Toto staleté umění, které znamená „spojit se se zlatem“, je více než jen estetické. Pro Japonce je kintsugi součástí širší filozofie osvojení si krásy lidských nedostatků a selhání. Pojďme si o této umělecké technice říci něco víc.
Celý život žijeme pod tlakem očekávání, ať už společnosti, našich rodin nebo nás samých. Hodně z nás se ohlíží zpět a cítí zklamání. Život je náročný a neúspěchy, kterým čelíme, mohou rozbít naše sny a zanechat trhliny, které vnímáme jako bezcenné. Pocit selhání si může vyžádat dlouhotrvající duševní daň, ale ta nás nemusí zastavit na naší cestě. Existuje mnoho učení, praktik a filozofií, které nám pomohou vyrovnat se se zklamáním, přijmout nedokonalost a zůstat optimistou. Jednou z forem terapie a uzdravení duše je japonská umělecká forma kintsugi, v překladu „spojit se se zlatem“. V současnosti přitahuje velkou pozornost jako výtvarná technika či metafora, jak můžeme znovu žít. Jde o japonské umění opravy rozbitých předmětů z keramiky, dřeva, kamene či skla pomocí urushi, japonského laku získaného z mízy stromů, když se po zaschnutí a vybroušení do hladka popráší zlatem nebo jiným barevným práškem. Urushi je přírodního charakteru, čili lze z takového předmětu následně jíst a pít. Samozřejmě, v případě syntetického lepidla jde už jen o dekorativní prvek. Takový předmět není vhodný do mikrovlnky, myčky a nesmí se dostat do přímého kontaktu s horkou vodou (v některých uměleckých dílnách předměty vydrží teplotu 100 °C). Někteří řemeslníci používají také jiné kovy, jako například stříbro, platinu či měď. Neexistují snahy skrýt poškození, místo toho je poškození zvýrazněno. Tím přináší ideu, že krásu lze nalézt i v nedokonalosti. Rozbití/zlomení nám dává příležitost k zamyšlení, že selhání v našem životě může být užitečné.
Tato japonská umělecká technika se v Japonsku rozšířila koncem 16. až 17. století. Její počátky sahají do éry Muromachi (1336 – 1573), kdy třetí vládnoucí šogun (vládce) Ashikaga Yoshimitsu (1358 – 1408) rozbil údajně svou čajovou misku chawan. Miska byla jedinečná a nebylo možné ji vyměnit. Proto ji poslal k opravě do Číny. Vrátila se opravená formou kovových sponek, což bylo tehdy velmi populární v Číně a v některých částech Evropy. Šogunovi takto opravená miska nepřišla funkční a ani se mu nelíbila, proto přizval vlastní řemeslníky, kteří by mu misku opravili. Ti našli způsob, jak z rozbitého, poškozeného předmětu udělat něco krásného. Zlaté prasklinky jsou to, co činí opravený předmět jedinečným a ještě krásnějším než dříve. Vidíme je vždy, když se na ně podíváme, a vítají s optimismem okamžik neúspěchu, který předmět a majitel předmětu překonali. Toto umění je v souladu se známými japonskými přesvědčeními a filozofiemi. První je wabi-sabi, akceptování nedokonalostí a nestálostí, které jsou nezbytnými součástmi našich životů. Povzbuzuje ve větší míře potěšení z nedokonalostí lidské ruky než snahu o dokonalost. Filozofie mottainai zase lituje plýtvání a hájí minimalizaci odpadu. Čím delší je životnost předmětů, tím méně předměty disponujeme. Šetříme tak spotřebu vzácných zdrojů, které jinak musíme kupovat. Kintsugi může z rozbitého předmětu udělat radost namísto lítosti a ztráty. Posledním konceptem je mushin. Jde o mentální cvičení, které nás osvobodí od úzkosti ze změn a umožní nám snáze přijmout osud. Učení nás vede k mírnosti a tichému přijetí. Schopnost opravit oblíbené předměty pomocí kintsugi pomáhá duševní síle a umožňuje začít nový život. Jak je tedy vidět, kintsugi vyplývá z vlivu buddhistických filozofií zen a mahayana.
Existují tři metody kintsugi. Tradiční metoda poskládá rozbité kousky, spojí je tenkou linií mízy, na kterou se posype zlato. Druhá metoda kousků zvaná makienaoshi nahrazuje celou část chybějícího materiálu zlatým lakem, takže ztracený kus předmětu vypadá, jako kdyby byl přeměněn na zlato. Třetím typem zvaným yobitsugi je umístění chybějícího kousku předmětu jiným materiálem, často odlišným vzorem, zdánlivě dílem z jiné skládačky. Většinou se jedná o květinové vzory. Záměrně nesourodá mozaika vytváří nový předmět s novým poselstvím. V časech masové výroby se může učení akceptovat a slavit nedokonalé věci zdát jako mocné. Ať už je to zmatek z rozchodu či všeobecné odmítnutí, fragmenty našeho zklamání se mohou proměnit v něco nového a krásného. Nová věc nemusí být dokonalá či taková, jakou si představujeme, ale pořád je krásná. Filozofie kintsugi nám může dodat kuráž rozbité kousky posbírat a znovu poskládat. Vyjde z toho něco jedinečného a silného. Mnozí umělci a řemeslníci se dodnes věnují umělecké technice kintsugi. Vzpomeňme japonskou umělkyni Tomomi Kamoshitu a jihokorejskou umělkyni Yee Soo Kyung, které začlenily umění do svého portfolia. Umění kintsugi si našlo místo i v pop hudbě jako symbol přijetí našich vnitřních jizev. Nachází se na obalu druhého mini alba skupiny LE SSERAFIM s názvem ANTIFRAGILE.
Zdroj: theconversation.com, bbc.com, konmari.com, mymodernmet.com
