Skupina P1Harmony se jako další v řadě úspěšných k-popových skupin rozhodla v letošním roce opět potěšit své fanoušky v Evropě a zavítala až do osmi velkých měst. I když opět chyběla Česká nebo Slovenská republika, Německo je naštěstí jen co by kamenem dohodil.
K P1Harmony se váže zajímavý příběh o jejich debutu. Skupina byla totiž původně představena jako první projekt jihokorejské nahrávací a produkční společnosti FNC Entertaiment, kombinující K-pop a K-movie. První vlaštovka o jejich existenci tak měla podobu filmu, který vypráví příběh o šesti chlapcích, kteří se snaží zachránit svět před zničujícím virem. Skupina složená z členů KEEHO, THEO, JIUNG, INTAK, SOUL a JONGSEOB debutovala v roce 2020 s EP albem Disharmony: Stand Out. Od té doby sklízí jedno ocenění za druhým a postupně si buduje své místo mezi nejperspektivnějšími globálními K-popovými skupinami.
Do Evropy se kluci podívali v roce 2023 a to v rámci svého druhého turné s názvem P1Harmony Live Tour P1ustage H: P1ONEER. Na další jejich návštěvu jsme si museli počkat jen rok. Doporučila bych všem interpretům, aby si z P1Harmony vzali příklad. Díky.
Už od začátku oznámení dalšího turné bylo jasné, že lístky zmizí rekordní rychlostí. I přesto, že jsem měla nastavená snad všechna upozornění a budíky, v boji o VIP vstupenky jsem si ani neškrtla. V zoufalství jsem tak začala uvažovat nad tím, jestli se vůbec vyplatí jet, když možná při svých 160 cm nic neuvidím. Moje dilemata naštěstí vyřešil můj skvělý bratr, který mi koupil lístek dříve, než jsem stihla udělat nějakou koninu. Protože nejet, dámy a pánové, nejet by byla životní chyba.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Návrat krále šesti oktáv: Dimash podruhé uchvátil pražskou arénu
Na koncerty jezdím většinou sama. Čistím si hlavu, nemusím se na nikoho fixovat a dělám přesně to, co chci já. Zajistila jsem si tak famózní ubytování v hotelu, zhruba deset minut pěšky od Uber Eats Music Hall, kde se měl koncert konat a objednala jízdenky z Prahy až do Berlína. Na hotel jsem se dohrabala zhruba tři hodiny před začátkem akce, hodila na postel batoh a rovnou se vydala postavit se do fronty, se kterou jsem od začátku počítala. A fronta byla.
Kupodivu nebyla tak šílená jako kemping před vstupem na Idays Milano a koncert Stray Kids. Čekání na vstup mi znepříjemňovala jen ta zpropadená zima. Jakmile se však otevřely brány a do haly mohli i obyčejní „nevip“ smrtelníci, šlo to rychle. Šatnu obsluhovalo dostatečné množství lidí a fronta se tvořila jen na merch. Osobně jsem merch přeskočila a namířila si to rovnou před stage. Přiznám se, že mi nebylo úplně hej (rýmička), takže jsem se rozhodla držet stranou a najít si prostě ideální místo na koukání. Prostor nebyl obrovský, jednalo se o béčkovou stage (přibližně 4500 lidí), takže si myslím, že ať už byste se postavili kamkoliv, uvidíte dobře. Nebo jsem měla prostě štěstí!
Atmosféra v hale byla od začátku parádní. Bavilo mě pozorovat lidi. Spousta tematicky oblečených fanoušků, bannery a samozřejmě nechyběly ani originální light sticky P1Harmony. Jakmile se zhaslo a úvodní obrazovku vystřídalo video skupiny, začala show, která trvala neuvěřitelné dvě a půl hodiny.
Set list skupiny snad neměl konce. Osobně jsem P1Harmony objevila zhruba před dvěma lety, díky společnému playlistu s kamarádkou, a troufám si říct, že zazněly snad všechny nejznámější písničky. Největší úspěch samozřejmě slavily hity jako JUMP, Killin’It, SAD SONG, BFF nebo jedna z prvotin Butterfly, na kterou nedám dopustit. Mým oblíbeným členem skupiny je jejich nejmladší člen Jongseob, takže v momentě, kdy měl své sólo vystoupení, jsem zapomněla dýchat. Uchvátil mě svým projevem, ať už tanečním nebo rapovým, a z coveru Praise the Lord jsem žila ještě dalších čtrnáct dní. Věřím tomu, že největší rozruch však vzbudilo sólové vystoupení Intaka, díky kterému bylo v hale podezřele horko…
Po celou dobu se kluci snažili interagovat s publikem. I přesto, že někteří z nich nemají excelentní angličtinu, fanoušci jim to odpustili. Dokonce v jeden moment předali slovo fanynkám v předních řadách a nechali je odvyprávět příběhy ze života. Stejně jako začátek show, i její konec byl doprovázený explozí barevných konfet a v poslední části vystoupení se objevily i nafouknuté balóny v barvách Utopia. A když už to vypadalo, že musíme v euforii odejít domů, kluci se vrátili na stage a přidali další čtyři písničky: I see U, Scared, AYAYA a samozřejmě Last Call.
Závěrem bych chtěla říct, že jsem byla po celou dobu v takovém transu, že jsem určitě zapomněla sepsat spoustu dalších krásných okamžiků. Třešničkou na dortu mého výletu byla nástěnná malba před hotelem, které jsem si na začátku cesty nevšimla. Už se těším na léto…
Zdroj: Autorský text
