Yutaka Ozaki se narodil 29. listopadu 1965 v Tokiu a zemřel velmi brutálním způsobem dne 25. dubna 1992. Jeho jméno je na žebříčku 100 nejlepších japonských hudebníků od HMV na 23. místě.
V roce 1973 začal studovat bojová umění a pokračoval ve výcviku po celý svůj život. V lednu 1975 začal hrát na klavír a v březnu téhož roku napsal svou první báseň. Jeho první živé vystoupení proběhlo v roce 1978 na kulturním festivalu jeho školy.
V roce 1982 ho objevil producent Akira Sudo a ve věku 17 let podepsal smlouvu se společností CBS Sony a následující rok debutoval. Jeho prvním hitem byl singl Sotsugyo (1985), který brzy následovalo album Tropic of Graduation, které přistálo jako číslo jedna v japonském žebříčku Oricon. Brzy se stal jedním z nejvíce charismatických umělců na scéně.
Jeho úspěch stále rostl a jeho koncerty byly často dokumentovány v televizních pořadech a video sbírkách. Některé tituly – např. Hayasugiru Densetsu, byly svědectvím o jeho ikonickém postavení. Stal se totiž hrdinou japonské mládeže.
Tvořil dle svých slov „svou vlastní hudbu a to svým vlastním způsobem“ a dokonce i v nejranějších písních odhalil mimořádný vhled a zralost své osobnosti. Byl ovlivněn převážně americkým rockem 70. let a japonskými pop / lidovými zpěváky, jako je Masashi Sada.
Jeho zpěv byl krásný a okamžitě rozpoznatelný, stejně jako jeho texty, charakterizované dlouhými evokujícími liniemi. Jeho živá vystoupení byla stejně silná a upřímná jako jeho skladby. Rané záznamy se zabývaly frustrací mladých lidí, kteří se trápí v rámci konformního sociálního systému, ale později se vyvinuly v komplexnější reflexi o životě, lásce a konceptu pravdy.
V roce 1986 se Ozaki přestěhoval do Big Apple, kde zůstal jeden rok. Začal experimentovat s drogami, údajně chtěl „zjistit, co leží za těmi tajemnými dveřmi“. Ocitl se však na okraji nebezpečné propasti. Když mu nemohli rodiče pomoci se závislostí, donutili ho alespoň začít s odvykací kúrou. Následně byl v prosinci roku 1987 zatčen za držení drog a byl odsouzen na 18 měsíců vězení, které se po zaplacení kauce snížily na dva měsíce.
V polovině roku 1988 se vrátil a jeho comeback se stal nezapomenutelnou událostí: zazpíval nový singl Taiyo no hahen naživo v televizi Fuji. V prosinci 1988 se oženil s mladou ženou, kterou potkal v roce 1984. Jmenovala se Shigemi. Byla předlohou pro jeho melancholickou Shelly, jednu z jeho nejlepších písní. Jeho syn Hiroya se narodil v roce 1989. A Yutaka mu věnoval dvojité CD album Birth.
Yutaka Ozaki také psal románové povídky, z nichž některé byly volně autobiografické, jako třeba Futsuu no ai – Ordinary Love z roku 1991.
I když měl zdánlivě vyřešené problémy s drogami, musel se stále vypořádávat se zdravotními problémy. Užíval velké množství léčiv a také hodně pil. Brzy ráno 25. dubna 1992 byl nalezen opilý, v bezvědomí a nahý v jedné z tokijských uliček. Byl naživu a byl okamžitě převezen do nemocnice. Když nabyl vědomí, trval na tom, aby ho propustili domů a jeho manželka souhlasila. Po několika neklidných, bolestivých hodinách pak zemřel na plicní edém.
Relief Yutaka Ozakiho na Shibuya Cross Tower v Tokiu
Zdroj: wikipedia.org
Jeho smrt je však opředena tajemstvím. Tělo bylo nalezeno pokryté zářezy a modřinami. Co se přesně stalo během 48 hodin před jeho smrtí, nikdo dosud nezjistil.
V roce 1995 pak 100 000 jeho fanoušků podepsalo petici, žádající policii, aby znovu zahájila vyšetřování jeho smrti. Petice byla sponzorována Ozakiho otcem a bratrem, kteří stále věří, že Yutaka nezemřel kvůli tomu, že byl propuštěn do domácího ošetřování, ale že byl zavražděn. Tajemství je bohužel stále nevyřešeno a pravda nejspíše nikdy nevyjde najevo.
Jeho poslední studiové album, melancholické Confession for Exist, bylo vydáno posmrtně. Obrázek na obálce, který byl vybrán před tímto osudným dnem, je jako děsivá předtucha, protože tam Yutaka leží na zemi a pod ním je kříž.
Yutaka Ozaki je stále jedním z nejoblíbenějších zpěváků Japonska. Mnoho úspěšných umělců, jako jsou Gackt a Hikaru Utada, jej uvádí jako zdroj své inspirace.
Jeho alba
Juunanasai no Chizu – Seventeen’s Map (十七 歳 の 地 図, 1983)
Kaikisen – Tropic of Graduation (回 帰 線, 1985)
Kowareta Tobira kara – Through the Broken Door (壊 れ た 扉 か ら, 1985)
Gairoju – Trees Lining a Street (街路 樹, 1988)
Tanjou – Birth (誕生, 1990)
Hounetsu e no Akashi – Confession for Exist (放熱 へ の 証, 1992)
Také si můžete pustit film Kaze no Shounen z roku 2011, kde je vylíčen jeho život a do hloubky i jeho kariéra od setkání s producentem Sudem, až po jeho drastickou smrt.
Z mého osobního pohledu se jedná o jednoho z nejúspěšnějších mladých lidí s dobře našlápnutou kariérou. Není prvním umělcem, který nezvládl tlak ze strany fanoušků, produkce a v neposlední řadě i svého okolí. Velmi mne mrzí, že od něj neuslyším více písní, než kolik jich vydal. A ráda bych vás seznámila ještě s jednou jeho unikátní písní, která se jmenuje naprosto jednoduše I Love You. Známé korejské hvězdy tuto píseň různě přepracovaly. Sami se tak můžete rozhodnout, od koho ji budete mít raději. Já budu vždy volit originál.
Zdroj: peoplepill.com, tenkai-japan.com
