Máte rádi přírodu a zejména zvířata? Tak si představte, že i v Japonsku můžete potkat zajíce. Říká se mu zajíc japonský a zajímavé je, že mění barvu svého kožíšku. Někdy je hnědý a jindy zase bílý. V tomto článku si o něm povíme něco víc, například kolik mívá mláďat a co mu chutná.
Zajíc japonský (Lepus brachyurus) se už podle názvu prohání v přírodě Japonska. Jeho jméno je odvozeno ze slov brachys (krátký) a ouros (ocas). V japonštině se mu říká nousagi, což znamená zajíc polní.
Tohoto roztomilého ušáka můžeme najít na všech hlavních japonských ostrovech kromě Hokkaido. Ačkoli se to příliš neuvádí, objevit ho můžeme i v Číně, Jižní Koreji a v Rusku. Většinou se skrývá v horách a v horských oblastech. Také pobývá v lesích a občas zajde na návštěvu i mezi lidská obydlí.
Zajíc japonský nosí červenohnědý kožíšek a samec je zhruba 45 – 54 cm dlouhý. Váží okolo 1,3 až 2,5 kg. Uši má dlouhé 6 – 8 cm a ocásek asi 2 – 5 cm. Zajímavé je, že se s každým ročním obdobím převléká, tedy mění barvu kožíšku. Na podzim začne ztrácet barvu, v zimě zbělá a na jaře jde zase do hněda. Ovšem záleží na tom, v jaké oblasti žije a jaké jsou tam klimatické podmínky.
Samice přivádí na svět obvykle 1 – 6 mláďat. Může rodit několikrát do roka, někdy i dříve než dosáhne jednoho roku. Samečci jsou pěkní donchuáni, samičky s nadšením pronásledují a perou se o ně.
Když jde o potravu, zajíci hodují zejména v brzkých ranních nebo pozdních večerních hodinách. Mají tichou povahu a obvykle jsou hlučnější jen v době páření. Pochutnávají si především na trávě, keřích a zvládnou i kůru ze stromů. Občas ožerou i bonsaje a stromky v lidských obydlích, a to se pak lidem nelíbí.
Populace zajíců japonských je poměrně stabilní, vyhynutí zatím nehrozí. Na určitých místech se dokonce přemnožili. V některých oblastech je lidé loví kvůli kožešině a masu.
Zdroj: Wikipedia, Japan2earth
