V pátek 22. listopadu se pražská Sport Aréna Fortuna stala opět místem výjimečného hudebního zážitku. Podruhé v České republice zde vystoupil fenomenální zpěvák Dimash Qudaibergen, známý jako král šesti oktáv, a znovu zasáhl srdce fanoušků z celého světa. Od operních tónů až po popové hity – Dimash opět ukázal, že hudba je univerzálním jazykem emocí.
Dimash Qudaibergen, celým jménem Dinmukhamed Kanatuly Kudaibergen, je kazašský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, který si získal obdiv po celém světě díky svému výjimečnému talentu. Narodil se 24. května 1994 ve městě Aktobe v Kazachstánu do hudebně založené rodiny a vystudoval hudební akademii v Astaně, kde se zaměřil na tradiční kazašské nástroje a operní zpěv.
Dimash je především známý svým neuvěřitelným hlasovým rozsahem, který pokrývá více než šest oktáv. Dokáže plynule přecházet mezi hlubokými, bohatými barytonovými tóny a dechberoucími operními výškami, což fascinuje odborníky i fanoušky po celém světě. Skutečný průlom přišel v roce 2017, kdy ohromil čínské publikum v soutěži Singer. Dnes má fanoušky po celém světě – od Asie přes Evropu až po Ameriku.
Co je na jeho popularitě jedinečné, je to, jak propojuje své fanoušky. Po celém světě vznikly fankluby, které se nesoustředí jen na jeho hudbu, ale na sdílení radosti a inspirace, kterou jeho tvorba přináší. Tyto kluby, často známé jako Dears, jak Dimash své fanoušky nazývá, fungují jako komunity lidí různých kultur a národností, kteří sdílejí stejnou lásku k hudbě. Některé z těchto fanklubů dokonce pořádají charitativní akce, přispívají na podporu vzdělání nebo pomáhají lidem v nouzi, což odráží Dimashovy hodnoty.
Jeho koncerty nejsou jen o hudbě, jsou hlubokým emocionálním zážitkem. Dimash přináší posluchačům intenzivní emoce a propojuje různé hudební světy. Operní árie, tradiční kazašská hudba, moderní pop nebo světová klasika, vše míchá tak, aby vytvořil zážitek, který osloví úplně každého. A jeho charisma? Stačí jeden pohled na pódium a vtáhne vás do svého světa, kde hudba není jen melodií, ale univerzálním jazykem, který spojuje.
ČTĚTE TAKÉ: Přinášíme vám 6 pádných důvodů, proč navštívit Kazachstán
Koncert z pohledu Martiny
Dimashův koncert byl zážitkem, na který nikdy nezapomenu. Od první chvíle, kdy jsem vstoupila do sálu, bylo jasné, že mě čeká něco výjimečného. Velká plátna s nápisem Stranger a postranní obrazovky dávaly tušit, že vše bude skvěle vidět, a to mě ještě více navnadilo.
Atmosféra v hale byla přátelská a hřejivá. Už před začátkem koncertu bylo cítit nadšení publika. Povídání s ostatními fanoušky bylo pak skvělým zážitkem samo o sobě, dozvěděla jsem se například od paní z Finska, že byla na Dimashovi už šestkrát, dokonce i v jeho rodném Kazachstánu. Bylo krásné vidět, jak Dimash propojuje lidi z různých koutů světa.
Publikum bylo hlučné už před jeho příchodem, jako by ho chtělo přivolat na pódium. Když se konečně objevil, nadšení doslova explodovalo. A od prvního tónu bylo jasné, že čekání stálo za to.
Nejvíc jsem se těšila na skladbu Stranger, a když zazněla, byla jsem dojatá i ohromená. Tahle píseň pro mě měla speciální význam a její provedení bylo dokonalé. Překvapila mě ale i skladba Weekend, která měla úplně jinou energii. Je však těžké vybrat jen pár skladeb, protože každá byla něčím výjimečná.
Dimash se svými fanoušky hodně interaguje. Hladí je po rukách, zpívá s nimi a konkrétně si vybavuji moment, kdy jedné paní z publika vždy nastavil dolů mikrofon a zazpíval si s ní krátký duet. Přizval také svého mladšího bratra, kterému popřál, aby se stal ještě větším umělcem než je on sám. Tohle všechno působilo velmi srdečně, jako by se Dimash snažil podělit o svůj úspěch a spojit své fanoušky ještě víc.
Celý koncert měl silnou kazašskou atmosféru, od hudby až po jeho barevné a zdobené kostýmy, které zářily do všech stran. Velmi mě zaujala vizuální stránka show. Obrovská plátna promítala nejen scény k jeho písním, ale během přestávek i krátké filmy. Jedním z nejsilnějších momentů pro mě byla scéna právě při skladbě Stranger, kdy se vše ponořilo do černočerné tmy a na pódiu zůstal jen Olžas Qurmanbek se svým kobyzem osvětlený bílým světlem, pak se k němu připojil Dimash se svým zpěvem.
Dimash působil sebevědomě a zároveň velmi srdečně. Často se o něm říká, že má obrovské srdce, a já to z jeho vystupování cítila na každém kroku. Jeho úklona na konci koncertu a hluboké poděkování publiku byly nejen gestem úcty, ale i dalším důkazem jeho pokory.
Po koncertě jsem byla naprosto nadšená. Skladby ve mně zněly ještě dlouho, pouštěla jsem si je ve vlaku cestou domů a přehrávala si v hlavě celý večer znovu a znovu. Lidem, kteří na koncertu nebyli, bych vzkázala jediné. Je to zážitek, který slovy nepopsatelně přetrvává v srdci. Teď mnohem víc chápu, proč někteří fanoušci cestují přes půl světa jen proto, aby mohli být na jeho koncertě. Ten večer mi připomněl, jak důležité je objevovat krásy jiných kultur a nenechat je zapomenout. Dimashovy koncerty nejsou jen o hudbě. Jsou o emocích, propojení a nekonečné inspiraci.
Koncert z pohledu Evy
Já osobně jsem si zpěváka pamatovala z doby, když před lety po internetu kolovalo video z některé z jeho vyhraných pěveckých soutěží, kde obecenstvo žasne nad jeho obřím rozsahem. Netušila jsem však, že je na začátku takové kariéry.
Koncert byl určitě jedinečný pro svoje provedení zaměřené na kazašskou kulturu. Na jiných koncertech nejsou tak vidět národní a kulturní hodnoty, od uvedení koncertu českou a kazašskou hymnou až po folklorní nástroje, oděvy a promítání klipů o historii Kazachstánu. Není se také čemu divit, když je Dimash aktuálně největší národní hvězdou a táhne nejen kulturní průmysl, ale i turistický ruch a mezinárodní vztahy země. Byl i vidět rozdíl od západních umělců v celém pojetí jeho osoby jako takové. Zpěváka vidí fanoušci (a obecně i celá společnost a nejen kazašská vláda) jako perfektního idola, zázrak, který šíří kazašskou kulturu, než jako sex symbol. Celá jeho „značka“ je velmi ladící s dokonalou osobností, sršící upřímností, pokorou, ale i ctící rodinu a muslimské hodnoty – asi tedy nemusíme dodávat, že na pódiu neposkakovaly tanečnice v bikinách nebo se zpěvák neodhaloval a neoháněl se penězi, alkoholem, drogami (i když by i k tomu některé písničky sváděly). Na pódiu tedy místo podprsenek přistávaly nádherné kytice.
Několikrát i publikum zpívalo skladby společně se zpěvákem. Vzhledem k tomu, že byla aréna zaplněna spíše fanoušky z post-sovětského území, uměli prakticky všichni slova. V hledišti byly v převaze krásné ženy, které přišly v jejich nejelegantnějším oblečení nebo v merchi, a panovala velmi přátelská atmosféra, do které jsme byly hned vtaženy. Všichni byli velmi milí a sdílní. Kromě oddané fanouškovské základny však uchvátil i nahodilé navštěvující, pracovníky objektu nebo security tým, kterým padala brada při každé bláznivé výšce a společně jsme sledovali vystoupení, které se v aréně jen tak nevidí (security tým však dostal zabrat, když zpěvák vyběhl do obecenstva nebo zval na pódium fanoušky z publika si s ním zatancovat nebo zazpívat).
Jsem vždycky před „živákama“ skeptická, ale koncert byl skvělý. Každá skladba byla originální a měla něco do sebe. Živě pak společně s výbornou kapelou a tanečníky byly snad i lepší než studiové verze. Nepadl ani jeden falešný tón a opravdu se nedá zapřít, že je Dimash jedním z nejlepších zpěváků současnosti a má vskutku nádherný a vytrénovaný hlas. Nejvíc mě zaujala skladba Olimpico a paradoxně úplně odlišná píseň Give Me Your Love.
Po čas koncertu Dimash vystřídal spousty jazyků a žánrů a ukázalo se, že vážně bravurně zvládne jak operu, folkrock, tak i popík ve stylu Michaela Jacksona, kterému je trochu podobný i personou, humanitárními projekty a charismatem (a outfity). Zpěvák se také při koncertu mnohokrát vyjádřil na téma mezináboženského dialogu, podporu mladých talentů a obecně dětí, ale také proti probíhajícím válkám.
Shrnu to asi tak, že až se zpěvák opět ukáže v Čechách nebo Evropě, rozhodně vyrazím. Na mainstreamové hudební scéně se jen tak tenhle typ vystoupení nevídá.
Děkujeme organizátorovi Perfect Production za tuto skvělou příležitost a možnost podělit se o zážitek s vámi!
Zdroj: Autorský text
