Eigasai 2023: Festival japonského filmu ukazuje méně známé stránky země vycházejícího slunce

Viet Tran
Film / TV
Nezávislý japonský snímek Senkocu (v českém znění Omývání kostí). Foto: „Senkotsu“ Production Committee

Japonsko není pouze o neonem osvětleném Tokiu, obskurních maid kavárnách, všudypřítomném anime či unavených kravaťácích. Rozmanitost ostrovního národa sahá mnohem dále, kam už většinou oko popkultury nedohlédne. Právě na méně známé aspekty země vycházejícího slunce se zaměřuje letošní ročník japonského filmového festivalu Eigasai, který odstartoval tento týden. Jak vypadalo zahájení každoroční kulturní události v sále pražské Lucerny a co nabídne v dalších dnech?

Jestli jsou v něčem filmové festivaly mimořádně cenné a obohacující, je to jejich schopnost přilákat lidi na takřka neznámé a nezávislé snímky, které by si zřejmě za normálních okolností nešli omrknout – natož na velkém plátně. Tematické zarámcování pak dovoluje organizátorům vychrlit na zvídavé diváky hned několik filmů, které by jindy velmi těžko bojovali o pozornost náhodných kolemjdoucích.

Každý návštěvník si mohl vzít letáček s programem na celý festivalový týden. Foto: Viet Tran

Že se návštěvníci Eigasai 2023 dočkají netradičních pohledů do jinak silně zpopularizovaného (a mnohdy také idealizovaného) Japonska, naznačuje už samotná anotace na stránkách události.

„Jen málo Japonců za svůj život procestuje všechny ostrovy – a ještě méně jich pronikne do všech tajů různorodého kulturního života ve vzdálených lokalitách. Tradice a rituály jsou niterně spojené s přírodou a kulturní historií každého konkrétního místa, a ani turistům z řad obyvatel japonských ostrovů nejsou kdykoli připraveny k nahlédnutí. O to menší šanci je uvidět, ale především pochopit, mají cestovatelé z celého zbytku světa.“

Slavnostního zahájení filmového týdne se na podiu pražské Lucerny ujal japonský velvyslanec Hideo Suzuki, s krátkým proslovem vystoupili také zástupci Česko-japonské společnosti Ondřej Hýbl (kterého mohou mnozí znát z divadla Kjógen) či Klára Poskočilová (která nechybí na téměř žádném festivalu se svým tradičním japonským cukrovím).

Právě ono jedinečné nahlédnutí pod pokličku méně známých stránek japonské kultury nabídl hned úvodní den festivalu. Letošní ročník Eigasai odstartoval více než hodinovým filmem Země Ainuů (Ainu Mosir), pojednávající o umírající kultuře japonského etnika na severním ostrově Hokkaidó. Tempem možná pomalejší, ale pojetím poutavý snímek ilustruje střet moderní společnosti s tradicemi severské menšiny, které by v současnosti leckdo nazval krutými – ale které zároveň tvoří nedílnou součást identity Ainuů.

Krátký kousek – s trochou nadsázky by se dal nazvat i hraným dokumentem – je zajímavý přinejmenším už tím, že se rolí domorodých obyvatel Hokkaidó opravdu ujali zástupci etnika, nikoliv ostřílení herci. Autentičnosti filmu tak nelze vyčíst téměř nic. Pokud se zajímáte o Japonsko mnohem více než povrchně a popkulturně, můžu snímek s klidným srdcem doporučit. Pro japanology (a vlastně i japanofily, jako jsem já), jde o ideální studijní materiál. A pokud jste viděli netflixovou sérii The Naked Director, vězte, že si ve filmu střihne drobnou roli i herec Lily Franky.

V pražské Lucerně bylo během úvodního večera narváno. FOTO: Viet Tran

Tím festival Eigasai samozřejmě nekončí. Promítání budou probíhat až do soboty, postupně se na filmovém plátně Lucerny prostřídá několik neméně zajímavých filmů. Namátkou zmíním například Zabíjení (Zan), jenž pojednává o pádu samurajské éry s příchodem modernistických reforem Meidži (ne, nečekejte zde Toma Cruise z Posledního samuraje). Za pozornost rovněž stojí animovaný snímek Školačka lázeňskou (Waraokami wa Šógakusei), v němž se městská dívka Okko snaží poprat nejen se životem na venkově a náhlou ztrátou svých rodičů, ale také správou tradičních horkých lázní onsen.

Finální den festivalu zakončí film Omývání kostí (Senkocu). Stejně jako úvodní snímek, i tento pokrývá méně známou tradici, jen na druhém konci Japonska. Děj se totiž odehrává na okinawském ostrově Aguni, kde místní dodnes praktikují rituál důkladného mytí kostí zesnulých a jejich opětovného uložení do hrobu.

Chybět nebude ani bohatý doprovodný program, jehož součástí je divadelní vystoupení kjógen (a ten nikdy nezklame, české verze japonských frašek bývají vynikající), tematické workshopy i výstava fotografií z Japonska, tentokrát z objektivu Petra Borovičky. Kompletní program a rozpis promítání pro jednotlivé dny najdete na stránkách festivalu Eigasai.

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.