Povinná vojenská služba je v naší zemi již minulostí, ale v některých asijských státech je stále realitou. V některých zemích se o odvodu rozhoduje losováním, jinde neexistují žádné výjimky. Ačkoli se to odehrává tisíce kilometrů od střední Evropy, mnohé z těchto příběhů znějí podezřele povědomě.
Pro generaci, která ještě zažila kasárna, ranní nástupy a nekonečné výcviky, je povinná vojenská služba uzavřenou kapitolou. Krátké vlasy, identické uniformy a pocit, že o příštím roce či dvou nerozhodujete vy, ale stát. Dnes je to už spíše vzpomínka, zatímco v některých částech Asie jde stále o realitu, kterou každý rok prožívají tisíce mladých mužů.
Rozdíl spočívá v tom, že zatímco u nás bylo jasné, že do armády nastoupí všichni, jinde hraje roli náhoda – nebo naopak absolutní povinnost bez možnosti se jí vyhnout.
Jeden los, který rozhodne o několika letech vašeho života
V Thajsku je povinná vojenská služba spojena s něčím, co by mnozí bývalí branci v Československu považovali za absurdní. O branné povinnosti zde totiž rozhoduje losování.
Každý rok na začátku dubna se tisíce mladých mužů scházejí v náborových centrech. Někteří se hlásí dobrovolně, protože vědí, že si tím mohou zkrátit délku služby. Jiní čekají na svůj osudový okamžik. Vytáhnou jednu kartu z balíčku. Červená znamená povinný nástup, černá osvobození.
Pro rodiny jde o veřejnou událost plnou radosti, slz i nervozity. Vše se rozhodne během několika vteřin. Thajská média tento proces pravidelně sledují, pro samotné mladé muže je to však moment, který může ovlivnit zbytek jejich života. Některé reakce, zejména při dobrovolném přihlášení, se navíc často stávají virálními videi.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Zapomeňte na drahé krémy, v Koreji si mládí můžete koupit na počkání: Odhalili recept, jak vypadat až o 15 let mladší
Armáda tímto způsobem každoročně rekrutuje přibližně 100 000 mužů. Jen někteří nastupují dobrovolně, o ostatních rozhoduje štěstí.
Výcvik, který se nesoustředí jen na zbraně
Vojenský výcvik v Thajsku bude mnoha lidem, kteří absolvovali povinnou vojenskou službu, povědomý. Zahrnuje fyzickou přípravu, disciplínu, pochodování, práci se zbraněmi, orientaci v terénu i rádiovou komunikaci. Zásadní rozdíl ale představuje prostředí. Cvičiště nahrazuje džungle a pochodování probíhá v tropickém vedru.
Ne každý však skončí s puškou v ruce. Řada vojáků vykonává administrativní úkony nebo manuální práci. Pro studenty existuje alternativa v podobě vojenských programů při studiu, které mohou povinnou službu nahradit.
Pro stát jde o způsob, jak udržet dostatek personálu v armádě a zároveň posílit disciplínu i smysl pro národní povinnost. Kritici však dlouhodobě upozorňují na to, že tento systém umožňuje zneužívání branců a že armáda má v thajské společnosti mimořádně silné postavení.
Když se nástupu nelze vyhnout
Pokud se thajský model jeví jako hra nervů, Jižní Korea je jeho přesným opakem. Zde není povinná vojenská služba otázkou štěstí, ale jistoty. Každý zdravý muž se musí přihlásit.
Důvod je jednoduchý a historicky daný. Korejská válka nikdy formálně neskončila a napětí se Severní Koreou je každodenní realitou. Armáda proto funguje jako základní pilíř národní obrany.
Služba začíná náročným výcvikovým táborem, pokračuje specializovanou přípravou a trvá 18 až 21 měsíců. Výjimky jsou vzácné a společensky citlivé. Také slavné osobnosti, sportovci či hudebníci musí službu absolvovat nebo ji oficiálně odložit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fanservice bezkonkurenčně dobyl svět: Jak posedlost fanynek mění lásku mezi dvěma muži v byznys za miliardy
Pro mnoho mladých Korejců jde o nepříjemné přerušení studia či kariéry. Společnost to však vnímá podobně, jako kdysi střední Evropa. Je to nutné zlo ve jménu bezpečnosti.
Staré emoce v novém prostředí
Ačkoli je povinná vojenská služba dnes v České republice a na Slovensku minulostí, v Asii zůstává živou součástí společnosti. Prostředí, uniformy i důvody se mohou měnit, ale základní pocit zůstává stejný. O tom, jak člověk stráví několik let svého života, rozhoduje stát, nikoli jednotlivec.
Pro čtenáře, kteří si pamatují vlastní brannou povinnost, může být pohled na thajskou loterii nebo korejský výcvik podivně povědomý. Ne proto, že by šlo o stejný systém, ale proto, že emoce jsou stejné: nejistota, pocit povinnosti a vědomí, že některé zkušenosti jsou generační – a nezávislé na kontinentu.
Zdroje: Phuket Insider, Thailawonline, St Andrews International School Bangkok, Royal Thai Embassy – Oslo, ASIA, RevDem, namu, Civil War
