Jako vášnivý knihomol jen těžko odolávám románům, které mají v názvu uveden výraz knihkupectví. Japonská literatura mě svým způsobem fascinuje, takže jsem knize od Satošiho Jagisawy Dny v knihkupectví Morisaki nemohla dát košem.
Na úvod mohu říci, že jde o odpočinkový román s milou a poklidnou atmosférou. Dokázala jsem ho zhltnout za dvě hodiny. Kniha má totiž jen 141 stran, tudíž ani moc neváží a bude se vám hodit třeba na cestu vlakem do práce. Má vskutku nádhernou a velmi lákavou obálku. Oslovila mě nejen poličkami plnými knih, ale i dvojicí uvnitř a kočkou před obchůdkem. Nerada to přiznávám, ale asi jsem maličko povrchní, protože pěkná obálka mě dost často zláká víc než anotace.
Ovšem i ta je tu slibná. Hlavní hrdinka Takako má zlomené srdce. Její přítel jí přizná, že si bere jinou ženu a ji měl jen pro zábavu. Něco takového by zranilo každou ženu a hrdinka se po této ráně doslova zakuklí do spánku jako medvěd. Vzdá okolní život i práci. Jejím zachráncem není princ na bílém koni, ale zcela obyčejný strýček Satoru, kterého jako malá holčička zbožňovala. To kouzlo v dospělosti vyprchalo, přesto přijme nabídku a jde pracovat do jeho knihkupectví Morisaki, ačkoli knihám vůbec nerozumí.
Strýček byl sice ženatý, leč jeho žena Momoko zmizela, aniž by řekla proč. Záhada Takako samozřejmě zajímá, zpočátku se však cítí zavalena knihami, kterými je poseta celá čtvrť. Chvíli trvá než ocení jejich hodnotu a nechá se jimi spasit, ale tady už budu šetřit slovy, neprozradím přece celý děj… Jen ještě zmíním, že teta se nečekaně vrátí, Takako pozná pár zajímavých lidiček a znovu objeví dobrotivé srdce strýčka.
Děj plyne poklidně, jemně a hřejivě. Od japonské literatury nelze obvykle čekat silné zvraty a bouřlivé emoce, alespoň na první dojem. Satošiho kniha je jako říčka, která vám proudí kolem kotníků a přináší osvěžení i pár moudrých poznámek. Třeba, že knihy dokážou zahojit rány v srdci a dodat novou chuť do života. Mohou člověku pomoci, aby se v sobě lépe vyznal. Nebo mu dají poznat nové lidi.
Satoši Jagisawa se narodil v roce 1977 a právě tato kniha je jeho prvotinou. Příběh byl zfilmován a má pokračování. Pevně doufám, že se i v tomto případě dočkáme českého překladu. Autor miluje příběhy o obyčejných lidech a má rád kočky. Dalo by se tedy říci, že je to můj člověk. Máte-li chuť na nenáročný příběh s vůní knih a kávy, neskutečnou atmosférou a duší Japonska, dejte Dnům v knihkupectví Morisaki šanci.
Za laskavé poskytnutí knihy na recenzi děkuji Naše nakladatelství Knihy Dobrovský. Knihu si můžete zakoupit zde.
