Japonští vodníci kappa – Kdo vás může v Japonsku utopit?

Říká se jim kappa a mají velmi daleko do našich českých vodníků, kteří mají hrníčky s lidskými dušičkami.

V Japonsku jsou vodníci považováni za velmi nebezpečná stvoření, hlavně pro člověka. Vypadají jako malé bytosti, které se svou výškou podobají na 5-7letého chlapce (70-80cm). Kůže těchto vodníků je žlutozelená a celé jejich tělo je porostlé srstí podobné liščí. Nos mají protáhlý a může nám připomínat psí čenich. Také tvar úst je podobný psí tlamě. Mají želví krunýř, který jim chrání hřbet a břicho.

Ruce a nohy mají jako lidské, ale mají pouze čtyři prsty a mezi nimi blány zakončené dlouhými drápy. Na hlavě jim rostou červené nebo modročervené vlasy, ale hlavně je pro ně typická mělká, asi 3 cm hluboká, prohlubeň na vrcholku hlavy. V této prohlubni mají kappové vodu, a když vyjdou ven na souš, právě tato voda jim dodává sílu. V některých příbězích je proto lidé přemohli tak, že je zdvořile, podle japonského způsobu, pozdravili hlubokou úklonou. Když chtěl kappa pozdrav opětovat, všechna voda mu vytekla a byl připraven o veškerou sílu.

Japonští vodníci se živí rybami, ústřicemi a okurkami. Proto je podle příběhů nebezpečné chodit se koupat a přitom pojídat okurky, neboť ty mohou kappy přilákat.

V minulosti byli kappové obviňováni hlavně z toho, že mají na svědomí děti utopené při koupání v rybnících a řekách. S dospělými se prý zase rádi utkávali v zápasech podobným sumo.

Známá je práce japonského folklóristy Kunia Yanagity: Tóno monogatari z roku 1910, zachycující vyprávění prostých lidí z okolí města Tóno, které se nachází na severovýchodě Japonska.

V poslední době se specialisté zabývají otázkou, proč je po celém Japonsku podoba těchto vodníků skoro shodná. Jedinou odpovědí je, že si je lidé pletou s jistým druhem velké bahenní želvy, která bývá někdy útočná a je i schopna zranit malé dítě.

Na různých místech v Japonsku se také můžeme setkat s malými svatyněmi zasvěcenými právě kappům. Často nás mohou v těchto svatyních vesele překvapit okurky.

Zdroj: převyprávěno z 99 zajímavostí z Japonska – Jiří Janoš

Autor: Rinako