Když v horských údolích indického Kumaonu padla tma, vesnice se ponořily do hrobového ticha a z kamenných chatrčí se ozýval jen zoufalý šepot modliteb. V husté džungli číhaly neviditelné stíny, které za sebou zanechávaly zohavená těla a vylidněné horské oblasti.
Do hustých pralesů, odkud se již stovky lidí nevrátily, nakonec vstoupil osamělý muž s puškou v ruce a s vědomím, že jediné zaváhání znamená okamžitou smrt. Od běžných koloniálních loveckých výprav, které připomínaly hlučná vojenská tažení na hřbetech slonů, se Edward James, známý jako Jim Corbett, lišil tím, že dával přednost prohledávání džungle pěšky a o samotě.
Muž, který odmítl armádu
Jim Corbett, nejslavnější lovec lidožravých šelem v historii a muž, který zachránil tisíce lidských životů, patří k nejzajímavějším osobnostem spojeným s divočinou. Narodil se v himálajském Nainitalu v Indii jako osmé dítě svých rodičů. Když mu byly pouhé čtyři roky, zemřel jeho otec a rodina trávila zimy na usedlosti Kaladhungi, kde Jim doslova vyrůstal obklopen okolní divočinou.
Jazyk pralesa se nenaučil z knih, ale přirozeně jej vstřebal. Naučil se rozeznávat varovná volání jelenů a ptáků, dokonale četl otisky tlapek v prachu a pohyboval se nehlučně proti větru. Pracoval jako inspektor paliva pro železnice, dokud ho britsko-indická správa nepovolala, aby stopoval zabijáky. Na tyto nebezpečné výpravy přistoupil pod jednou podmínkou: všude bude chodit sám nebo jen se svým kokršpanělem. Tvrdil totiž, že neozbrojeného společníka musí v kritickém okamžiku chránit a že i v případě, kdy jsou ozbrojeni oba, riskují v panice z ohrožení, že se navzájem zastřelí.
Paralýza Indie: Záchrana národa před rekordmany v zabíjení
Dravci, které sledoval, měli na svědomí jednu z nejděsivějších bilancí v dějinách lidstva. V letech 1907 až 1938 ulovil 19 tygrů a 14 leopardů, přičemž těchto 33 šelem připravilo o život více než 1 200 mužů, žen a dětí. Pro obyčejné lidi v Indii znamenal Corbett záchranu před naprostou bezmocí.
Když v horské oblasti řádil zabiják, ochromil celé komunity. Zoufalí vesničané se báli vycházet, aby obdělávali svá pole, dřevorubci nevkročili do lesa a v zabarikádovaných chatrčích propukaly epidemie způsobené nehygienickými podmínkami. Corbett riskoval vlastní život bez nároku na odměnu a chudé indické vesničany s úctou nazýval svými celoživotními přáteli.
Krvavé příběhy: Šelmy, které připravovaly celé provincie o spánek
Noční můra poutníků: levhart z Rudraprayagu
Více než deset let ovládal horské průsmyky levhart z Rudraprayagu, který lovil hinduistické poutníky směřující k posvátným svatyním Kedarnáth a Badrináth. Zatímco tygři jsou zvyklí lovit přes den v podrostu, tento levhart byl přízrakem noci.
Rozbíjel dřevěné dveře, rozhrabával slaměné střechy a vytahoval spící lidi přímo z postelí, aniž by někdo ve tmě stačil byť jen vykřiknout. Corbett na něj trpělivě čekal a číhal v mrazivém nočním vzduchu celé týdny, než ho v roce 1962 jediným přesným výstřelem poslal na onen svět.
400 tichých zmizení: levhart z Panaru
Ještě krvavější stopu zanechal v indických provinciích další levhart. Připisuje se mu smrt 400 lidí. Tak vysoký počet obětí mu vynesl titul jednoho z nejhrozivějších lidožravých levhartů v historii, přesto se v počtu obětí řadí až na druhé místo.
Jeho taktika spočívala především v přepadech izolovaných horských osad, kde se pohyboval jako nepolapitelný duch. Chytit ho dokázal pouze Corbett, a to až v roce 1910, přičemž lov provázely infarktové okamžiky. Lovec číhal na stromě v naprosté tmě pouze s brokovnicí. Když levhart zaútočil, Corbett se řídil pouze zvukem, vystřelil naslepo a zvíře jen zranil.
Největší drama nastalo, když slezl na zem a spolu s vesničany, kteří nesli pochodně, se vydal po krvavé stopě zabijáka. V tu chvíli se z houští ozval děsivý řev. Vyděšení pomocníci s pochodněmi utekli a nechali Corbetta samotného v naprosté tmě, uprostřed ničeho. Řítící se šelmu nakonec zastřelil vteřinu předtím, než narazila do jeho nohou.
Tygřice terorizující indické vesnice: Rekordní počet obětí a tygří dvojice
Pět let držela oblast Kumaonu ve smrtelném sevření stará tygřice z Chowgarhu, která lovila po boku svého dospělého potomka. Když se Corbettovi zkřížily cesty s touto tygřicí, podařilo se mu nejprve usmrtit mladou šelmu, což ve vesničanech vyvolalo ještě větší strach. Stará tygřice totiž bez pomoci svého potomka nedokázala dospělého člověka okamžitě usmrtit, a tak při útocích své oběti brutálně zmrzačila. Jedné mladé dívce roztrhla hlavu od kořene nosu až po zátylek, takže její skalp visel ve dvou krvavých polovinách. Dívka přežila jen zázrakem díky Corbettově pomoci.
Jejich závěrečný souboj se zapsal do historie lovu. Corbett ji sám vystopoval v neprostupném porostu, a když obešel skalní výběžek, ocitl se tváří v tvář tygřici ve vzdálenosti necelých tří metrů. Šelma ležela na břiše s nataženými tlapami, což připomínalo psa, který vás vítá po dni v práci. Čekala na něj s úšklebkem na tváři. Corbett nemohl okamžitě sundat pušku z ramene a zamířit na ni, protože v levé ruce držel vzácná ptačí vejce. Milimetr po milimetru začal otáčet hlavní své pušky a zasáhl tygřici přímo do hrudi.
Jako poslední příklad je třeba uvést jednoho z nejděsivějších dravců na světě, který zabil více lidí než kterýkoli jiný známý tygr. Tygřice z Champawatu měla na svědomí 436 obětí, přičemž se zaměřovala zejména na ženy a děti, které pro ni představovaly snazší kořist. Byla to první tygřice, kvůli níž úřady povolaly Corbetta.
Byla to opravdová bestie, protože lovila za bílého dne přímo na okrajích vesnic. Její krvavá pověst se šířila Nepálem, dokud ji armáda nevytlačila přes řeku Sarda na indické území. Po dlouhém pronásledování ji Corbett s pomocí vesničanů zahnal do rokle, kde nakonec ukončil její život.
Pitvy v prachu: Monstra stvořená lidskou rukou
Po každém lovu Corbett zvíře stáhl z kůže a podrobně prozkoumal jeho tělo. To, co objevil, změnilo pohled na tyto dravce, protože žádná z těchto šelem se nestala lidožroutem z vlastního rozmaru.
Lebka levharta z Panaru odhalila pokročilé hnisavé onemocnění dásní a těžké poškození chrupu, kvůli nimž zvíře nedokázalo lovit divokou zvěř a svůj hlad začalo tišit na vesničanech. Ani obávaný levhart z Rudraprayagu nebyl nezranitelným démonem. Jednalo se o staré, vyčerpané zvíře, jehož smysly i schopnost lovit v divočině již dávno selhávaly. Svou roli však sehrály také epidemie, které v Indii během života těchto šelem dosáhly vrcholu. Lidé tehdy mrtvé pouze spálili nebo jejich těla shazovali z útesů do džungle. Levharti tak přicházeli do kontaktu s lidským masem, postupně ztráceli přirozený respekt k lidem a začali je lovit.
Tygřici z Champawatu dlouho trápilo zranění způsobené střelou člověka. Měla zlomené špičáky, kvůli nimž nedokázala rozkousat maso divoké zvěře, a obrátila se proto k lovu lidí. Podobně na tom byla i tygřice z Chowgarhu. Protože byla stará a slabá, vydala se stejnou cestou a přivedla k ní i svého potomka, který se nenaučil jinému způsobu lovu. V předmluvě ke knize „Man-Eaters of Kumaon" Corbett píše, že za proměnou šelmy v lidožrouta stojí téměř vždy neopatrný výstřel lovce nebo zoufalý boj s dikobrazem.
Zrození ochránce: Když puška utichla
Pochopení zoufalství šelem přivedlo Corbetta k zásadnímu životnímu obratu. Vyměnil pušku za kameru a varoval, že bez ochrany Indie navždy ztratí jednoho z nejcennějších zástupců své fauny, tygra.
Z legendárního lovce se nakonec stal muž, který pomáhal chránit indickou divočinu před člověkem. Na jeho počest byla založena organizace The Corbett National Foundation, která dodnes chrání indické tygry. Největším památníkem však zůstává Jim Corbett National Park, nejstarší národní park v Asii, u jehož vzniku sám stál a který dnes nese jeho jméno.
Zdroje: allthatsinteresting, nainitaltourism, themeateater, blackbeastsandboogyemen,