryuichiho Ichinokawy, který provozuje jednu z těchto firem, nejde o podvod, ale o pomoc: „Jsem tu proto, abych lidem pomáhal. Doufám, že budou šťastní,“ říká.
PŘEČTETE SI TAKÉ: Pronajali byste si někoho za manžela? Do českých kin míří japonsko-americký snímek Rodina k pronájmu s Brendanem Fraserem
Jak tato služba funguje?
Klienti si vyberou konkrétní roli a situaci, přičemž herci dostávají podrobné pokyny, aby jejich vystoupení působilo autenticky. Jejich role není vůbec jednoduchá a často si musí zapamatovat jména, rodinné vztahy i dlouhou fiktivní minulost. Práce také vyžaduje vysokou míru empatie a schopnost improvizace.
Cena se pohybuje přibližně od 10 000 do 30 000 jenů (60 – 130 €) za několik hodin, přičemž se může zvýšit v závislosti na náročnějších scénářích nebo větším počtu herců.
I když jsou některé úkoly jednoduché, například účast na svatbě, jiné jsou psychicky náročné.
Ichinokawa přiznává, že herci musí být neustále soustředění a nesmí si splést jména ani detaily příběhu. „Někdy jsem si psal poznámky na ruku,“ říká.
Společnost osamělosti
Za tímto jevem stojí především rostoucí osamělost. Japonsko dlouhodobě čelí problémům, jako jsou sociální izolace, stárnutí populace a tlak na udržování společenského image.
Antropoložka Chikako Ozawa-de Silva popisuje osamělost jako stav, kdy má člověk pocit, že „není milován, není přijímán a nezáleží na něm“. Tento stav může vést až k extrémním formám sociální izolace známým jako hikikomori.
Služby pronájmu rodiny tak zapadají do širšího fenoménu tzv. „loneliness industry“, tedy odvětví, které nabízí řešení ke zmírnění osamělosti, i když často jen dočasné.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pražské Hanami je zpět: Zažijte kousek Japonska pod rozkvetlými sakurami na Hanspaulce
Pomoc, nebo problém?
Názory na tyto služby se liší. Někteří je vnímají jako užitečný nástroj, který poskytuje emocionální podporu lidem v těžkých situacích. Podle režisérky filmu „Hikari” potřeba lidského kontaktu nezmizí ani v době umělé inteligence: „Nemyslím si, že tyto služby zaniknou. Spíše se budou rozšiřovat.“
Jiní odborníci však upozorňují na rizika. Ozawa-de Silva označuje pronájem rodiny za „náplast na hlubší problém“, která sice může krátkodobě pomoci, ale neřeší samotné příčiny osamělosti.
Kritici také poukazují na to, že jde o komercializaci mezilidských vztahů. Láska, blízkost a rodinné vazby se v tomto případě stávají službou, kterou si lze objednat a zaplatit. Hrozí přitom, že takový přístup může vést k závislosti na „umělých“ vztazích a k ještě většímu odcizení.
Bez pravidel a hranic
Dalším problémem je nedostatečná regulace. V Japonsku neexistují žádné konkrétní zákony, které by tento typ služeb upravovaly. Formálně jde pouze o běžné pracovní smlouvy, podobné například dočasným administrativním pozicím.
To znamená, že neexistují jasná pravidla na ochranu klientů ani herců a nejsou stanoveny žádné hranice, které by mohly zabránit emocionálnímu zneužívání nebo vzniku nezdravých závislostí.
Propast mezi realitou a iluzí
Film „Rental family” nabízí spíše optimistický pohled a končí smířlivým řešením, realita je však složitější a pronajaté vztahy se pohybují na hranici mezi pomocí a iluzí.
Na jedné straně mohou přinést úlevu a pocit sounáležitosti, na druhé straně však vyvolávají otázky o tom, co vlastně znamená skutečný vztah v moderní společnosti.
„Rental Family” tak není jen zvláštností japonské kultury, ale také zrcadlem globálního problému. Ukazuje, že osamělost není jen individuálním selháním, ale důsledkem širších společenských změn.
Otázkou zůstává, zda by se tento fenomén měl regulovat, nebo zda je spíše signálem, že společnost jako celek potřebuje hledat hlubší řešení.
Zdroje: JoynTokyo, apnews, tokyoweekender
