Většina lidí zná především populární černobílou pandu velkou, ale my si dnes povíme něco i o pandě malé, které se říká panda červená.
Panda červená (Ailurus fulgens) je malá hnědočervená šelmička, kterou můžete potkat v Nepálu, Číně, Bhútánu, Indii nebo Myanmaru. Říká se jí také panda malá, ačkoli s pandou velkou toho moc společného nemá. Pokud ji opravdu toužíte vidět, nemusíte jezdit zas až tak daleko. Chovají ji mnohé české ZOO, například pražská a brněnská.
Tato chlupatá šelmička není nějak extra veliká. Vlastně je jen o trochu větší než kočka domácí. Měří zhruba 50-64 cm, délka ocasu 28-50 cm. Samice váží okolo 3-6 kg, samec jen o trochu více. Je docela vzácná a navíc se stala obětí odlesňování, proto ji Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) zařadil mezi ohrožené druhy. Přesto se ale najdou pytláci, kteří toto zvířátko loví kvůli kožešině.
Panda malá má opravdu krásný měkký kožíšek, navrchu červený a dole i na nohou černý. Na obličeji má bílou masku a ocas má široký, huňatý a pruhovaný. Tento ocas občas využívá jako přikrývku v chladných horských oblastech. Zahřívá ji však i srst na tlapách. Kromě toho se může chlubit vzpřímenýma ušima, černýma očima a falešným šestým prstem, který jí pomáhá lépe uchopit větve.
Co si taková panda malá dává dobrého k jídlu? Sice patří k masožravé skupině savců, ovšem ve skutečnosti se stravuje spíše vegetariánsky. Nejraději má bambusové výhonky, kterých zbaští třeba i 4 kg denně. Když zrovna nejsou po ruce, spokojí se i s ovocem, vejci, nějakou tou myškou nebo larvami hmyzu. Klidně si dá i bobule, mladá ptáčata nebo kousek nějaké traviny. V zajetí se pandám podává ovoce, zelenina, kuřecí maso a vejce.
Jaký vede panda červená životní styl? Dá se říci, že jde spíše o nočního tvora. Mimo období páření se tyto chlupaté šelmičky přes den příliš nenamáhají. Nejraději si někam zalezou a v klidu si schrupnou ve větvích stromů. Pandy malé se vůbec moc nepohybují, raději spí a tráví bambusové výhonky. Jsou to teritoriální zvířata, proto si své teritorium značí močí, trusem a výměškem pachových žláz. Žijí jako samotáři, ale komunikují mezi sebou pískáním. To hlavně v období páření.
Rozmnožovat se začínají ve věku 18 měsíců, ovšem plně dospělé jsou až ve 2-3 letech. Páří se na zemi od ledna do března. Nečekejte ale žádnou romantiku, neboť se hned poté rozejdou. Někdy se také ještě poohlédnou po někom jiném. Samice dokáže porod oddálit kvůli různým okolnostem, a tak období březosti může trvat 110-160 dnů. Obvykle se narodí 1-4 mláďata, která jsou holá a slepá. Oči otvírají až po 18 dnech. Matka pro ně před porodem nachystá příjemné hnízdečko a pak o ně pilně pečuje. Zpočátku jsou velmi žravá a sají mléko více než desetkrát denně. Zhruba po 90 dnech pouští mláďata, která mají již červené kožíšky, hnízdo. Začínají jíst tuhou stravu a chodit na průzkumy. Bohužel ne každé přežije. Úmrtnost mláďat je 80%.
Pandy červené žijí obvykle 10-14 let, v zajetí to však může být i více. Díky pobytu v horách mají méně nepřátel, ale ohrozit je může třeba levhart sněžný. Největší hrozbu ovšem představuje člověk. Malé šelmičky jsou krásné a lidi láká jejich roztomilost i kožíšek. Je však lepší je obdivovat zdálky, na fotografiích, v dokumentech nebo v ZOO. Jako domácí mazlíček se rozhodně nedoporučuje. Pandy jsou poměrně přizpůsobivé, proto zvládají dobře život v zajetí a nebrání jim to v rozmnožování. V roce 2012 se například narodila tři pandí mláďata v ZOO Hamilton na Novém Zélandu. Nemusíme však chodit tak daleko. V roce 2020 se v brněnské ZOO narodil pandí sameček, který dostal jméno Siddhi. Ten nyní žije ve Švýcarsku.
Zdroj: en.wikipedia.org, nationalgeographic.com, a-z-animals.com
