Zajímalo by vás, jak to vypadá, když se slovenská rodina, včetně dětí, vydá do Jižní Koreje a ještě navíc v době koronaviru? V tom případě nesmíte vynechat knihu sinoložky Dominiky Sakmárové Korejské halušky, která pobyt v Koreji popisuje vtipně a zábavně. Nechybí veselé obrázky a ani pár pohádek.
Od malička čtu ráda cestopisy a různé příběhy lidí, kteří odcestovali do nějaké vzdálené země, takže jsem Korejské halušky otevřela s nadšením a očekáváním nečeho zábavného a dobrodružného. Musím přiznat, že autorčin styl psaní mě dostal už od samého začátku. Kniha se čte úplně sama a navíc srší vtipem.
Ačkoli se běžný fanoušek jihokorejských seriálů setká se ledasčím, v haluškách bylo i něco navíc. Například skvělé kapitoly zaměřené na děti a místní školky. Kdybyste například chtěli vědět, jak se ve školce dítě ozve, že chce čůrat, tak je to ču-ró. Oblíbená pizza neboli pi-ča má v Koreji také jinou příchuť než u nás, připravuje se třeba s kimči nebo se sašimi. Ostatně se prý dá koupit i kimči zmrzlina. Kimči je zkrátka všude a autorka mu věnovala v knize kapitolu nazvanou Zelí jako domácí miláček.
Názvy kapitol jsou vyloženě vtipné, autorčin smysl pro humor prostě nemá chybu. Velmi veselé jsou i ilustrace Michaely Ahonen, které naprosto sedí k textu. S chutí bych vám nabídla k přečtení například kapitoly: Zombie kuře, Gumové žabky na vánočním stromku nebo Pršící kavárna a housenkové děti… Už jen z toho je znát, že nejde o suchopárné vyprávění, ale o něco, co si čtenář okamžitě zamiluje. A potom čte až do rána, jako já. Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby kniha měla druhý díl.
Mimo jiné mě zaujalo i to, jak to mají v Koreji s těhotenství, porodem a onou poporodní péčí, o které se na internetu píše pokaždé, když nějaká celebrita z Koreje právě porodí. Těhotná žena se také musí dívat jen na pěkné věci, aby dítě bylo krásné a zdravé. A když má dost peněz, v poporodním centru si pak užije dokonalý wellnes pobyt. Tak to u nás tedy nemáme.
Jihokorejci jsou zvláštní. K moři se chodí hlavně fotit, do plastů balí snad i jednotlivé kuličky hroznů a chodit s dítětem v kočárku na procházky… To prostě nejde. Buď kvůli zimě, nebo kvůli vedru. A když tak je třeba mrňouse zabalit tak, že mu koukají jen očička. Kniha je takových odlišností od našeho českého a slovenského života plná.
Jednotlivé kapitoly se zabývají prostě vším, co člověka, který se do Koreje přestěhuje, potká. Od jídla, po setkávání se sousedy, učitelkami ve školce, prodavačkami i třeba labužníky, co popíjejí sodžu na dětském hřišti. Nechybí různé svátky, péče o důležité stromy, karaoke, tetky adžummy i buchty s párkem a cukrem. Nebo pivo se šlehačkou.
To ale není vše. Jako bonus v knize najdete čtyři pohádky nejen pro synovsky oddané. Já jsem si nejvíc oblíbila tu o prdící nevěstě. Když jsem ji vyprávěla přátelům, nevěřili vlastním uším a skvěle se bavili. Určitě se tedy pobavíte i vy, když si Korejské halušky přečtete. Já za knihu poskytnutou na recenzi děkuji nakladatelství Jota a už se těším až otevřu autorčinu prvotinu s názvem Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi.
