Bang Chan prozradil původ své touhy po hudbě aneb teenager, co ovládl školu

Lucie Stará
Hudba
Foto: JYP Entertainment

Redaktorce magazínu Teen Vogue, Crystal Bell, se podařilo uzmout chvíli z velmi nabitého programu vůdce Stray Kids. V prvním díle tohoto dvoudílného rozhovoru se dozvíme, jak jeho cesta v záři světel vlastně začala.

Když byl na střední škole, dlouho před tím, než se stal vůdcem úspěšné K-pop skupiny Stray Kids, Bang Chan stál sám uprostřed divadla Sydney Coliseum Theatre a zpíval australskou národní hymnu. Tato pocta byla jeho prvním ochutnáním slávy: zpěv na promoci střední školy, jež navštěvoval, před publikem složeným z teenagerů a jejich nadšených rodičů. Pyšnil se za jejich potlesku a jeho sebevědomí pomalu ale jistě vzrostlo. Ani teď, po více než deseti letech, si nedokáže vybavit jediný detail ze svého vystoupení, ale jasně si vzpomíná na zvuk potlesku – jak zněl jako hrom a naplnilo ho to ohromujícím pocitem hrdosti, zanechávajícím za sebou nevysvětlitelnou prázdnotu poté, co opustil pódium.

Dalo by se říct, že tento čtyřiadvacetiletý umělec strávil následující roky honbou za tím stejným přívalem adrenalinu, který by na moment ukojil touhu, jež nedokáže úplně popsat. „Bylo to divné – opravdu hodně divné – ale v dobrém slova smyslu,“ říká Bang Chan. „Snaha zapůsobit na lidi kolem mě motivovala už od dětství.“

Nicméně mimo pódium by se rád držel tak daleko od středu pozornosti, jak jen to je vůbec možné. Je mu až fyzicky nepříjemné mluvit o sobě a samostatný rozhovor je tedy výzva pro tohoto mladíka, který se nerad vzdává kontroly. Raději je o jeden, dva nebo několik kroků napřed. Přísahá, že se v tom snaží zlepšit, ale otevřít se někomu není vždy snadné. „Kompliment ve mně vyvolává pocity stydlivosti,“ říká o sobě. „Vždy si říkám, jestli ho smím přijmout. Když se na sebe podívám, nejsem se sebou stále ještě spokojen.“

Tento chronicky roztěkaný mladík vede už více než pět let K-pop skupinu Stray Kids, která má za sebou rok, jenž by mnozí mohli označit za zlomový. Na jaře 2021 skupina vyhrála soutěž Kingdom: Legendary War, kde porazila i takové legendy jako BTOB nebo iKon, což svědčí o jejich kreativitě a ostrých vystoupeních, jež upoutala pozornost mnoha diváků. Na konci léta vydala své dosud nejprodávanější album, NOEASY. Podzim se pak nesl ve znamení japonského singlu „Scars“. A nakonec v zimě si skupina absolutně poprvé odnesla daesang (hlavní cenu) za Performance of the Year na Asia Artist Awards.

Bang Chan má na úspěchu skupiny zásadní podíl, i když se mu při tomto prohlášení chce schovat. Ale je to pravda, ať už si to chce přiznat nebo ne. Jeho podpis naleznete skrze celou rozmanitou diskografií Stray Kids, která je plná úzkostlivých přiznání nebo chlubivých hitů. Bang Chan má pod svým jménem zaregistrováno přes 110 písní, přesto ale tvrdí, že Stray Kids jsou jeden celek.

Myslím, že jsem se nikdy plně nesoustředil na něco, co by bylo jen pro mě,“ přiznává. A ani nechce. „Naučil jsem se a smířil jsem se s tím, že asi nikdy nebudu schopen dělat něco bez členů.“ Pro tuto pracovitou duši je to vždy buď osm, nebo nic.

Ale teď sedí sám v konferenční místnosti v Soulu, připraven mluvit jen o sobě. Není až tak nervózní. Je oblečený ležérně v tom, co by jeho fanoušci mohli nazvat jeho uniformou: černé mikině a ladících tmavých teplácích. „Jen chci, abyste se bavili a pak se nejspíše budu bavit i já,“ usmívá se mile i přes svůj neklid.

První věc, kterou musíte o Bang Chanovi vědět, je, že je velký perfekcionista. Sám na sebe klade ty nejvyšší nároky. Vždycky tomu tak bylo.

Jako malý kluk měl pevný rozvrh a pečlivě si zapisoval všechny poznámky z hodin do sešitu. Aktivně se věnoval sportu, hudbě i studiu. Pokud zrovna nebyl ve škole nebo na odpoledním doučování, našli byste tohoto studenta ze Sydney v bazénu, kde po celé své dětství závodně plaval. Jeho otec byl totiž trenérem plavání. „Stále se díval,“ přikyvuje Bang Chan. Když nebyl v bazénu, cvičil na klavír nebo hrál s kamarády fotbal. O víkendech chodil s tátou rybařit. Byla to aktivita jen pro ně dva, místo pro existenci mimo jeho nalinkovaný rozvrh.

Ve vzácných dnech, kdy měl po škole volno, na sebe vzal zodpovědnost nejstaršího ze tří dětí. „Byl jsem doma a staral se o sourozence, zatímco rodiče byli v práci,“ říká. „Takže moje představivost se rozjížděla na plné obrátky.“ Ponořili se do animovaného světa VALL-I či Vzhůru do oblak a pořádali velice soutěživé zápasy s Beyblady. Vyprávěl jim o drakovi žijícím na zahradě – „Museli si na něj dávat pozor,“ směje se – a vytvořil jim celý vymyšlený svět, ve kterém si jeho mladší sestra a bratr mohli hrát. Od útlého věku Bang Chana přitahovalo vyprávění příběhů. Měl vrozenou schopnost upoutávat něčí pozornost slovy, spřádat fantastické příběhy o hrdinech a podivínech a zaplést je do kouzel.

To ho nakonec přitáhlo až k hudbě. Navštěvoval uměleckou střední školu v Newtownu, předměstí Sydney, kde studoval zpěv. Vzhlížel k umělcům jako Hugh Jackman – lidem, kteří uměli zpívat, tančit a hrát – vyrýsovaným mužům, kteří uměli všechno, a ještě se u toho hezky usmívali. „To mě také bavilo, bavit lidi a dělat na ně dojem. To jsou ti, které jsem chtěl následovat,“ poznamenal. Chtěl také psát vlastní hudbu. Inspirován svými staršími spolužáky, Bang Chan napsal, nebo se alespoň pokusil napsat, svou první píseň. Co začalo jako prostý domácí úkol, zažehlo oheň seberealizace. „Bylo to docela těžké, těžší, než jsem si myslel,“ směje se, trochu v rozpacích, že se vrací ke své nejvíc utvářející práci. „Ale měl jsem takovou myšlenku, že možná později bude zábava tvořit vlastní hudbu.“

Je to jako to, co jeho táta vždycky říkal: „Prostě si to užij.“ Bez ohledu na to, jak obtížná nebo zdrcující může situace být, je to přesvědčení, že radost můžete najít téměř ve všem. Pokud se vám písnička nedaří jak byste chtěli, je to v pořádku. Prostě si jen užijte ten proces. Nedosáhli jste požadovaných výsledků? Vždycky to můžete zkusit znovu. Prostě si to užijte. „Dobrý pocit je odpovědí na vaše problémy. Takže ‚prostě si to užívej!‘ je a vždycky bude moje motto,“ říká.

Ve 13 letech byl Bang Chan vybrán korejskou agenturou JYP Entertainment do trainee programu v Soulu. Agentura byla domovem ikonických umělců jako jsou J. Y. Park, 2PM, nebo Wonder Girls. Rozhodl se tedy chopit šance a vydal se za svými sny do Jižní Koreje. Co se stane, to se stane. Jen si to užij.

Posloužilo mu to dobře. Pod JYP trénoval téměř osm let a byl nucen sledovat jak jeho přátelé a kolegové, se kterými trénoval, debutují nebo agenturu úplně opouštějí. To čekání mu však umožnilo zdokonalovat se v produkci hudby. Svou bolest a frustraci vložil do hudby. Společně s Hanem a Changbinem, dalšími budoucími členy Stray Kids, navštěvoval kurzy MIDI. Společně se naučili, jak používat tento program a navázali až alchymistické partnerství, vztah, který se později stal definicí Stray Kids a jejich bouřlivého zvuku. „Nejvíc na něm vyniká jeho snaha být skutečně dokonalý,“ prozradil Han. „A nakonec je schopen této dokonalosti skutečně dosáhnout.“

Pro Bang Chana není jednoduché požádat o pomoc. „Obvykle jsem typ člověka, který se snaží dělat všechno sám. Nerad se spoléhám na druhé,“ přiznává. Avšak existuje několik výjimek: samozřejmě jeho členové („vždy mě vyslechnou“), jeho manažerský tým, se kterým spolupracuje už více než 10 let a jeho starší kolegové v oboru. Jako trainee, který musel najít svůj hlas, často vyhledával rady zkušenějších trainees v agentuře. Ti si prošli tím samým, co zažíval teď on, a on netoužil po ničem jiném než se nechat obohatit jejich zkušenostmi.

Mým sousedem ve vedlejším pokoji byl Young K (DAY6), Brian hyung, a občas jsem ho nechal poslechnout si, co jsem napsal,“ vzpomíná. „Dával mi dobré rady, je velmi přímý. To mi hodně pomohlo, když jsem se učil dělat hudbu. Nejsem typ, který by si říkal o zpětnou vazbu, ale u lidí, kteří mi jsou blízcí, se můžu alespoň troch odvážit a zeptat se jich, co si myslí.“

První skladba, kterou složil jako trainee v JYP, spatřila světlo světa až po pěti letech. Původně se jmenovala “오늘 밤 나는 불을 켰어”, což by se dalo přeložit jako „Dnes v noci jsem rozsvítil světla“. Částečně byla inspirována jeho vlastní neúnavnou pracovní morálkou a tím, jak k němu nápady nejvíce přicházely v šeru. Zůstala úhledně zatříděna v Bang Chanově laptopu a až po letech se z ní stala píseň “오늘 밤 나는 불을 켜 (Up All Night)”, skladba, která vyšla v rámci série SKZ-PLAYER – projektu, který umožňuje členům skupiny vytvářet vlastní originální díla od písní až po choreografie.

Zdroj: teenvogue.com

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.