Jackson Wang: Nezasloužím si odpočívat. Nezasloužím si být spokojený s čímkoli, co dělám

Člen GOT7 toho bezesporu dosáhl mnoho, ale on má však dojem, že ještě pořádně ani nezačal. Po devíti letech v zábavním průmyslu konečně dospěl k tomu, aby ukazoval své pravé já.

Když Jackson Wang říká, že se chce zapsat do historie, myslí tím, že se chce dostat tam, kam se ještě nikdo jiný nedostal. Tato představa může být nejednoznačná, ale záměr je zcela jasný. ‚Pojďme tvořit historii‘ byla fráze, kterou si osvojil, když zakládal label TEAM WANG, ale nyní je jeho mottem. Jakousi hlavní zásadou, kterou se řídí, když dál buduje své jméno a svůj odkaz.

Existuje mnoho konvenčních představ o tom, co je potřeba k dosažení úspěchu, ale člen GOT7 nikdy nebyl někým, kdo by se řídil tradicemi nebo dělal něco určitým způsobem jen proto, že se to tak vždycky dělalo. „V čínštině existuje rčení 不听老人言，吃亏在眼前. Je to idiom používaný jako varování – ignorujte starší na vlastní nebezpečí. Říká vám, že máte vzít na vědomí ty, kteří tu byli před vámi, a že uděláte dobře, když se od nich budete učit. Chápu a respektuji to, ale nemám pocit, že je to jediná cesta.“

Stejně jako se nedrží tradic kvůli tomu, aby dělal to, co činí dav, vyhýbá se i následování trendů. „Člověk nikdy neví, co bude dál. Raději než jít za tím, co je trendy, se chci držet toho v co věřím. Je to riskantní, samozřejmě. Můžete uspět nebo selhat, ale za touto filozofií si stojím.“

Tato filozofie ho dovedla daleko. Kromě nahrávací společnosti má také svou vlastní módní značku, TEAM WANG desing, ve které působí jako návrhář a kreativní ředitel. Spuštění této značky mu trvalo tři roky, protože se až do roku 2020 necítil být připraven. „Chtěl jsem být prostě dobře připraven, abych mohl všem nabídnout to nejlepší, co máme.“

To z něj mluví perfekcionista. Pokud tohoto umělce znáte, víte, že nikdo není vůči němu tak přísný kritik jako on sám. Ve spojení s železnou disciplínou začnete chápat, kam ho tento neústupný smysl pro ambice může dovést. Nic z toho mu však nepřipadá působivé. „Nemyslím si, že disciplína by měla být věcí, za kterou by mě měli lidé chválit. Je to základ. Je to jen to, jak moc miluji a mám vášeň k tomu, co dělám.“

Mnozí často srovnávají Jacksona Wanga, kterým je nyní, s tím, jenž byl, když se jako šermíř připravoval na olympijské hry v Londýně v roce 2012. Pro něj je to výstižné přirovnání. „Jediný rozdíl je v dovednostech. Mentálně a z hlediska mé vize se nic neliší. Každý den, jakmile se probudím, a před spaním, dokonce i když spím – všechno ve mně a každá myšlenka v mé hlavě je – jak mohu být lepší? Jak toho mohu prozkoumat více? Jak mohu vytvořit svůj vlastní odkaz?“

Je jasné, že pokud jde o to něco udělat, je to pro něj buď všechno, nebo nic. Mohlo by to vysvětlovat koncept jeho posledního vydání, alba MAGIC MAN. Oproti hip-hopovým a popovým písním, které se od něj očekávaly, je album nespoutaným projevem dojemných vyprávění zarámovaných do alternativního rocku a grunge. Jestliže předchozí tvorba zrcadlila jeho dospívání, MAGIC MAN je zobrazením Jacksona Wanga jako hudebníka, který se konečně odhalil světu a ukázal svůj skutečný potenciál.

„Má předchozí alba měla spoustu různých starostí. Jsem bavič, to vím. Bavím lidi hudbou, vystoupeními, tímhle a tamtím, ale bylo tam také mnoho prvků, o které jsem se musel starat. Třeba přemýšlet, jestli se to trefí do černého.“

Je to tvrdá realita, která přichází s tím, že je v TEAM WANG umělcem a zároveň zaměstnavatelem. „Jako umělec musíte myslet jen na to, abyste byli tvořiví. To je smýšlení umělce. Ale zároveň jako zakladatel společnosti nemůžete ignorovat obchodní prvky. Takže jsem měl problém žonglovat mezi těmito rolemi.“ Uznává to jako největší výzvu, které v posledních letech čelil. Od svého debutu má pocit, že byl chycen ve smyčce. „Připadalo mi to jako koloběh věcí, které se stále opakovaly, rozvrh za rozvrhem, byla to rutina. Prostě jsem cítil, že když se blížím ke třicítce, chci strávit poslední rok mých dvacátých let – a pak třicátá léta – tím, že budu žít sám za sebe.“

O tom je MAGIC MAN. Zatímco v posledních letech díky hudbě našel části sebe sama, toto album vypráví ucelenější příběh. Je to jeho volba emocí nad logickou a není to pouhé vyjádření sebe sama. Je to odhalení toho, kým je. Dokonce ukazuje i části, které doposud před veřejností tajil. Zranitelnost prosvítá skrze nekomplikované poselství: „Nejsem dokonalý, jsem člověk, takže tak to chci prostě prezentovat. Jen chci být upřímný ke své bandě. Možná nemám na své straně všechny, ale odteď mám alespoň pocit, že když se lidé dokážou ztotožnit s mou prací, dokážou se ztotožnit i se mnou jako s člověkem. Tohle jsem stoprocentně já.“

Představa je jednoduchá: „Jednou chci být upřímný sám k sobě. Nemusí to fungovat, může to selhat. Může to být propadák a může to být na nic, ale aspoň pro jednou můžu být věrný sám sobě.“ Už léta musí ukazovat nablýskanou a uměle vytvořenou osobnost. Teprve teď, po devíti letech v oboru, může odhalit své pravé já. Ví přesně, kým je, jak chce být viděn, a bez skrupulí přichází s albem, které je jako odraz, nastavující zrcadlo jeho skutečné podobě.

Zpěvák, skladatel, hudební producent, módní návrhář, podnikatel a režisér videoklipů – to jsou role, se kterými se během své kariéry Jackson Wang střetl a jsou bezpochyby nabité neutichající kreativitou. V těchto dnech to vypadá, že každý zastává několik rolí – už nestačí dělat jednu věc, ne když se zdá, že se tvůrčí obory navzájem prolínají a profesní schopnosti se stále častěji kříží s osobní identitou a produkčním potenciálem.

Nikdy mu nešlo o to, aby si na svůj seznam ocenění připsal další nebo aby se definoval. „Opravdu se o to nezajímám. Ať už je to cokoli, tyto identity nepotřebuji. Mám pocit, že ať se dotknu čehokoli – pořád jsem to já. Proč se zavíráme do nějaké škatulky? Nic to neznamená. Důležité je to, co doručíme na stůl.“

Sláva a popularita jsou dle něj krátkodobé a pomíjivé. „Dnes ji máte, ale neznamená to, že ji musíte mít i zítra. Musíte si ji zasloužit svou prací a prokázat ji svým uměním.“ Proto je na sebe tak přísný. Není to však o tlaku z očekávání druhých, to odlišuje. „Prostě mám jen pocit, že jak čas plyne, tak mé dnešní já má více znalostí než to včerejší, takže je pro mě logické porazit předešlá já. Mám pocit, že když to dokázal tenhle, tak já dokážu víc.“

A přesto nemá pocit, že by se blížil ke svým cílům. „Nejsem ani zdaleka úspěšný. Nikdy nejsem spokojený se svou prací.“

Aby bylo jasno, jedná se o muže, který se jen za poslední rok umístil v TOP 10 žebříčku Forbes China Celebrity 100, pod jeho nahrávací společností založil čínskou hip-hopovou skupinu Panthepack, získal řadu ocenění jako je nejlepší mužský umělec roku na NetEase Indie Music Awards a nejvlivnější mužský zpěvák v Asii na Chinese Top Ten Awards. Jako první čínský sólový interpret vystoupil na festivalu Coachella a jako sólista se chystá na své první světové turné. Úspěch je možná subjektivní, ale v očích veřejnosti Jackson Wang rozhodně dosáhl velkých výšin.

Jisté ovšem je, že se pevně soustředí na budoucnost. „Mám pocit, že je to začátek. Ve skutečnosti si myslím, že je to ještě před začátkem. Budu upřímný. Pokud s někým mluvíte a zeptáte se jich, jestli znají Jacksona Wanga, hodně lidí nebude vědět, kdo jsem. Vím, jak na tom jsem. Lidé mě neznají, takže mám pocit, že nejsem nikde blízko. Ještě jsem ani nezačal. Nezasloužím si odpočívat. Nezasloužím si být spokojený s čímkoli, co dělám.“

Nakonec nachází naplnění ve vývoji svého řemesla – s vědomím, že může být vždy lepší a dělat to lépe. Protože jestli něco ví, tak to, že budování odkazu vyžaduje čas. Tvrdá práce a disciplína mu pomohou dostat se na výsluní, ale neustálé objevování sebe sama je to, co ho posune tam, kam se chce dostat.

„Možná to bude znít opravdu otřepaně, ale nikdy nevíte, co se stane zítra. Předtím, než zemřu, chci něco udělat pro svůj lid, jako Číňan nebo dokonce jako Asiat. To je můj cíl.“

Je to tak, jak vždycky říká. Poznej sám sebe a tvoř svou vlastní historii. Jackson Wang přesně ví, kým je a konečně nám to ukazuje.

Zdroj: ELLE