Žijí na místech, kterým se většina lidí raději vyhýbá, a jejich jméno vzbuzuje úctu i strach. Jsou skutečně nejtemnější hinduistickou sektou, nebo se za jejich rituály skrývá filozofie, kterou Západ často nedokáže pochopit?
O indických Aghoriích se často hovoří jako o nejtajemnějších asketech světa. Jedni je považují za světce, druzí za kanibaly či vyznavače černé magie. Mezi těmito dvěma extrémy se však ztrácí to nejdůležitější – filozofie, která po staletí utvářela jejich způsob života.
Zájem o komunitu Aghoriů znovu oživil dokument „Feeding on the Dead”. Jak informoval server Today s odvoláním na agenturu AP, režisér Sandeep Singh strávil více než tři měsíce získáváním důvěry jednoho z Aghoriů, aby mohl zachytit rituály, které veřejnost dosud znala především z vyprávění. Přestože dokument upoutal pozornost zejména jejich nejkontroverznějšími praktikami, skutečný příběh Aghoriů je mnohem složitější.
Cesta, která odporuje všem pravidlům
Historie Aghoriů je zahalena nejistotou. Deník Times of India uvádí, že jejich kořeny pravděpodobně sahají ke starším tantrickým směrům hinduismu ze 7. a 8. století. Za zakladatele současné aghorijské tradice je považován asketa Baba Keenaram, kterého jeho stoupenci dodnes uctívají jako prvního velkého učitele Aghoriů.
Jejich učení je založeno na oddanosti bohu Šivovi, konkrétně jeho podobě Bhairavy – ničitele strachu a symbolu proměny. Samotné slovo „Aghor“ přitom podle řady indických autorů neznamená hrůzu, ale její opak – stav bez strachu. Právě osvobození se od strachu ze smrti, utrpení či společenského odsouzení tvoří základ celé jejich filozofie.
Na rozdíl od většiny hinduistických asketů se Aghoriové nesnaží vyhýbat tomu, co společnost považuje za nečisté. Věří totiž, že pokud je celý vesmír projevem božství, pak neexistuje absolutní dobro ani zlo, stejně jako neexistuje absolutní čistota ani nečistota. Vše je součástí jediného celku.
Autor článku zveřejněného na platformě Medium upozorňuje, že právě tato filozofie bývá mimo Indii často nesprávně interpretována. Podle něj Aghoriové neoslavují smrt ani násilí. Hřbitovy pro ně představují místa, kde se člověk nejintenzivněji setkává s vlastní pomíjivostí a učí se zbavovat strachu, který ho provází celý život.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Nenechte se zmást jeho názvem. Thajský vegetariánský festival šokuje rituály, které popírají lidské limity
Život mezi mrtvými
Právě toto přesvědčení vysvětluje jejich způsob života. Aghoriové se zdržují především v okolí hřbitovů a krematorií, kde meditují, vykonávají náboženské obřady a potírají si těla popelem z pohřebních hranic. Lebky zemřelých používají jako rituální nádoby a odmítají materiální pohodlí, protože lidské tělo vnímají pouze jako dočasný obal.
Server World Atlas i další média upozorňují, že cílem těchto praktik není provokovat společnost. Podle Aghoriů jde o způsob, jak překonat iluzi strachu ze smrti a uvědomit si, že život a smrt tvoří neoddělitelnou součást jediné reality.
Jejich životní styl proto zůstává výjimečný i v rámci hinduismu. Většina věřících se od podobných rituálů distancuje a Aghoriové nikdy nepředstavovali hlavní proud tohoto náboženství. Jde spíše o malou komunitu asketů, která si po staletí zachovala vlastní pravidla a tradice.
Mezi realitou a legendami
Největší pozornost již po desetiletí vzbuzují zprávy o kanibalismu. Server Today s odvoláním na agenturu AP popisuje scénu z dokumentu, v níž jeden z Aghoriů provádí obřad nad tělem zesnulého nalezeným v řece Ganze a následně konzumuje část lidské tkáně. Podle režiséra věřil, že tímto způsobem získá duchovní sílu a přiblíží se k osvobození.
Právě tyto záběry vytvořily představu, že podobné praktiky jsou běžnou součástí života celé komunity. Odborníci však upozorňují, že Aghoriové jsou mimořádně uzavřenou skupinou a značná část informací o jejich životě pochází z výpovědí cestovatelů, novinářů či dokumentaristů. I proto se kolem nich vytvořilo množství mýtů, které se po léta opakovaly bez možnosti spolehlivého ověření. Ne všechna tvrzení lze proto nezávisle potvrdit a mnohá z nich se pohybují na hranici náboženských legend.
V reportáži pro CNN však můžeme sledovat chování jednoho z Aghoriů, který poté, co se novinář obrátí s otázkou na tlumočníka, pohlédne na něj a řekne: „Useknu ti hlavu, jestli budeš pořád tolik mluvit.“ Reportáž dále ukazuje jejich způsob stravování, životní podmínky i některé další praktiky, například konzumaci vlastní moči.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Děsivá metoda, která se šíří mezi mladými lidmi. Rodiny si závažného problému často všimnou až příliš pozdě
Podobně je tomu i s rozšířenými příběhy o nadpřirozených schopnostech, léčení nemocí či ovládání černé magie. Někteří věřící jim tyto schopnosti připisují, avšak spolehlivé důkazy o jejich existenci neexistují. Jisté však je, že Aghoriové sami sebe nevnímají jako čaroděje, ale jako lidi usilující o překonání všech společenských hranic na cestě k duchovnímu osvobození.
Je však třeba dodat, že mnoho indických obyvatel na sociálních sítích upozorňuje na existenci dvou skupin Aghoriů – na ty skutečné, kterých si téměř nevšimnete, protože žijí skrytě mimo pozornost veřejnosti, a na ty, kteří pouze předstírají, že k nim patří, a lákají turisty uprostřed ulic.
Aghoriové však i nadále zůstávají jednou z nejméně pochopených náboženských komunit na světě. Jejich životní styl může na první pohled působit děsivě, avšak za obrazy, které pravidelně zaplavují internet, se skrývá filozofie založená na překonávání strachu, nikoli na jeho šíření. Právě proto jejich příběh dodnes vyvolává stejnou míru fascinace i nepochopení.
Zdroje: Today, Times of India, Medium, World Atlas, CNN
